Má knižní zklamání #2

Zdravím!

Dnešním článkem bych ráda navázala na první text tohoto typu, který jsem psala cca v polovině roku 2018. Jak již napovídá název, ráda bych se tu dnes trochu rozpovídala o pár knihách, které mne v poslední době nějak zklamaly nebo se mi dokonce vůbec nelíbily. Berte to prosím jako čistě subjektivní názory. To, že se některé knihy nelíbí mně, neznamená, že se nemohou líbit někomu jinému. Klidně se mnou vůbec nemusíte souhlasit a pokud bych tu dnes zmínila nějakého vašeho oblíbence, neberte si to osobně. Teď se ale pojďme podívat, jaké knihy mne v posledním cca roce a půl zklamaly a proč.

William R. Forstchen - Rok poté

O čem to je: Rok poté je 2. dílem série Poté a svým dějem bezprostředně navazuje na první díl Vteřinu poté. Sledujeme zde dění světa po apokalypse, která nastala po výbuchu EMP bomby, po němž přestala fungovat elektřina a společnost se vrátila ve svém vývoji o několik desítek let zpátky. Rok poté pak ukazuje (jak název napovídá), jak se svět posunul rok poté, co došlo k událostem těsně po výbuchu bomby.

V čem byl problém: Zatímco Vteřinu poté se zabývalo všemi různými problémy, se kterými se postavy po výbuchu musely potýkat, a jak to právě ovlivňovalo konkrétní, obyčejné lidi, tak Rok poté spíše řeší politické a vojenské události tohoto světa. A to mne na tom právě vůbec nebavilo. A vlastně to bylo důvodem, proč jsem knihu nedočetla. Bylo to nezáživné a řešily se zde otázky, které mne nelákaly a byly mi zcela cizí. Doufala jsem v pokračování toho, jak události ovlivňují společnost jako takovou a že ten vliv událostí budeme opět sledovat na příběhu konkrétních lidí. To se ovšem úplně nedělo a celá ta odosobněnost, která se táhla ruku v ruce s politikou a vojenstvím, mne v případě této knihy dost odrazovala od čtení.

Daniel Cole - Hadrový panák

O čem to je: Vyšetřovatel Wolf se po čtyřech letech, kdy byl postaven mimo službu, vrací do práce a hned je mu přiřazen případ brutálních vražd. Je nalezena mrtvola sešitá z různých částí těl hned několika lidí. Navíc se objevily výhružné vzkazy, podle kterých má vrah v hledáčku několik lidí, kteří mají zemřít. Včetně dat, kdy má k vraždám dojít. A je na Wolfovi a jeho týmu, aby vraha zastavili dřív.

V čem byl problém: Problém jsem měla především s tím, že mi vůbec neseděl autorův styl psaní. Po všech různých chválách, které jsem na knihu slyšela ze všech stran, jsem čekala svižný, dynamický a dechberoucí thriller/detektivku, ale dostala jsem kostrbatě napsaný text s postavami, které mi svým charakterem absolutně neseděly a spíš mi naopak připadaly hodně otravné. Zrovna od této knihy jsem měla obří očekávání, u kterých se mi opět potvrdilo, jak je někdy nevýhodné nějaká očekávání mít. Po sto stranách jsem to vzdala s dojmem, že jsem snad četla něco úplně jiného než ostatní, co knihu chválili.

Paula Daly - Co jsi to za matku?

O čem to je: Hlavní hrdinka Lisa měla za úkol pohlídat dceru své nejlepší kamarádky. Dívka se ale ztratí a Lisa si to samozřejmě dává za vinu, že se to stalo. O to horší je, že to nebylo jediné dítě, které se v poslední době ztratilo. Podaří se ale dívku nakonec najít? A kdo ji vlastně unesl a proč?

V čem byl problém: Čtenářům je slibován thiller/detektivka, ale on je to spíš psychologický román s jednoduchou a povrchně pojatou detektivní zápletkou. Autorka věnuje největší pozornost mezilidským vztahům než nějakému vyšetřování nebo snaze vybudovat thriller, jak má být. Celá ta zápletka, kdo co udělal a proč, se řeší až na posledních cca 30-40 stranách, což není mnoho. V knize se odehrává příliš mnoho náhod, které jsou nahodile poslepovány dohromady a nepůsobí to úplně důvěryhodně. Celkově to spíš působí jako parodie na thriller či detektivku. Postavy jsou navíc dost nesympatické a mně osobně vůbec neseděly - což není zrovna výhra, když kniha na těch postavách vysloveně stojí.

Kimberly McCreight - Tam, kde ji našli

O čem to je: Poblíž univerzitního kampusu v Ridgedale je nalezena mrtvolka novorozeného miminka. Nikdo neví, kdo to je, ani čí je, ani jak a proč dítě zemřelo. O nálezu miminka informuje zdejší obyvatele Molly Sandersonová, novinářka z místního deníku. Nález mrtvoly je ale jen začátkem rozplétajícího se klubka lží a tajemství, která se nikdo nikdy neměl dovědět...

V čem byl problém: Ačkoliv má kniha zajímavý námět a ta pointa se mi také nakonec líbila, asi největším kamenem úrazu bylo neúměrné množství postav, z nichž řada je propracovaná tak povrchně, že mi většina splývala dohromady. Pro mne tak bylo chvílemi těžké se zorientovat, o kom se zrovna mluví. O to problematičtější to je, když se postupně odhaluje široká síť různých prohřešků, problémů či zločinností, kdy všichni a všechno souvisí se vším. To pak z knihy dělá jeden velký guláš, ve kterém se čtenář jen těžko orientuje. Od autorky jsem četla již její předchozí knihu Případ Amélia, kde se tyto problémy vůbec nevyskytovaly a kniha byla tak naprosto brilantním příběhem, který jsem si maximálně užila. Kniha Tam, kde ji našli je tak bohužel krokem k horšímu a je to v tomto ohledu pro mne dost zklamání.

Knihy zmíněné výše jsem buď nedočetla, nebo se mi nelíbily natolik, že jsem o nich ani neměla chuť psát samostatnou recenzi. Ráda bych tu ale letmo zmínila i pár titulů, které mne zklamaly, ale už jsem tu o nich psala, takže v tomto článku nebude potřeba je nějak blíže rozpitvávat, jelikož si o nich můžete přečíst zvlášť v samostatných textech. Jednak se to týká obecně populárního thrilleru Šelma od A. Maynea, která mi nesedla a vlastně mne hodně zklamala. Totéž se týká young adult sci-fi příběhu Warcross od Marie Lu. Zklamáním pro mne bohužel byla i Tma od Jozefa Kariky. Vůbec mi nesedělo ani Mé sladké šestnácté století od Rachel Harris. Ač mám hodně ráda LGBT příběhy Thea Addaira, jeho fantasy příběh Na kraj světa bohužel nebyla tím pravým pro mne. Nevyhovoval mi ani příběh Co když jsme to my? od Becky Albertalli a Adama Silvery. A bohužel mne zklamalo i Mýtné od Cherie Priest.

A co vy? Četli jste některou z výše zmíněných knih? A líbila se vám? Nebo vám to také nesedlo?