RECENZE: Marie Lu – Warcross

Název: Warcross

Název v originále: Warcross

Autor: Marie Lu

Série: Warcross (díl #1)

Nakladatelství: CooBoo

Rok vydání: 2018

Počet stran: 319

Kniha Warcross způsobila v době svého vydání celkem velký poprask a sklidila řadu pozitivních ohlasů, hlavně mezi mladými čtenáři. Zpočátku jsem váhala, zda si knihu přečíst, nebo ne, ale nakonec jsem po ní stejně sáhla. Přeci jen - sci-fi, počítačové hry, virtuální realita - kdo by odolal? Bohužel však nemohu říct, že bych z této knihy vysloveně jásala nadšením, spíš naopak.

Zatímco někdo využívá Warcross jako únik z reality, zábavu či životní styl, pro některé lidi je tento herní fenomén způsobem, jak si vydělat velkou částku peněz. O tom ví své i Emika Chenová, chudá dívka, která nutně shání peníze, aby neskončila na ulici. Pozornost na sebe upoutá tím, když se nabourá do herního turnaje a přeruší tím mezinárodně sledovaný zápas, což se ještě do té doby nikomu nepodařilo. Tento čin udělá velký dojem na Hidea Tanaku, autora herního světa Warcross, který Emice nabídne práci – pod rouškou utajení odhalit spiknutí, které osnuje přímo v srdci Warcrossu. Jaká je šance na úspěch?

Přiznám se, že od této knihy jsem měla obrovská očekávání. A to si byla z mé strany ta největší chyba, protože ve výsledku jsem z této knihy velmi zklamaná a bohužel se to odrazí i na mém dnešním hodnocení.

Začněme autorčiným stylem psaní, což byl pro mne jeden z kamenů úrazu. Pravdou je, že jsem se z počátku vůbec nedokázala do knihy začíst. Příběh se mi zdál kostrbatě napsaný a celkově hodně povrchní. A bohužel musím podotknout, že povrchnost je něco, čeho se autorka do konce knihy nedokázala zbavit. Tato povrchnost a jakási plytkost bohužel způsobily, že jsem některé pasáže nakonec přeskakovala a skutečně nemám pocit, že mi něco významného uniklo. K příběhu jsem se vůbec nedokázala připoutat a bylo mi tak říkajíc jedno, co jednotlivé charaktery prožívají.

Postavy tohoto příběhu byly problémem číslo dva. Žádný z charakterů se mi nezdál dostatečně propracovaný a dostatečně zajímavý na to, abych se sžívala s jeho osudem, nebo se o něj jakkoliv strachovala či blíže zajímala o to, co se s danou postavou zrovna děje. Zároveň se nám zde objevuje stereotypní klišé v podobě chudé osiřelé dívky Emiky, která se stane tou vyvolenou, co všechno a všechny zachrání, a to svými hackerskými schopnostmi. Bohužel tato hrdinka ale podle mého nepůsobí vůbec věrohodně. Jakožto chudá dívka si Emika nemohla dovolit hrát Warcross v takové míře jako jiní, majetnější lidé, ale přesto najednou působí jako profesionálka s několika lety zkušeností? Dojem to na mne vůbec neudělalo – o to víc, když se autorka příliš nenamáhala s tím, aby čtenářům osvětlila, jak Emika k těmto zkušenostem, k tomuto talentu přišla. I tento aspekt příběhu je velmi povrchní a nedořešený.

Když už je řeč o klišé, nevyhnula se Marie Lu ani klišoidní milostné zápletce mezi Emikou a Hideem, která je jednak snadno odhalitelná, a především dost slabě napsaná. Celé to vyznívá dost prvoplánově, a pokud mají mezi danými dvěma hrdiny probíhat nějaké emoce, autorka je bohužel nedokázala přesvědčivě vystihnout. Ať se na mne nikdo nezlobí, ale chemie je mezi Emikou a Hideem naprosto nulová.

Vzhledem k tématu knihy se samozřejmě nabízí srovnání s knihou Ready Player One od Ernesta Clinea. Je fakt, že v RPO jde spíše o hru samotnou, zatímco ve Warcrossu je pozornost věnována té společnosti jako takové. Ale i tak se nemohu ubránit pocitu, že vedle RPO působí Warcross jako slabý odvar. U obou knih se mi líbil ten nápad, ale co se Warcrossu týká, zpracování mi vůbec nesedlo. První polovina byla dost nudná a řada věcí předvídatelná, což na nějaké zábavnosti bohužel nepřidalo. Druhá polovina knihy (a hlavně závěr) byly již o něco akčnější a dějově zajímavější, ale ani tak jsem si to nedokázala pořádně užít, protože mne spousta aspektů této knihy dokázala totálně otrávit.

Jediné, na co jsem tak byla zvědavá, bylo rozuzlení toho, kdo je záporák a proč se děje to, co se děje. Bohužel ani to však nezlepšilo celkový dojem z knihy, protože hlavní pointa celé knihy mi přijde dost přitažená za vlasy.

Celkově tak knihu hodnotím jako hodně podprůměrnou a dávám jí 35 %, 2 a půl hvězdy s tím, že já holt nejsem cílová skupina. Toto hodnocení je velmi silně subjektivní, kniha má hodně fanoušků, ale mně to bohužel vůbec nesedlo a za sebe asi doporučit nemohu. Myslím, že je tak jasné, že do druhého dílu se pouštět určitě nebudu.