RECENZE: Jozef Karika – Tma

Název: Tma
Název v originále: Tma
Autor: Jozef Karika
Série: -
Nakladatelství: Argo
Rok vydání: 2018
Počet stran: 204

Jozef Karika mne zaujal již svými předchozími mysteriózními thrillery, a to Strachem a Trhlinou. Zatímco Strach považuji za ten nejlepší a nejděsivější horor, co jsem kdy četla, Trhlina byla spíše takovým průměrnějším textem (ale vcelku solidním). Každopádně oba romány mne bavily natolik, abych se s chutí pustila i do jeho dalšího románu, kterým je Tma.

Hlavním hrdinou tohoto románu je televizní scénárista, který vyráží na Malou Fatru, aby si zde na chatě uprostřed ničeho odpočinul od stresující práce, napjatého manželství a chvatného života. Hledaný klid se ale mění v boj na život a na smrt, kdy řada nečekaných událostí udělají z jeho chaty vězení a on je vydán na milost a nemilost nezvanému hostu.

Přiznám se, že jsem asi měla dost velká očekávání, když jsem román Tma brala do ruky. Těžko se ale divit, když autor v knihách Strach a Trhlina předváděl skvělé výkony v oblasti vyvolávání strachu a nepříjemných pocitů, které člověku nedávají spát. A něco podobného jsem chtěla najít i ve Tmě. I u Tmy jsem chtěla cítit napětí, strach a mrazení v zádech. Pravdou však je, že ani jedno jsem při čtení této knihy necítila.

Přemýšlím, kde vlastně začít při výčtu toho, s čím vším jsem měla u této knihy problém. Vezměme to tedy od hlavního hrdiny. Jozef Karika své hrdiny schválně píše jako ne zrovna sympatické, ale zatímco u Strachu a Trhliny se jednalo o morouse, které si člověk nakonec stejně tak nějak oblíbil, když si na ně zvykl, u Tmy se mi to bohužel nepovedlo. Hlavní hrdina mi v tomto případě byl krajně nesympatický. Neseděla mi jeho povaha, způsob jeho vyjadřování mi připadal arogantní a vadily mi jeho četné vulgarismy. Chápu, že v jeho situaci se asi potřeboval nějak vybouřit a popustit svým emocím uzdu, ale výrazy, které používal, mi byly na čtení nepříjemné.

Nesedělo mi ani zpracování příběhu. Vůbec mi nevadilo, že je kniha psaná v ich formě, ale za celou tu dobu, kdy pozorujeme hrdinovy emoce a myšlenky, jsem ani jednou nepocítila strach, naštvání ani paniku, kterou on prožíval. Nedokázala jsem se do této postavy nijak vcítit – žádné emoce se na mne nepřenesly. Nevím, jak je to možné, protože v knize Strach hlavní hrdina prožívá také řadu emocí, které se na mne přenášely velmi intenzivně. A tady se to vůbec nekonalo. Necítila jsem zde žádné napojení a hrdinovu neutěšenou situaci jsem pozorovala zcela nezaujatě, bez nějakého pohnutí.

Situace, v níž se hlavní hrdina ocitl, rozhodně není záviděníhodná, ale i když se zde odehrává drsné drama v drsném prostředí, já se bohužel větší část knihy nudila. Kniha mne do svého děje vůbec nedokázala vtáhnout; těch pár scén, kdy jsem cítila napětí, bylo v tomto románu jako šafránu a mně to prostě nestačilo. V určitou chvíli jsem se pak i přistihla, že vlastně přeskakuju a že tu knihu už chci mít za sebou, což je něco, co se mi u knih běžně neděje. Osobně to vnímám jako znak toho, že mne kniha moc nebaví. Nepomohl tomu ani fakt, že závěrečnou pointu knihy jsem uhodla dřív, než ji autor nakonec sám uvedl.

Celkově jsem z knihy zklamaná a hodnotím ji pouze na 35 %, slabé 2 hvězdy – za celkový nápad a těch pár výjimečných scén, které byly napínavé a strhující. A že jich moc nebylo. Za sebe knihu bohužel nemohu doporučit a fakt mne to dost mrzí, protože jak jsem napsala výše, autorovy předchozí knihy Strach a Trhlina mne bavily.