RECENZE: Sarah Perry - Melmoth

Název: Melmoth

Název v originále: Melmoth

Autor: Sarah Perry

Série: -

Nakladatelství: Argo

Rok vydání: 2020

Počet stran: 277

Kniha Melmoth mne zaujala ještě před svým vydáním, a to svojí velmi lákavou anotací. A také tím, že už ten název mi evokoval knihu Poutník Melmoth od Ch. R. Maturina, kterou jsem kdysi četla a ze které jsem byla tehdy nadšená. Tak jsem byla zvědavá, jak tuhle látku zpracuje právě Sarah Perry. A už v úvodu s radostí říkám, že jsem byla nadšená i v případě této knihy.



Helena Franklinová, Angličanka žijící v Praze, se velmi nečekaně ocitá v nepříjemném víru událostí. Její blízký známý jí do vlastnictví svěří zpověď jednoho starého muže, který nečekaně zemřel. Jde o varování před tajemnou Melmoth, bytostí objevující se v legendách či lidových povídačkách. Melmoth, už přes 2000 let bloudící po světě a hledá ztracené duše, které láká do svého náručí. Helena vše zpočátku považuje za nesmysl. Ale ty tajemné kroky na dlažbě pražských ulic, které ji pronásledují, si přeci nevymyslela. Nebo ano?

Jak jsem psala výše, z této knihy jsem nadšená, a to oprávněně. Dostala jsem totiž ještě o kousek více, než jsem očekávala, a to se mi zas tak často nestává.

Román Melmoth je řazen mezi tzv. gotické romány, pro které je typický děs, tajemno, nadpřirozené jevy či kletby nebo různá šílenství. Autorka svým příběhem tomuto žánru rozhodně ostudu neudělala, protože tohle všechno Melmoth sahuje. Hlavní hrdinka Helena se postupně seznamuje s legendou o Melmoth, a to skrze vyprávění lidí, kteří měli tu smůlu, že se s Melmoth setkali. Pokud mají ta setkání něco společného, je to strach vyvolaný právě z toho setkání. Strach z neočekávaného, strach z toho, co ty lidi čeká. Strach, který člověka ničí zevnitř a dovádí ho k šílenství. A já musím autorku pochválit, že se jí podařilo vytvořit skvělou atmosféru strachu, který je plíživý a možná zprvu nepatrný, ale postupně se čtenáři dostává pod kůži. Nebo aspoň na mne to skvěle fungovalo, protože jsem místy pociťovala takové to příjemné mrazení v zádech, které je výsledkem dobře napsaného gotického románu/hororu. Zároveň celá ta legenda o Melmoth je opředena řadou otázek a záhad, které tuto bájnou postavu halí do hávu tajemství, které čtenáře v průběhu čtení příjemně nahlodává. Celá ta atmosféra knihy je tak naprosto vynikající – je totiž přesně taková, jakou bych od gotického románu čekala.

Zároveň musím říct, že ačkoliv příběh o Melmoth je legendou, něčím vymyšleným, autorka tuto legendu vystavěla realisticky a naprosto sugestivně. Čtenář se tak ocitá na stejné úrovni jako Helena, která vnímá svědkyni Melmoth nejprve jako bláhovou smyšlenku, ale s postupem času začíná pochybovat, aby nakonec existenci bloudící svědkyně začala přijímat čím dál více jako reálnou. Autorka píše tak přesvědčivě, že spolu s Helenou jsem začala postupně pochybovat i já. S odstupem času, když píšu tuto recenzi, to zní poněkud směšně, ale přiznávám, že na mne kniha udělala skutečně dojem, protože jsem při čtení chvílemi skoro očekávala, že bloudící postavu Melmoth dříve či později spatřím koutkem oka i já.

Postava Melmoth mi připadá fascinující i v tom, že ačkoliv ji zde potkáváme nepřímo a jediný způsob, jak se s ní čtenář seznamuje, je přes vyprávění jiných lidí, tak i přesto se jedná o uhrančivou a do jisté míry i děsivou postavu, která se člověku vryje do podvědomí. Autorka zde v souvislosti s Melmoth pracuje s motivem svědomí a strachu z toho, co když se ostatní lidé na nás dozví tajemství, která se snažíme za každou cenu držet pod pokličkou. Melmoth jako postava je v očích ostatních charakterů děsivá právě proto, že jim vidí do duše a zná všechny jejich hříchy, špatná rozhodnutí, všechny jejich viny. Každý ve svém životě najdeme něco, na co nejsme hrdí a za co se třeba i stydíme - ať už rozhodnutí nebo čin. Zpětně si teď říkám, zda nebyla Melmoth míněna jako ztělesnění vlastního svědomí člověka – zda nebyla míněna jako zrcadlo, které je nastaveno každému člověku, který ve svém životě spáchal něco, za co by měl pykat. Pro mne jako čtenáře je to tak hodně silná myšlenka.

Melmoth patří mezi ty knihy, které si vyžadují pomalé a soustředěné čtení někde v klidu, kde vás nebude nic rušit. Styl psaní je hodně hutný a vyžaduje si svoji plnou pozornost. Rozhodně nelze očekávat převratné krkolomné zvraty na každé druhé stránce - to vám kniha skutečně nedá. Příběh si s vámi hraje, odvíjí se v pomalém tempu a na čtenáři si žádá, aby byl ochoten s ním trávit více času za plného soustředění. Myslím si však, že za tu trpělivost to stojí, protože se mi příběh sám za to odměnil skvostným čtenářským zážitkem. Chápu, že ne každý čtenář má tento styl psaní v oblibě a než se „pachtit“ s nějakou knihou příliš dlouho, raději leckdo sáhne po něčem svižném, co lze v krátkosti prolétnout bez nějakého většího prožívání a zamyšlení. Ale já osobně byla s tempem této knihy naprosto spokojená. Také je potřeba počítat s tím, že Melmoth je kniha metatextová – čili že v rámci jednoho textu se objevují další texty či se autorka na jiná díla alespoň odkazuje. Je třeba i z tohoto důvodu číst pozorněji, aby se čtenář neztrácel. Co mi připadalo hodně zajímavé, je letmá paralela s příběhem poutníka Ahasvera, který je jako svědkyně Melmoth odsouzen bloudit světem, a nejednou mne napadlo, zda se vedle Maturinova Poutníka Melmotha autorka neinspirovala i touto biblickou postavou. Autorka zde Ahasvera sice vůbec nijak nezmiňuje, ale já si některých podobností nemohla nevšimnout.

V souvislosti s tím bych ráda ještě podotkla, že se autorce také skvěle podařilo zachytit atmosféru Prahy a ukázat toto město takové, jaké je - se všemi krásami, ale také temnými a omšelými zákoutími. Ačkoliv Praha není hlavním leitmotivem příběhu a objevuje se zde spíše na samém okraji, ten kolorit je tu zcela patrný a prosvítá mezi jednotlivými scénami. Jako rodilá Pražanka to rozhodně oceňuji. O to víc právě proto, že se autorka nezaměřila jen na turistická lákadla plná pozlátek, ale odhodlaně poukázala i na tu odvrácenou stranu Prahy, která je její nedílnou součástí. A právě ta temná zákoutí a neutěšená místa skvěle podtrhují tajemnou atmosféru, o níž se zmiňuji v začátku své recenze.

Celkově tak jednoznačně hodnotím na 100 %, dávám 5 hvězd z 5 a moc doporučuju!