Zdravím!
Opět zde máme říjen – období, kdy se venku začíná dříve stmívat,
počasí je takové sychravé a celková atmosféra přímo vybízí k tomu, aby si
člověk přečetl nějaký horor, mrazivý thriller či nějaký tajuplný příběh,
z něhož mu bude běhat mráz po zádech. A pokud slavíte Halloween, bude
určitě nějaká strašidelná či tajuplná kniha přímo ideální. Podobný článek jsem publikovala již loni, letos bych na něj ráda
navázala a přidala dalších pár tipů, tak snad zde najdete inspiraci.
Podíváte se z okna, něco zahlédnete a toto blíže neurčené „něco“
způsobí, že nejdřív ublížíte lidem ve svém bezprostředním okolí a pak zabijete
sami sebe. Co začalo jako pár náhodných úmrtí se pomalu začíná šířit jako
epidemie celým světem. Hlavní hrdinkou je mladá žena Malorie, která se vlivem
okolností dostane do malé skupinky přeživších lidí, kteří se snaží přežít.
Skupinka žije pohromadě v jednom domě – zabarikádováni jako v pasti
ze strachu, že když pohlédnou ven, postihne je stejný osud jako všechny
ostatní. Co když ale existuje nějaké místo, kde by mohli žít všichni
v bezpečí?
V pasti je svým počtem
stran sice kniha malého rozsahu, ale právě díky tomu v sobě nabízí
nahuštěný, silný, intenzivní příběh o přežití, o strachu ze zraku – z toho,
co člověk může vidět a dohnat ho k šílenství. Autor v knize skvěle
snoubí zajímavé, kloudně popsané charaktery (velmi rozmanité) spolu s dech
beroucím dějem plným akce a napětí – to vše zabaleno do intenzivní atmosféry
strachu z neznáma. Pokud máte rádi strhující příběhy, při kterých vám bude
běhat mráz po zádech, mohu knihu V pasti
rozhodně doporučit. Pro více informací si můžete přečíst moji recenzi.
Holly Black – Panenka z kostí
Panenka z kostí je především příběhem pro mladší čtenáře. Pojednává o skupince 3 kamarádů, kteří se vydávají na dobrodružný výlet, aby vysvobodili ducha mladé dívky, který nemůže dostát klidu po své smrti. Duch dívky je připoután k panence vyrobené z kostí, kterou vlastní jedna z dívek. A jen splněním jistého úkolu se duch může upokojit a dojít klidu. Budou děti dost odvážné, aby úkol splnily?
Ačkoliv je tato kniha primárně napsaná pro děti, i já jako dospělý
čtenář jsem si knihu užila. Příběh je napsaný velmi příjemným jazykem, plynulým
slohem a doplněn skvělými ilustracemi, které potěší nejedno oko. Autorka
dokázala připravit skvělou tajuplnou atmosféru, která skvěle udržuje čtenářovu
pozornost. Je to příjemně napínavé, místy strašidelné a být dítě, budu
z této knihy jásat ještě víc, než jsem jásala jako dospělá.
Pokud by měl někdy někdo pochybnosti o tom, zda český autor dokáže napsat temný příběh s mrazivou atmosférou a hororovým nádechem, tomu mohu vřele doporučit Vězněnou z pera Pavla Renčína. Mladý učitel Martin trpí nočními můrami, v nichž se mu zdá o mrtvé dívce, která je mu povědomá, ale neví on odkud. Pátrání po dívce ho vrací do doby před 40 lety k událostem, které se odehrály na Šumavě. V divoké přírodě, kde se malá dívenka Maruška chystala strávit prázdniny a vše dopadlo naprosto jinak, než bylo plánováno.
Co mne na této knize nejvíc fascinuje je to, že na malém prostoru autor dokázal vytřískat tak velký a intenzivní příběh. Výsledkem je totiž román plný zvratů, temné atmosféry, napětí, strachu, psychického vypětí a šokujících událostí. Autorův styl psaní je precizní ve volbě slov a ve vytváření atmosféry. Kniha vtáhne rychle čtenáře do sebe a nepustí, dokud nebude konec. Vězněná se dozajista zařadí mezi nejlepší knihy, které jsem přečetla za rok 2019, a to zaslouženě. Rozhodně tuto knihu doporučuju vaší pozornosti, pokud vás zajímá tento typ příběhů! Pro bližší informace ke knize se můžete podívat na moji recenzi.
