Má knižní zklamání #1

Ahoj! Dnes bych se s vámi chtěla podělit o pár svých knižních zklamání, s nimiž jsem se setkala v posledním cca roce a půl. I to bohužel ke knihomolství patří, že se vám čas od času dostane do ruky kniha, která vám příliš nesedne. A někdy ji ani nedočtete. Teď si možná říkáte, jak můžu hodnotit knihu, kterou jsem nedočetla. Myslím si však, že když kniha člověka odradí od dočtení, tak i to je součást hodnocení a i to má svou výpovědní hodnotu – něco to o té knize říká. A proto tu dnes uvedu i pár titulů, které jsem bohužel nedokázala přelouskat.

Michael Northrop – V pasti

O čem to je: Několik studentů a učitelů je uvězněno v budově školy, odkud nestihli včas odejít před tím, než budovu zasypalo nebývalé množství sněhu. Postavy se snaží přežít, dokud je někdo nezachrání. Jaká je jejich šance, že tuto přírodní katastrofu přežijí bez úhony?

V čem byl problém: Od knihy jsem očekávala napínavý příběh o přežití. Kniha však působila dojmem, že autor zůstal v půli cesty a nedotáhl celý příběh do konce. Napětí je zabité přihlouplým chováním některých postav a občas to chování ani nedávalo smysl. Závěr knihy byl úplně mimo. Nereálný, nedodělaný, jakoby useknutý a napsaný ve spěchu,  jako by autor potřeboval příběh dopsat v krátké době a neměl pořádně čas to lépe propracovat. Námět dobrý, ale zpracování mi v mnoha ohledech připadalo nedotažené.

Christopher Buehlman – Ti za řekou

O čem to je: Malé město na jihu USA, v němž se hlavní hrdina usadil se svojí partnerkou, je plné pověr o jakémsi zlu ukrytém v nedalekém lese. Co se za tím skrývá? Co v místních obyvatelích vyvolává takový strach? A je vůbec náš hlavní hrdina v bezpečí? Na tyto otázky se snaží tato kniha odpovědět.

V čem byl problém: Problémů bylo hned několik. Jednak časová osa. Dějově se kniha měla odehrávat za začátku 20. století, ale z příběhu to vůbec nešlo poznat. Spíš mi připadalo, jako by autor napsal děj v takovém podivném bezčasí - jako by to snad mělo být jedno, kdy se kniha odehrává. A mně ta špatná časová ukotvenost (respektive neukotvenost) dost vadila.

Dále zde autor použil několik přímých i nepřímých rasistických narážek vůči černochům. Nejspíš to asi mělo zapadat do toho časového období, kdy se kniha odehrávala, a něco to mělo naznačovat - asi to, jak se společnost tehdy chovala a jak lidí přemýšleli? Každopádně to nic nemění na tom, že mi to tam vadilo a nečetlo se mi to vůbec dobře. Bylo to tam úplně zbytečné a pro děj nepodstatné.

Poslední věc, co mne fakt nebavila, byly sny hlavního hrdiny, které zde autor detailně popisoval a které mi zde přišly naprosto zbytečné - ve výsledku jsem je pak přeskakovala. Pro děj to většinou nemělo moc význam.

Arnošt Vašíček – Krev démona

O čem to je: Doktor Runa a komisaři Šímová a Sumara vyšetřují brutální zločin – na zámku ve Stráži nad Nežárkou byla nalezena uříznutá lidská hlava, tělo bylo nalezeno na zcela odlišném místě. Kdo čin spáchal a co jím sledoval? Šlo snad o jakýsi magický rituál? Pokud ano, co bylo jeho podstatou?

V čem byl problém: Čekala jsem již dopředu, že nepůjde o žádnou velkou literaturu. Vašíček sice umí přijít s dějově zajímavými nápady, ale způsob zpracování není většinou nejkvalitnější. V případě Krve démona to bylo pro mne za hranou toho, co zvládnu přečíst. Stylisticky špatně napsané, nudné, rozhovory plytké a povrchní. A hlavně se tu vyskytuje spousta sexistických narážek při popisu téměř každé ženské postavy, která se tam objevila. To se fakt nedalo číst. Výsledkem je, že jsem knihu ani nedočetla, to prostě nešlo.

