neděle 1. prosince 2019

RECENZE: Becky Albertalli, Adam Silvera - Co když jsme to my?


Název: Co když jsme to my
Název v originále: What If It’s Us
Autor: Becky Albertalli, Adam Silvera
Série: -
Nakladatelství: Yoli
Rok vydání: 2019
Počet stran: 342

Knihu Co když jsme to my bylo v době svého vydání (a v době těsně před vydáním) velmi vidět, zvláště na sociálních sítích. Byla jsem na ni nalákána velmi hodně – i proto, že autory jsou Becky Albertalli a Adam Silvera, od nichž jsem četla některé jejich romány, které napsali samostatně. Měla jsem proto velmi vysoká očekávání. A jak nakonec jejich společné dílo hodnotím?


Arthur je beznadějný romantik a blázen do Broadwayských muzikálů. Věří, že velké věci vás mohou potkat na každém kroku a osudová láska jakbysmet. Když narazí během letních prázdnin v New Yorku na Bena, má pocit, že mu vesmír dává znamení. Tohle nebyla náhoda, na tomhle setkání je něco výjimečného... Ben ovšem pochybuje, že by byl vesmír na jeho straně. Právě se rozešel s přítelem a opravdu nemá náladu na nový vztah. Ani on ale nedokáže Arthura dostat z hlavy...
[z oficiální anotace]




Jak jsem již psala výše, nechala jsem se nalákat nejen celkem masivní propagací, ale také autory, s nimiž jsem do té doby měla pozitivní zkušenost. Navíc téma LGBT v literatuře mám ráda a čas od času si něco podobného ráda přečtu. Bohužel jsem ale tentokrát narazila.

Poslední dobou zjišťuji, že mi obecně nevyhovuje koncept lásky na první pohled, kdy se dva lidi znají sotva deset minut, prohodí spolu pár slov a už jsou do sebe beznadějně zamilovaní a vypadá to na konec světa, když nebudou spolu. A to bylo u této knihy hlavním kamenem úrazu. Oba hlavní hrdinové stavěli vztah absolutně na ničem. Od začátku měli oba nasazené růžové brýle, komunikace mezi nimi probíhala ne zrovna ideálně a chemie mezi nimi mi připadala naprosto nulová. Brala bych to, kdyby jejich vztah byl od začátku deklarovaný jako letní úlet nebo něco v tom smyslu. Ale jelikož se oba autoři tvářili, že vztah Bena a Artura má být vážný, tak mi celá tahle anabáze připadala neuvěřitelně uspěchaná, rychlá a pro mne tudíž dost nereálná. To, co oba hrdinové tvrdili, že cítí, jsem jim prostě nedokázala věřit. A úplně se nedivím tomu konci, který dopadl tak, jak dopadl.

Další problém vidím v tom, že většinu postav zde poznáváme jen povrchově. Nevadilo by mi, kdyby se v tomto ohledu jednalo jen o vedlejší postavy, ale přijde mi to trochu nešťastné, když jsem tento pocit měla i u hlavních postav. Zdálo se mi, že se nám autoři snaží oba chlapce přiblížit, když na střídačku píšou každou kapitolu z pohledu jednoho či druhého. Ale na můj vkus obojí vyznívá dost povrchně, vůbec to nejde do hloubky. Po přečtení knihy nemohu tedy říci, že by mi Artur či Ben nějak blíže přirostli k srdci. Protože nepřirostli, bohužel. Čím víc jsem se blížila ke konci, tím víc mi bylo jedno, jestli ten vztah dokážou udržet nebo ne a co vlastně s nimi nakonec bude. Nemluvě o tom, že mi oba kluci v některých ohledech trochu splývali dohromady – hlavně co se týká jejich rodinného zázemí – a já se v některých pasážích jaksi ztrácela. Což taky nemohu hodnotit zrovna pozitivně.

Popravdě řečeno jsem měla v druhé polovině knihy nutkání trochu i přeskakovat, k čemuž dochází ve chvíli, kdy se u knihy začínám nudit. A to byl i tento případ. Odvíjelo se to hlavně od toho základního problému „láska na první pohled“. Chování hlavních hrdinů mi připadalo v některých pasážích nesmyslné, přemrštěné a trochu nepochopitelné, i když se snažím brát v potaz to, že jsou to mladí kluci, co teprve sbírají životní zkušenosti a někdy mohou dělat hloupá rozhodnutí. U této knihy to ovšem pro mne překročilo pomyslnou hranici toho, co ještě dokážu akceptovat a co mi už nevyhovuje.

Dvě hvězdy tak dávám za to, že autoři mají milý, nenáročný styl psaní, a také za vedlejší postavu Dylana, který byl zábavný - jako postava mne bavil nejvíc. A to mi přijde trochu smutné, když se mi na příběhu nejvíc ze všeho líbí vedlejší postava.

Celkově hodnotím na 35 %, dvě hvězdy a za sebe doporučit nemohu. Ale pokud jste recenzi dočetli až sem, berte ji prosím s rezervou. Přiznávám, že jsem asi moc zaujatá – už dávno nejsem cílová skupina na young adult příběh, asi už fakt stárnu.

Žádné komentáře:

Okomentovat