Co mne na této knize nejvíc fascinuje je to, že na malém prostoru autor dokázal vytřískat tak velký a intenzivní příběh. Výsledkem je totiž román plný zvratů, temné atmosféry, napětí, strachu, psychického vypětí a šokujících událostí. Autorův styl psaní je precizní ve volbě slov a ve vytváření atmosféry. Kniha vtáhne rychle čtenáře do sebe a nepustí, dokud nebude konec. Vězněná se dozajista zařadí mezi nejlepší knihy, které jsem přečetla za rok 2019, a to zaslouženě. Rozhodně tuto knihu doporučuju vaší pozornosti, pokud vás zajímá tento typ příběhů! Pro bližší informace ke knize se můžete podívat na moji recenzi.
Město West Hall bylo odjakživa obestřeno řadou legend a tajemství, především pak les hned za městem. Blízko lesa bydli i mladá dívka Ruthie se svou matkou a mladší sestru. Když její matka záhadně zmizí, pouští se Ruthie do pátrání. Nachází deník Sáry Sheyové, jejíž smrt je i přes uplynulé desítky let stále nevyřešenou záhadou. Minulost odkrývá nejedno děsivé tajmeství a Ruthie může být tím, kdo veškeré zlo zastaví.
Podle mého názoru bude kniha nejvíce vyhovovat těm, kdo s horory teprve začínají. Jedná se o napínavý příběh, plný napětí a tajuplné atmosféry, z níž příjemně mrazí v zádech. Fajnšmekři, co mají už nějaké ty horory už načtené, by se možná mohli trochu nudit, protože kniha není asi zase tolik strašidelná, ale pokud s horory začínáte, určitě vám Zimní lidi mohu doporučit. Více si o knize můžete přečíst v mé recenzi.
Trajekt je drsným, syrovým thrillerem, jehož děj se odehrává na palubě trajektu na trase mezi Švédskem a Finskem. Cestující se dobře baví, užívají si. Ale jen do té doby, než začnou jednotliví pasažéři umírat, a to dost brutálním způsobem. Proč ale umírají? Kdo je pachatelem? A podaří se ho zastavit dřív, než loď dopluje k pevnině? A kam se mají cestující schovat, když jsou ze všech stran obklopeni vodou?
Začátek knihy může být trochu pomalejší, ale nenechte se odradit. Autor zde vytvořil skvěle napjatou a tísnivou atmosféru, z níž leckomu bude běhat mráz po zádech. Příběh je hodně krvavý, autor si rozhodně nebere servítky a nebojí se pokosit kdekoho. Pointa knihy byla pro mne dost nečekaná a velmi překvapivá. Je to drsné, syrové a brutální čtení - na podzim podle mne jako dělané. Více se o knize můžete dozvědět v mé recenzi.
Pokud vás zaujala kniha Trajekt, mohu od stejného autora doporučit ještě knihu Domov. Trajekt mne sice bavil o trochu více, ale i Domov stojí za pozornost. Vypráví příběh Moniky, staré ženy, která trpí Alzheimerovou chorobou a syn je nucen Moniku odvézt do domova pro seniory, aby jí zajistil potřebnou péči. Klienti domova ale, zdá se, nejsou v bezpečí. To, když budovou obchází blíže nepopsané zlo a ohrožuje a ubližuje všem okolo.
Co se musí autorovi připsat k dobru, je to, že umí vytvořit příjemně mrazivou a napínavou atmosféru, která se táhne napříč celým příběhem. Od začátku tušíte, že v knize je "něco zlého", ale dlouho nevíte, co to je. A to je na tom tak mrazivé. Atmosféra je nejen napínavá, ale i ost neutěšená, což k tomu rozhodně patří. Za to moc chválím. Také se mi líbila ta pointa, která je sice od určité chvíle odhadnutelná, ale autor to zpracoval velmi přesvědčivě. V případě Domova autor pracuje s menším počtem postav, ale o to lépe je má propracované, což je dalším velkým kladem tohoto románu. Více se o knize můžete dozvědět v mé recenzi.
Na knihy Chrise Cartera jsem v posledních týdnech narážela hodně často - vždy v souvislosti s pochvalnými komentáři. Po přečtení prvního dílu této série už chápu proč. Chris Carter je rozhodně mistrem žánru. Napětí, atmosféru, postavy (jak kladné, tak záporné) - to všechno je perfektně zkombinované dohromady, od čtení jsem se vůbec nemohla odtrhnout.
Žádné komentáře:
Okomentovat