Blake Crouch – Městečko Pines

O čem to je: Ethan Burke, agent tajné služby, přijíždí do městečka Pines hledat dva své kolegy, kteří se pohřešují. Když se však probouzí v nemocnici po vážné dopravní nehodě, začínají se dít hodně podivné věci. O to divnější mu přijde, kdy mu nikdo není schopen odpovědět ni na ty nejzákladnější otázky. Brzy začíná mít dojem, že mu někdo usiluje o život a že se proti němu spiklo celé město. Proč ale?

V čem byl problém: Od knihy jsem měla velká očekávání, ale nakonec jsem dost narazila. Děj byl od začátku dost zmatený, chaotický a překotný a mně to vůbec nesedělo. Předpokládám, že to byl asi záměr, aby se čtenář cítil zmaten, ale mě to spíš iritovalo, než že bych si to užívala. Zpočátku se mi v tom hodně špatně orientovalo. A navíc stylistická stránka knihy mi připadala místy dost těžkopádná. Druhá polovina pak byla dost nudná, vůbec mne nebavilo to číst. Ke konci jsem pak přeskakovala některé odstavce a ono to z hlediska děje kupodivu vůbec nevadilo. Postavy mi nebyly moc sympatické. A ten závěr a vůbec pointa celého příběhu? To celou knihu úplně zabilo. Vím, že tento román má své fanoušky, stejně jako seriál, který podle toho vznikl, ale já asi nebudu cílová skupina.

Anna Bolavá – Ke dnu

O čem to je: V nedalekém jezeře je nalezena manželka doktora Diviše – mrtvá. Proč zemřela, je pro všechny záhadou. Lidé začínají vytvářet jisté spekulace a dohadovat se, co se asi stalo a proč se to stalo. Jak jsou osudy obyvatel vesnice ovlivněny touto událostí?

V čem byl problém: Po autorčině prvotině Do tmy, z níž jsem byla opravdu nadšená, jsem v případě této knihy čekala příběh laděný v podobném duchu. O to víc, když má být Ke dnu volným pokračováním. Bohužel se to však nekonalo. Hledala jsem méně děje a více lyrických pasáží, jak to autorka vystavěla ve své první knize, ale hledala jsem marně. Bylo to právě naopak a té knize to podle mne ublížilo. Autorka sem zařadila mnoho postav a snažila se věnovat velkému počtu z nich, ale působilo to těžkopádně. A mne ty jejich osudy ve výsledku vůbec nebavily a na konci vlastně ani nezajímaly. V případě této knihy mne to pak dost mrzí.

Susann Hill – Malá ručka

O čem to je: Antikvář Adam Snow se řízením osudu dostává do prostor staré, opuštěné zahrady jednoho starého, opuštěného domu. Co byste dělali vy, kdyby vás na tomto místě najednou za ruku chytila ruka dítěte, které však není možné vidět? Adam postupně odhaluje historii tohoto místa a ta rozhodně není nijak utěšená.

V čem byl problém: Kniha se prezentuje jako strašidelná, ale ona strašidelná vůbec nebyla. A to mne děsně zklamalo, protože ten příběh měl celkem dobrý potenciál. Našlo by se tam pár (ale opravdu jen pár) míst, které naznačovaly něco tajemného a mělo to nakročeno k hororové, strašidelné atmosféře, ale celkově to bylo nedotažené. Zbývající pasáže pak byly jen jakousi vatou, která vyplňovala zbývající stránky. A to mi prostě nestačí. Spíš než jako strašidelný příběh pro dospělé to působilo jako strašidelný či dobrodružný příběh pro mládež. Kniha se tak navenek prezentuje úplně jinak než to, co vám dá samotný obsah, a čtenář tak nedostane to, co očekává.

Sam Christer – Kodex Camelot

O čem to je: V Americe je jednoho dne zavražděn starožitník; pachatel mu však kromě života ukradl i vzácnou keltskou relikvii. Případu se ujímá Mitzi Fallonová z FBI a její tým. Příběh nabývá mysteriózních rozměrů, když se s relikvií začne spojovat legenda o králi Artušovi. Kam až se vyšetřovatelé dostanou?

V čem byl problém: Začátek knihy mne chytil, ale od druhé třetiny moje nadšení začalo opadat. Dějově mi to připadalo překombinované – občas mi dělalo problém se orientovat v tom, co se tam vlastně děje. I těch postav bylo přespříliš – některé mi nepříjemně splývaly dohromady a já se v nich občas ztrácela. Co se týká hlavní postavy Mitzi, nemohla jsem si za celou dobu zvyknout na způsob jejího chování, pořád mi na ní něco nesedělo (ač nedokážu přijít na to, co přesně).

