Název v originále: Leah on the Offbeat
Autor: Becky Albertalli
Série: Creekwood (2. díl)
Nakladatelství: Yoli
Rok vydání: 2019
Počet stran: 271
Přiznám se, že jsem zpočátku trochu váhala, zda se
do této knihy pustit, protože jsem četla některé ne zrovna kladné komentáře,
které mne od přečtení trochu odrazovaly. Ale nakonec jsem ráda, že jsem se do Holky mimo rytmus přeci jen
pustila.
Když Leah bubnuje, obvykle je v rytmu. Ve svém
každodenním životě si ale připadá tak trochu mimo rytmus. Má pocit, že nikam
nezapadá, dokonce ani mezi své nejlepší kamarády. K tomu všemu má Leah velké
tajemství – je totiž bisexuálka. Nikomu to ale neřekla, a nikdo tak netuší, čím
si Leah prochází. Teď když se blíží maturita a každý míří na jinou vysokou
školu, jediná jistota v jejím životě – parta milovaných kamarádů – se rozpadá.
Leah najednou neví, co by měla dělat, jak by se měla zachovat a jestli náhodou není
čas udělat to, co jí nahání největší hrůzu - říct jedné konkrétní osobě, že je
do ní zamilovaná. [z oficiální anotace]
Holka mimo
rytmus mne nakonec velmi mile překvapila. Ačkoliv se mi potvrdily ty
negativní komentáře, které mne zprvu odrazovaly od čtení, i tak jsem si nakonec
knihu užila, jelikož se z toho vyklubala fajn jednohubka na jedno
odpoledne.
Co bylo na této knize příjemné, bylo to prostředí,
kde se kniha odehrává. Jelikož Holka mimo
rytmus volně navazuje na Probuzení
Simona Spiera, ocitáme se opět v Creekwoodu na místní střední škole, na
starém známém místě. Setkáváme se i s postavami, které jsme potkali
v předchozí knize. Číst Holku mimo
rytmus bylo jako vrátit se mezi přátele, skoro jako vrátit se domů na
místo, kde je člověku dobře. Aspoň tak mi to při čtení připadalo a bylo to
hrozně fajn, to se mi moc líbilo.
Kniha se čte velmi dobře. Autorčin styl psaní je
totiž velmi svižný, dynamický – autorka se nezabývá zbytečnostmi, děj nestojí
na jednom místě. Stále se zde něco děje a trefné, krátké, výstižné popisy se
střídají s dialogy postav, které posouvají celý děj rychle kupředu. Becky
Albertalli se v knize věnuje realistickým problémům skutečných lidí, se
kterými se čtenář může velmi snadno a dobře ztotožnit – o to lépe se tak tento
román čte. Středoškoláci se asi v Holce
mimo rytmus (potažmo i v Simonovi)
v některých situacích vidí – i mně byly některé situace v knize dost
povědomé.
Jediným negativem, které tu nacházím, je tak to, co
jsem četla v komentářích některých jiných čtenářů. A tím bylo chování
hlavní hrdinky Leah. Na jednu stranu jsem ji chápala, jelikož si Leah
neprocházela zrovna lehkým obdobím. Překážky, které musela překonávat, nebyly
lehké. Přesto se však domnívám, že v řadě situací se nemusela chovat tak
nepříjemně a mohla na některé podněty reagovat úplně jinak. Některé její reakce
byly přehnané a mimo mísu.
To mne ale přivádí ještě k jedné poznámce.
Albertalli zde skvěle řeší téma toho, jak důležité je komunikovat s dalšími lidmi a
jak taková komunikace (respektive její nedostatek) může přinést akorát problémy
a zcela zbytečná nedorozumění. Souvisí to vlastně částečně i s předchozím
odstavcem, kdy Leah někdy komunikuje dost přehnaně a někdy zase nekomunikuje
skoro vůbec. A to jí přináší řadu komplikací.
Celkově ale knihu hodnotím pozitivně – 80 %, 4
hvězdičky. A pokud se vám líbilo Probuzení
Simona Spiera, mohu Holku mimo rytmus
klidně doporučit.
Žádné komentáře:
Okomentovat