Název: Ví o tobě
Název v originále: Behind Her Eyes
Autor: Sarah Pinborough
Série: -
Nakladatelství: Metafora
Rok vydání: 2017
Počet stran: 301
Román Ví o tobě před časem doslova pohltil českou knižní komunitu. Knihu bylo vidět na každém kroku a zdálo se, jako by tento thriller četl snad úplně každý. Vlna zájmu postupně začala lehce upadat, ale doteď každý, s kým o knize mluvím, jen chválí a zase chválí. A tak jsem si říkala, že je na čase, abych si o Ví o tobě udělala svůj názor i já.
Adele a David vypadají na první pohled jako spokojený manželský pár. Že však něco není v pořádku, o tom se brzy přesvědčí Louise, která se s Davidem náhodou seznámí v baru a pomalu se s ním sblíží. Louise se dostává do prekérní situace, když si na jedné straně začne milostný románek s Davidem, který je zároveň jejím nadřízeným, a zároveň když se s Louise začne přátelit Davidova žena Adele, která o milostném záletu manžela s Louise nic neví. Vylhat se z toho je čím dál těžší. A brzy začne jít i o život.
Adele a David vypadají na první pohled jako spokojený manželský pár. Že však něco není v pořádku, o tom se brzy přesvědčí Louise, která se s Davidem náhodou seznámí v baru a pomalu se s ním sblíží. Louise se dostává do prekérní situace, když si na jedné straně začne milostný románek s Davidem, který je zároveň jejím nadřízeným, a zároveň když se s Louise začne přátelit Davidova žena Adele, která o milostném záletu manžela s Louise nic neví. Vylhat se z toho je čím dál těžší. A brzy začne jít i o život.
Již v úvodu musím poznamenat, že
jsem z této knihy nadšená. A to i přesto, že tituly, v nichž se řeší
milostný trojúhelník, téměř nečtu, protože to není zrovna můj oblíbený literární motiv.
Ale tady jsem to dokázala skousnout a hned vám řeknu, co se mi na knize líbilo.
Přestože je kniha označována jako
thriller, nemohu říct, že bych byla z tohoto románu vysloveně nějak vyděšená.
Děsivé to vlastně ani nebylo. Co lze však knize přisoudit k dobru, to je
rozhodně napětí, kterým se to na jednotlivých stránkách jen hemží. Kniha byla
napínavá a v řadě míst dost strhující. A to bych označila za jeden z největších
plusů tohoto románu.
Asi není třeba upozorňovat, že se
nejedná o kdovíjak hlubokomyslnou literaturu. Autorce se však nedá upřít to, že
umí udržet po čas celého příběhu čtenářovu pozornost a podporovat jeho
zvědavost, jak to teda celé skončí.
Hodně mne bavil autorčin styl
psaní, který je svižný a dynamický. Zdálo se mi, že autorka je již tzv. „vypsaná“,
že má již se psaním zkušenosti, protože celkově působil text velmi plynule a
četl se snadno. V knize se příjemně střídaly popisy, které však nebyly
na úkor děje, s přiměřeným množstvím rozhovorů posouvajících celý děj
kupředu. Styl psaní mi byl v případě Ví
o tobě velmi sympatický a blízký.
Psychologie postav je zde
dovedena do nejmenších detailů. Postavy jsou plastické, celistvé a já jako
čtenář se dlouhou dobu neuměla rozhodnout, komu vlastně fandím nebo nefandím.
Na čí jsem straně a kde je vlastně pravda. Sarah Pinborough si v tomto ohledu
umí se čtenáři dost dobře pohrát a zmást je.
Největší překvapení vás však čeká
v samotném závěru, který (jak již avizuje zadní strana přebálky slovy „…ať
se děje cokoliv, neprozraďte konec!“) má očividně být překvapivý, nečekaný,
šokující. A také, že je. Pořád jsem čekala, co se tam bude dít. Pořád jsem si
říkala, co na tom konci lidi vidí. A také, že to na konci skutečně přišlo. Nutno říct, že těch posledních cca deset stránek totálně
překopalo úplně všechny moje teorie, co jsem si během čtení průběžně
konstruovala. Takže ano, i já se přidávám do tábora všech těch překvapených a
nadšených čtenářů, které ten konec úplně dostal a odzbrojil.
Celkově knihu hodnotím na 100 %,
5 hvězdami. Tento román jsem si skutečně užila a rozhodně ho doporučuji vaší
pozornosti.
Já ještě patřím do té skupiny, která knihu nečetla. Nevím proč, ale právě díky onomu velkému zájmu jsem ji odložila na neurčito. Asi už je ta správná doba a poslední část recenze mě utvrdil, že bych s ní měla začít co nejdříve. Opravdu je posledních 10 stran tak dobrých? :)
OdpovědětVymazatTo znám. Já se dost často také vyhýbám knihám, co jsou hodně čtené, a dostávám se k nim až za nějakou delší dobu, kdy vlna zájmu opadne. A až pak si knihu čtu a dělám si vlastní názor :-)
VymazatCo se týká 10 posledních stran této knihy, všimla jsem si, že čtenáři jsou v tomto ohledu rozděleni víceméně na dva tábory. Někomu ten konec nesedl a připadal mu přitažený za vlasy. Zatímco těm ostatním (mezi nimi jsem i já) vyrazil dech - v pozitivním slova smyslu. V tom je tahle kniha pro mne tak fascinující - jak dokáže pár posledních stran vyvolat tak rozdílné reakce. Takže tak. Já z toho byla nadšená, ale nemohu mluvit za všechny - vím totiž i o těch, co nadšení zrovna nebyli...
Zdravím a děkuji za komentář. :-)