RECENZE: Anna Cima – Probudím se na Šibuji

Název: Probudím se na Šibuji
Název v originále: Probudím se na Šibuji
Autor: Anna Cima
Série: -
Nakladatelství: Paseka
Rok vydání: 2018
Počet stran: 310

Kniha Probudím se na Šibuji mne lákala už hodně dlouho. Nejdříve to byly kladné ohlasy recenzentů a knihomolů, později mne pak přesvědčilo i to, když autorka Anna Cima za tuto knihu získala ocenění Magnesia Litera. A já jsem ráda, že jsem se do knihy pustila, protože to byl pro mne vskutku nevšední čtenářský zážitek.

Když se sedmnáctiletá Jana dostane do vysněného Tokia, nejraději by zde zůstala navždy. Záhy se přesvědčí o tom, jak nedozírné následky může takové přání mít. Ocitne se totiž uzavřená v magickém kruhu rušné čtvrti Šibuja. Zatímco mladší podoba Jany bloudí městem, zažívá podivuhodné situace a hledá cestu domů, čtyřiadvacetiletá Jana v Praze studuje japanologii, usiluje o stipendium do Tokia a společně se starším spolužákem si láme hlavu nad překladem japonské povídky. Osud jejího autora, donedávna zapomenutého spisovatele Kawašity, bude mít na vývoj událostí větší vliv, než by kdy obě Jany čekaly… [oficiální anotace knihy]

Upřímně řečeno nerozumím tomu, proč mi to trvalo tak dlouho, než jsem se ke čtení této knihy dostala. Kniha na mne působí jako zjevení, v naší současné literatuře dost nevídané. Tato kniha si totiž svoji pozornost rozhodně zaslouží.

Z hlediska obsahu bych ráda pochválila především propracovanost celé knihy. Příběh se odehrává ve dvou dějových liniích, kdy jedna z nich ještě obsahuje překlad knihy, na němž pracuje hlavní hrdinka Jana. Celkově se tu tak pohybujeme ve třech rovinách, a přesto se autorce podařilo vše podat tak srozumitelně a přitom všechny vrstvy působí koherentně, umně se proplétají mezi sebou a děj je na konci skvěle doveden do jednoho společného bodu.  Kniha působí velmi kompaktně, dějově se vůbec nerozpadá, což vidím jako velké plus. Celkově to vyznívá velmi vyzrále, že se až těžko věří, že je to autorčin první celistvý román.

To vše je zahaleno do hávu magického realismu, který knize dodává jakýsi pomyslný nádech kouzelnosti – pocitu, že jsme jak v jiném světě. Skvělé mi na tom přišlo, že si autorka vůbec nemusela vymýšlet nějaké nové, neexistující fantaskní prostředí. Zcela stačilo zasadit děj do Tokia, resp. jeho nejrušnější čtvrti Šibuja – což je z pohledu Evropana již samo o sobě exotické, vzdálené, možná trochu magické. Celý svět (jak v rovině tokijské, tak v té pražské) působí magicky, a i když je možná v některých ohledech podivný, neuchopitelný a zvláštní, chcete v něm zůstat a neodejít.

Jazykově je kniha velmi vytříbená. Na jedné straně se tu vyskytují barvitá vyprávění a líčení, plné na bohaté, rozvité jazykové prostředky vysoké literatury, na straně druhé se však autorka nebojí sáhnout k hovorové, nespisovné mluvě. Jak mi nespisovná mluva někdy v knihách vadí, tady mi to přišlo vzhledem k obsaženým situacím vhodné a na místě. Autorka taktéž využívá jemného, lehkého humoru, trochu ironického, nicméně přirozeného a rozhodně ne křečovitého. Za což nesmírně chválím.

Obrovským plusem jsou postavy této knihy. Jednotlivé charaktery se autorce podařilo propracovat komplexně, do hloubky. Každá postava má zde svůj vlastní smysl a není zbytečná. Ke všem jsem se cítila připoutaná a jejich osud mne zajímal – přitom vůbec nezáleželo na tom, jestli se jedná o postavu hlavní nebo vedlejší. Anna Cima má pro jednotlivé své postavy neuvěřitelný cit. Každému se pečlivě věnuje a dokáže ho velmi výstižně vystihnout.

Na závěr své recenze bych chtěla vyseknout poklonu a svůj respekt vůči japanologům, neboť se zdá, že japonská studia jsou velmi těžkým oborem a japonština sama o sobě se zdá být dost náročným jazykem na naučení. Obdivuji ty, kteří se tomuto oboru věnují.

Knihu samozřejmě hodnotím na 100 %, 5 hvězdiček a rozhodně doporučuju.