RECENZE: Jennifer McMahon – Zimní lidé

Název: Zimní lidé

Název v originále: The Winter People

Autor: Jennifer McMahon

Série: -

Nakladatelství: Dobrovský (Knihy OMEGA)

Rok vydání: 2017

Počet stran: 318

O románu Zimní lidé jsem dlouhou dobu vůbec neměla ponětí, že vůbec existuje. Pak ji ale na ČBDB začalo číst docela dost lidí a všichni ji doporučovali. A protože mne zaujala svojí anotací i svým zařazením do žánru hororu, říkala jsem si, že ji vyzkouším. Dnes bych vám ráda řekla něco o tom, jak se mi kniha líbila.



Městečko West Hall ve Vermontu je opředeno řadou tajemství, záhad, legend a pověstí. Co vedlo v roce 1908 k úmrtí Sary Harrisonové Sheyové? Proč zemřela její dcera? A jak je to spjato s místními legendami o „zlu“, které se usídlilo v lesích za West Hallem, kde Sara s dcerou a manželem bydlí? O několik desítek let později žije v témže domě devatenáctiletá Ruthie se svou sestrou a matkou. Když matka zmizí, dovede Ruthie její pátrání k deníku Sary Harrisonové. Jak Sařina smrt souvisí se zmizením Ruthiiny matky? A co s tím mají společného děsivé pověsti o lesích za West Hallem?

Přiznám se, že jsem od románu Zimní lidé měla celkem velká očekávání. Především proto, že na internetu jsem našla docela dost pozitivních reakcí. Dobrých duchařin, které bych mohla hodnotit na úplné maximum, bohužel zase tolik není. Ale i přes mé lehké obavy jsem nakonec ráda, že mohu knihu dnes pochválit.

Jedním z velkých plusů této knihy je ta příjemná, lehce mrazivá atmosféra. Ne, že byste se po dočtení vysloveně klepali strachy a báli se vylézt z postele, to asi spíš ne. Ale autorce se podařilo vytvořit atmosféru veskrze tajemnou, příjemně mrazivou, místy i temnou a rozhodně plnou napětí a netrpělivého očekávání, co na vás čeká na dalších řádcích.

Přiznám se, že já už jsem poněkud otrlá, když přijde na horory a děsivé věci, takže z knihy jsem vyděšená zas tolik nebyla, ale pokud s horory začínáte a nejste na ně úplně „zvyklí“, je tu velká pravděpodobnost, že na vás kniha zapůsobí o něco intenzivněji než na mne. Takže pokud vyhledáváte duchařiny se skvělou atmosférou, určitě tuto knihu zkuste.

Veškeré nadpřirozené úkazy, které se v knize objevují, jsou popsané s naprostou samozřejmostí, jakoby paranormální jevy byly realitou, která člověka nijak nepřekvapí. Nadpřirozeno zde působí zcela uvěřitelně a věrohodně. Pokud je to něco, co v literatuře rádi vyhledáváte, myslím si, že si tento aspekt v Zimních lidech užijete naplno.

Co jsem také ocenila, byl fakt, že obě dějové linie (linie o Sáře Harrisonové a linie o Ruthie) jsou od sebe velmi přehledně odlišeny, takže se čtenář neztrácí v tom, v jakém období se příběh zrovna nachází. Jednotlivé kapitoly jsou označeny jmény postav, z jejichž pohledu příběh právě sledujeme. Objevují se i data a letopočty, čili chronologický vývoj celého děje je z toho zcela jasný a pochopitelný.

Celkově se příběh vyznačuje příjemným tempem vyprávění. Autorka dávkuje jednotlivé informace postupně a v přiměřeném množství tak, abyste se dozvěděli vše, co potřebujete, a abyste se to dozvěděli vždy ve správném momentu. Kniha má spád a příběh rychle ubíhá. Ani jednou jsem neměla pocit, že bych narazila na nějaké hluché místo, při němž bych se kousala nudou. A ačkoliv se v příběhu vyskytuje docela dost postav, autorka je dokázala od sebe dostatečně odlišit tak, aby se nepletly a nesplývaly jedna do druhé. Za to musím Jennifer McMahon taktéž pochválit.

Závěr knihy velmi příjemně graduje – vůbec jsem se od toho nedokázala odtrhnout. Závěrečná pointa mne sice nepřekvapila, čekala jsem ji, ale kvituju ji. Vlastně po všech událostech v knize dávala celkem smysl a neumím si představit jiné zakončení.

Sečteno, podtrženo – jsem z knihy vlastně ve výsledku nadšená. Mé hodnocení je 80 %, 4 hvězdy. Pokud se ptáte, proč jsem nedala plné hodnocení, když tolik chválím, je to jednoduché. Trochu jsem doufala, že se u knihy budu skutečně bát a to se bohužel nestalo, ačkoliv je kniha označována coby horor. Ale to je problém můj a mojí otrlosti, ne knihy. Román Zimní lidé vám nicméně doporučuji, rozhodně za to stojí.