RECENZE: Marisha Pesslová - Hlídka v Bezčasí

Název: Hlídka v Bezčasí

Název v originále: Neverworld Wake

Autor: Marisha Pessl

Série: -

Nakladatelství: Argo

Rok vydání: 2020

Počet stran: 272

Na Hlídku v Bezčasí jsem narazila na Instagramu, kde o této knize jedna moje oblíbená knihomolka mluvila velmi pozitivně a vlastně mne na tento román nalákala. A já jsem ráda, že jsem se nechala tzv. ukecat, protože toto byl velmi zajímavý čtenářský zážitek.

Beatrice se rozhodne přijmout pozvánku na setkání s přáteli, s nimiž se již rok neviděla - poté, co její přítel Jim zemřel za záhadných okolností. Při cestě z klubu však mají nehodu. Skupinka se ocitá v tzv. Bezčasí - v prostoru mezi životem a smrtí. Jejich úkolem je hlasovat, kdo přežije a kdo zemře. Přežít Bezčasí však může jen jeden z nich.

Za co jsem hodně vděčná, je ta možnost sledovat jiné knihomoly na různých sociálních sítích, protože bez toho by mne spousta knih minula, protože bych je bez povšimnutí zcela přešla. A tohle by byl asi případ i Hlídky v Bezčasí, kdyby nebylo právě Instagramu.

Hodně mne zaujala myšlenka právě onoho Bezčasí, což je vlastně v případě této knihy jiný výraz pro očistec. V čem je tato kniha originální, je především to, jak autorka tento očistec pojala. Už jen představa toho, že ze skupinky může přežít očistec jen jeden a dokud neproběhne hlasování, všichni tam uvíznou na věky, působí velmi temně, depresivně, dost děsivě a jako silná psychická nálož. V souvislosti s tím musím vyzdvihnout, jak skvěle se autorce podařilo zachytit to, jak se postavy s tímto stavem vyrovnávají. Od prvotního šoku a s tím souvisejícího odmítání, přes naštvání, zuřivost, následnou apatii, až po konečné smíření se se situací a rozhodnutí s tímto stavem něco dělat. Ať už nějaký očistec existuje či nikoliv, domnívám se, že v tomto ohledu to Marisha Pessl popsala naprosto věrohodně a uvěřitelně. Ať už existenci očistce jako skutečnou přijmete nebo odmítnete, reakce postav mi na danou situaci připadají v knize naprosto adekvátní - myslím, že by to tak skutečně mohlo proběhnout. Mám ráda dobrou a přesvědčivou fabulaci, což tato kniha očistce rozhodně plní. Takže za to určitě palec nahoru.

Hlídka v Bezčasí se může pyšnit svojí atmosférou, která je už víceméně od svého začátku temná, ponurá, hutná a plná napětí. Velmi brzy čtenář zjišťuje, že postavy něco skrývají – nějaké děsivé tajemství, které je spojuje a které zároveň bylo důvodem toho, proč se jako přátelé rozkmotřili a Beatrice se od nich na celý rok distancovala. Jak už od první kapitoly čtenář tuší, je to právě úmrtí Beatricina přítele, kvůli kterému to mezi postavami jiskří a skřípe. Rozhodně není spoilerem, když řeknu, že právě toto záhadné úmrtí je tím, co je drží v Bezčasí. Tato zápletka pak knihu vedle mystery žánru zařazuje i mezi psychothrillery - nutno říct, že mezi dobře napsané psychothrillery. Právě tato dějová linka je zde čím dál silnější a odhaluje temná zákoutí našich hlavních hrdinů, kteří dělají, co mohou, aby všechna jejich tajemství zůstala ukryta.

Tím se dostávám k tomu, že Marisha Pessl tu naprosto bravurně zpracovává psychologii svých postav a výborně propracovává mezilidské vztahy mezi jednotlivými charaktery. Čím více se noříme do příběhu a do toho, co se Jimovi stalo, tím více odhalujeme nitro i ostatních postav. Autorka dokázala vytvořit z jednotlivých hrdinů plastické a celistvé osobnosti se vším všudy. Myslím, že se Marishe Pessl podařilo skvěle vyzdvihnout fakt, že lidé nejsou jen černí nebo bílí. Nikdo není jen čistě zlý nebo jen dobrý - každý má svoji dobrou i špatnou stránku. A to je na této knize naprosto patrné.

Zároveň s tím souvisí nepředvídatelnost příběhu, kterou jsem si tu velmi užila. Tato kniha vysloveně stojí na postavách a propletenosti vztahů mezi nimi. Ty vztahy a hlavně osudy jednotlivých postav jsou ale propletené a křivolaké tak hodně, že čtenář jen těžko může odhadnout, co přinese další kapitola. Každý zde má svoje tajemství, s každým dalším odhalením přichází další nečekaný zvrat. Naštěstí to má autorka tak dobře promyšlené, že kniha vůbec nepůsobí překombinovaně, ale naopak si tu postupně čtenář uvědomuje všechny souvislosti, díky kterým všechno do sebe perfektně zapadá. Výsledkem tak je, že mne autorka několikrát pěkně převezla, za což ji chválím, protože některé události jsem skutečně neodhadla.

Přesto nedávám plné hodnocení. Důvodem je to, že mi úplně na 100 % neseděl ten způsob, jakým autorka píše. Mně osobně přišel autorčin styl občas trochu těžkopádný, lepší výraz mne teď nenapadá. Občas mi chvilku trvalo, než jsem se do knihy dokázala po odložení znovu začíst. Občas jsem se přistihla, že nevnímám text naplno a musím některé pasáže číst znovu. Každopádně dávám 80 %, 4 hvězdy z 5 a určitě mohu doporučit.