pátek 12. dubna 2019

RECENZE: Delphine de Vigan – Pouta

Název: Pouta
Název v originále: Les Loyautés
Autor: Delphine de Vigan
Série: -
Nakladatelství: Odeon
Rok vydání: 2018
Počet stran: 149

V poslední době se mi zdá, jako by se s knihami Delphine de Vigan roztrhl pytel. Spousta lidí tuto autorku čte, většina ji vychvaluje do nebes, kdekdo ji doporučuje. Tak jsem si říkala, že si od této francouzské spisovatelky také zkusím něco přečíst, abych zjistila, co na ní všichni mají. A jak mé seznámení s Delphine de Vigan dopadlo, to si můžete přečíst v mé dnešní recenzi.


Děj knihy Pouta se točí kolem dvou školáků, Théa a Mathise. Na první pohled jsou to dva normální chlapci, ale že něco není v pořádku, začneme zjišťovat velmi brzy. Théo žije v rozvrácené rodině, týden co týden pendluje mezi dvěma domovy svých rozvedených rodičů. Matka je odtažitá a nevšímavá,  otec je alkoholik a tyran. A Théo neví, jak se s tím vypořádat. Přátelství s Mathisem je jeho jediným únikem, ale i to brzy přestane stačit. Théo tak hledá, jakým jiným způsobem ze své těžké situace uniknout. Jeho tragický osud však ovlivňuje nejen jeho samotného, ale i Mathise a další lidi v okolí…

Jak jsem psala již výše, na Delphine de Vigan jsem byla hodně zvědavá a po dočtení této knihy mohu říct, že jsem ráda za to, že jsem se rozhodla tuto autorku vyzkoušet, neboť čtení jejího románu Pouta byl pro mne zajímavým čtenářským zážitkem.



V úvodu je třeba říct, že Pouta jsou trochu náročnějším čtením v tom smyslu, že je zde vyžadována čtenářova spolupráce, co se týká soustředění. Kniha není svým rozsahem nijak dlouhá, nicméně v sobě obsahuje velmi silný, mnohovrstevnatý příběh, v němž je řada informací ukryta jakoby pod povrchem a je třeba dávat trochu víc pozor, aby čtenáři něco neuniklo. Pouta jsou tím typem knihy, u kterého se vyplatí trochu zpomalit, vnímat podrobněji to, co je vám předkládáno, více přemýšlet a hlavně hledat.

Celkově se kniha zabývá především vztahy mezi jednotlivými protagonisty – děj samotný zde není zase tolik důležitý. Pokud vás tedy více zajímají převratné události a akční zvraty, tato kniha asi nebude určena přímo vám. Jestli vás ale baví nimrat se v mezilidských vztazích a v lidských osudech, mohl by vás tento titul zaujmout. Důraz je zde kladen především nutnost komunikace, na stereotypy v lidském životě a na to, jak je někdy obtížné vydat se mimo zaběhnuté koleje vašeho života – a to i přesto, že se váš život ubírá směrem, kterým nechcete.

Přesah této knihy vidím hlavně v tom, jak je zde zobrazena nutnost komunikace mezi lidmi. Spousta věcí mezi jednotlivými postavami zůstává nevyřčena, čím si lidé často komplikují život. Lidé neříkají, co cítí, protože se příliš bojí odhalit své nitro, bojí se změn, nepochopení, výsměchu, nebo se bojí, že by druhým lidem ublížili, nebo jsou sami ublížení a uražení. To však nutně vede k nepochopení, odloučení, odcizení a může to i těžce zraňovat. Ta propast mezi postavami, která je dána obtížností komunikace, je zde silně hmatatelná a do očí bijící. Autorka je v tomto ohledu nekompromisní a se svými postavami se rozhodně nemazlí. O to silněji však kniha na čtenáře zapůsobí.

Autorčin styl psaní mi byl blízký. Delphine de Vigan píše velmi syrově, chladně a odtažitě. Těchto prostředků ale používá k tomu, aby všechny důležité aspekty příběhu vyzněly o to intenzivněji, což se autorce rozhodně daří, protože na řadě míst jde až na dřeň. Spousta věcí je řečena v náznacích, zkratkovitě, což se mi na knize právě tolik líbí. Kniha nutí čtenáře více přemýšlet a zapojit se do tohoto příběhu pomocí vlastních myšlenek a představ. Některé věci vám dojdou trochu pomaleji, autorka vám rozhodně všechno na zlatém podnose nepřinese. Přesto Delphine de Vigan umí psát záživným a velmi podmanivým způsobem. Její hra se slovy je opravdu kouzelná.

Knihu Pouta nakonec hodnotím na 85 %, 4 hvězdami. Jedná se však o subjektivní hodnocení, kterým rozhodně nechci ubírat knize na kvalitách. Problém byl tentokrát rozhodně ve mně, nedokázala jsem se na knihu tolik soustředit, jak by si kniha zasloužila, neuměla jsem příběh dobře pojmout. Pouta rozhodně svoje kvality mají, akorát já tuto knihu asi nečetla zrovna ve svém dobrém období. Každopádně se k Poutům určitě ještě někdy vrátím. Tento titul rozhodně doporučuji.

Žádné komentáře:

Okomentovat