RECENZE: Rachel Harrisová – Mé sladké šestnácté století

Název: Mé sladké šestnácté století

Název v originále: My Super Sweet Sixteenth Century

Autor: Rachel Harrisová

Série: Mé sladké šestnácté století (1. díl)

Nakladatelství: CooBoo

Rok vydání: 2013

Počet stran: 253

Přiznám se, že jednu dobu jsem přemýšlela nad tím, že bych si tuto knihu pořídila domů do své knihovny. A nejen tuto knihu, ale rovnou celou trilogii. Po přečtení prvního dílu jsem však nesmírně vděčná, že jsem to neudělala a Mé sladké šestnácté století jsem si "pouze" půjčila z knihovny, protože tohle byl fakt průšvih.

Hlavní postavou příběhu je Cat Crawfordová, dcera slavné herečky a slavného režiséra. Jelikož je z prominentní rodiny, novináři si jí všímají víc, než by se jí líbilo. Catin otec se má navíc ženit a jeho snoubenka Jenny se Cat vůbec nezamlouvá. O to víc se netěší na oslavu svých šestnáctin, kterou Jenna naplánovala ve velkém stylu. Útěchou je pro Cat to, že může trávit rodinnou dovolenou ve vysněné Florencii. Při prohlídce města ale hlavní hrdinka zažije nečekané setkání, které ji přesune do doby 16. století – do doby renesance. Jak to tam Cat zvládne? A jaké jsou její šance na návrat?

Podle anotace kniha zněla opravdu dobře. Očekávala jsem oddechovou sérii, jednoduché čtení tak akorát na léto, při kterém člověk vypne, zasní se a odpočine si. To jsem ale nečekala, že na mne čeká něco tak plytkého a hloupého, jako byl právě tento příběh, který mi vlastně vůbec nic nedal. Vezměme to ale popořadě.

Na rovinu přiznávám, že jsem neočekávala žádnou hlubokomyslnou literaturu, která by mi změnila život. Jelikož se jedná o příběh, který je určený především mladším čtenářům, bylo jasné, že to bude psané trochu jednodušším jazykem. Ale musím se přiznat, že Mé sladké šestnácté století je podle mého názoru jednoduché až příliš. A to nejen jazykově a stylisticky, ale i dějově. Děj knihy je plytký, povrchní a velmi předvídatelný. Nenajdete zde absolutně nic, co byste nečekali nebo co byste nečetli už někde jinde. To je jedním z problémů této knihy.

Dalším kamenem úrazu jsou postavy. Hlavní hrdinka Cat mi nebyla vůbec sympatická. Zdála se mi rozhýčkaná, ufňukaná a velmi nezralá. Vadilo jí na příklad, že jsou její rodiče slavní a na ni je kvůli tomu upřena pozornost novinářů (mimo jiné), ale já jí tu nelibost moc nevěřila. Dále mi nesedělo její chování. Stejně jako u dalších postav, které se věkově pohybovaly v rozmezí cca 16-20 let, jsem i u Cat měla problém, že se nechovala úměrně svému věku. Spíš než na zmíněných 16-20 let se tyto postavy chovaly spíše na 10-12 a bylo to dost otravné. Navíc byly všechny postavy pojaté hodně povrchně, takže čtenář neměl moc šance k nim přilnout nebo je nějak více poznat.

Kniha se převážně odehrává v době 16. století, což se mi zdálo jako skvělé lákadlo. Toto období mám ráda, a tak jsem se na to těšila. Přišlo mi ale, že autorka o tomto období moc neví, a tak o něm skoro vůbec nemluvila, spíš tento aspekt upozaďovala a používala ho jen jako kulisu pro povrchní, plytký, sladký románek. Co se týká dobových rozdílů mezi Cat z 21. století a postav z 16. století, Harrisová se snažila postavy stylizovat (co se řeči a chování týká) do společenských norem 16. století, ale působilo to velmi křečovitě a nevěrohodně. Ve výsledku to nakonec vyznívalo velmi komicky, což s největší pravděpodobností nebyl autorčin záměr.

Celkově tak hodnotím knihu na 10 %, 1 slabá hvězda, kterou dávám za ten nápad. Cestování v čase a ještě do 16. století? To mohl být příjemný oddechový příběh. Autorce se to ale bohužel nepodařilo uchopit. Knihu tak nemohu doporučit a do dalších dílů trilogie se určitě pouštět nebudu.