Většinu druhé poloviny knihy jsem se bohužel musela nutit číst, abych tu knížku zdolala až do konce. Kniha si mne k sobě nedokázala připoutat ani dějem, ani postavami. Až ten závěr (posledních cca 20-30 stran) mne zase pohltil svojí akčností, napínavostí a spádem.

Barbara Erskinová - Žila jsem již před staletími

O čem to je: Novinářka Joanna souhlasí, že projde experimentem - konkrétně hypnózou, aby mohla napsat do časopisu sérii článků, které by se zabývaly tím, jak lidé za využití hypnózy zkoumají své minulé životy. Zpočátku je k tomu Joanna velmi skeptická, ale ke svému překvapení se sama dostává do svého minulého života, který kdysi dávno prožila, a zjišťuje, že nic není, jak si představovala.

V čem byl problém: Od této knihy jsem měla velmi vysoká očekávání - četla jsem od autorky již Nejtemnější hodinu, z níž jsem byla opravdu nadšená, a na tento román jsem se proto těšila. A tak mne mrzí, že mne tento román ve výsledku zklamal a já jsem ho ani nedočetla.

(POZOR, MOŽNÉ SPOILERY) Kniha se odehrává ve dvou liniích - v minulosti a v přítomnosti. Co se týká linie odehrávající se v minulosti, ta mne moc bavila a to se mi četlo velmi dobře. Ale děsně moc jsem bojovala s dějovou linií v přítomnosti. Hrozně mi vadilo chování u postav Sama a Nicka - ta vzájemná nevraživost a také jejich neustálé přetvářky a faleš vůči Joanně. Joanna pak byla velmi lehko zmanipulovatelná a i její chování mne velmi dráždilo. Zdálo se mi, že Nickovi a Samovi moc nevěří a chce se jim vzdálit, aby ji neohrožovali, protože si v jejich přítomnosti nepřipadala v bezpečí, ale stejně si je pořád k sobě pouštěla. Jako vážně?

V té současné linii se mi také nelíbilo, že se pořád opakují dokola ty samé motivy, ty samé fráze - stále a stále dokola - přišlo mi to dost otravné. Celkově je kniha na můj vkus příliš dlouhá a příliš rozvláčná. Vůbec by knize neuškodilo, kdyby se proškrtala tak aspoň o třetinu.

Katy Darby - Útulek pro padlé ženy

O čem to je: Tento román, odehrávající se v 19. století v Anglii, nás zavádí do prostředí studentů medicíny v kombinaci s nevěstinci – to, když se jeden ze studentů rozhodne svoji lékařskou praxi získávat v domě pro padlé ženy. Na tu dobu je to poněkud skandální rozhodnutí. Lákavé je však to, že tento vykřičený dům vede paní Pelhamová, jejíž osobnost je obestřena rouškou tajemství.

V čem byl problém: Z této knihy jsem poněkud rozpačitá. Anotace zněla zajímavě, ale nakonec se dějově ukázalo, že je kniha o něčem úplně jiném, než jsem původně čekala. Očekávala jsem příběh, který by se přímo vztahoval k útulku samotnému, ale nakonec šlo spíše o vyprávění o jeho „vedoucí“, paní Pelhamové. Zpočátku mne vyprávění o tajemné paní Pelhamové bavilo - právě proto, že bylo opředeno tolika tajemstvími. Také vyprávění z pohledu různých osob mi přišlo zajímavé. Ale čím víc jsem se blížila ke konci, tím víc jsem se nudila. Protože jsem čekala, že kromě paní Pelhamové se to bude zabývat také něčím jiným. Na konci jsem měla co dělat, abych to vůbec dočetla. Takže nakonec za mne jen průměrné hodnocení. Skvělý začátek, ale pak docela nuda.

Problematická mi přišla i kniha Život po tobě od Jojo Moyes, o níž jsem letos psala i samostatnou recenzi. Blíže se k románu tedy nebudu vyjadřovat, pro detailnější informace se můžete podívat na recenzi samotnou. Stejně to tak je i u knihy Hlasy od Ursuly Poznanski a u knihy Krutá krása od Rosamund Hodgeové, o niž jsem psala jednu z posledních recenzí.

A co vy? Která kniha v poslední době zklamal vás? A nečetli jste náhodou některou z těch knih, kterou zmiňuji ve svém dnešním článku? Jak se vám líbila?