Název v originále: Na kraj světa
Autor: Theo Addair
Série: Ve stínu oskeruše (1. díl)
Nakladatelství: Laser
Rok vydání: 2019
Počet stran: 341
Když jsem zjistila, že Theo Addair chystá novou
sérii, věděla jsem, že se do ní budu chtít pustit. Jeho knihy Mufin a čaj a Koláčky a spiklenci se mi děsně moc líbily, takže mne zajímala i
další autorova tvorba. Co na tom, že je to fantasy... A jak nakonec knihu hodnotím?
Kiro je mladý muž, který pracuje jako zahradník u
tajemné Anastázie. Už od dětství musí skrývat své schopnosti – je totiž
čarodějem. Kdyby to někdo zjistil, skončil by stejně jako jeho matka - na
hranici. Přesto jsou ale jeho schopnosti potřeba. To když mu je svěřen důležitý
úkol – záchrana umírajícího světa. Jen on může Matku Zemi zachránit. A tak se
vydává na cestu – spolu se dvěma nejméně pravděpodobnými společníky…
Na tuto knihu jsem se těšila, a to především kvůli
autorovi, kterého jsem si oblíbila pro jeho LGBT sérii Muffin a čaj. Byl to ale trochu risk, protože ačkoliv se do žánru
fantasy snažím tu a tam vydat a rozšiřovat si obzory, stále nemohu říct, že
jsem v tomto žánru zběhlá. A ne vždy je to setkání úspěšné. Což byl
bohužel problém i této knihy.
Vím, že to asi není úplně vhodné, když se stále
odkazuji na sérii Muffin a čaj,
protože se jedná o zcela jiný druh literatury, než je právě Addairova nová
série Ve stínu oskeruše. Nicméně
jedno pojítko mezi těmito dvěma sériemi zde vidím, a tím je autorův styl psaní.
A to jsem obdivovala i právě v knize Na
kraj světa. I zde autor píše krásným, poetickým stylem, který se čte hrozně
dobře. Addair má cit pro jazyk, krásně volí slova, díky kterým se text plynule
posouvá dopředu a působí to jako pohlazení po duši.
S čím jsem ale tentokrát dost bojovala a co se
stalo pro mne kamenem úrazu, byl svět, kde se kniha odehrává. Problém tkvěl
především v tom, že jsem ten svět bohužel moc nechápala. Prvních pár desítek stran jsem to nepovažovala za překážku, protože jsem si pořád říkala,
že to snad autor začne blíže vysvětlovat v pokročilejším stádiu příběhu.
Čím víc jsem se ale blížila ke konci, tím víc jsem se nechytala a tím víc jsem
tápala. Nechápala jsem, jak ten svět funguje a jak pořádně funguje ta magie,
kterou disponuje hlavní hrdina. Nechápala jsem, co přesně je se světem špatně,
že je potřeba ho zachraňovat. Chyba je především asi u mne, protože
v žánru fantasy nejsem prostě kovaná a potřebuju od knihy daleko víc
popostrčit, abych se v jejím vymyšleném světě dokázala pohybovat. A tady
jsem to bohužel nedostala.
Bohužel se to pak podepsalo i na těch postavách.
Zpočátku jsem měla ráda víceméně všechny postavy, které zde vystupují, ale
protože mi nebyly jasné všechny souvislosti, nějak jsem ztrácela zájem sledovat
příběhy hlavních hrdinů. Nebyla jsem dostatečně motivovaná prožívat s nimi
jejich dobrodružství. Nedokázala jsem se k nim více přimknout a vytvořit
si k nim nějaký hlubší vztah. Také mi občas nebyly zcela jasné jejich reakce - proč se chovají tak, jak se chovají. Vlastně jsem měla pak bohužel trochu nutkání
i přeskakovat některé pasáže.
Je mi to opravdu líto, hlavně vůči autorovi,
protože ten je mi moc sympatický. Ale tato fantasy série asi nebude úplně pro
mne – nejsem úplně cílová skupina. A rozhodně není chyba na straně autora, ale
u mne. Druhý díl (a případné další) asi tedy nakonec vynechám. Na kraj světa hodnotím průměrně, 3
hvězdy, 45 % - doporučit mohu těm, kdo mají rádi fantasy. Ale pokud na fantasy
nejste, tohle vám asi moc neřekne.
Žádné komentáře:
Okomentovat