sobota 30. března 2019

RECENZE: Sarah Pinborough – Ví o tobě

Název: Ví o tobě
Název v originále: Behind Her Eyes
Autor: Sarah Pinborough
Série: -
Nakladatelství: Metafora
Rok vydání: 2017
Počet stran: 301

Román Ví o tobě před časem doslova pohltil českou knižní komunitu. Knihu bylo vidět na každém kroku a zdálo se, jako by tento thriller četl snad úplně každý. Vlna zájmu postupně začala lehce upadat, ale doteď každý, s kým o knize mluvím, jen chválí a zase chválí. A tak jsem si říkala, že je na čase, abych si o Ví o tobě udělala svůj názor i já.



Adele a David vypadají na první pohled jako spokojený manželský pár. Že však něco není v pořádku, o tom se brzy přesvědčí Louise, která se s Davidem náhodou seznámí v baru a pomalu se s ním sblíží. Louise se dostává do prekérní situace, když si na jedné straně začne milostný románek s Davidem, který je zároveň jejím nadřízeným, a zároveň když se s Louise začne přátelit Davidova žena Adele, která o milostném záletu manžela s Louise nic neví. Vylhat se z toho je čím dál těžší. A brzy začne jít i o život.

Již v úvodu musím poznamenat, že jsem z této knihy nadšená. A to i přesto, že tituly, v nichž se řeší milostný trojúhelník, téměř nečtu, protože to není zrovna můj oblíbený literární motiv. Ale tady jsem to dokázala skousnout a hned vám řeknu, co se mi na knize líbilo.



Přestože je kniha označována jako thriller, nemohu říct, že bych byla z tohoto románu vysloveně nějak vyděšená. Děsivé to vlastně ani nebylo. Co lze však knize přisoudit k dobru, to je rozhodně napětí, kterým se to na jednotlivých stránkách jen hemží. Kniha byla napínavá a v řadě míst dost strhující. A to bych označila za jeden z největších plusů tohoto románu.

Asi není třeba upozorňovat, že se nejedná o kdovíjak hlubokomyslnou literaturu. Autorce se však nedá upřít to, že umí udržet po čas celého příběhu čtenářovu pozornost a podporovat jeho zvědavost, jak to teda celé skončí.

Hodně mne bavil autorčin styl psaní, který je svižný a dynamický. Zdálo se mi, že autorka je již tzv. „vypsaná“, že má již se psaním zkušenosti, protože celkově působil text velmi plynule a četl se snadno. V knize se příjemně střídaly popisy, které však nebyly na úkor děje, s přiměřeným množstvím rozhovorů posouvajících celý děj kupředu. Styl psaní mi byl v případě Ví o tobě velmi sympatický a blízký.

Psychologie postav je zde dovedena do nejmenších detailů. Postavy jsou plastické, celistvé a já jako čtenář se dlouhou dobu neuměla rozhodnout, komu vlastně fandím nebo nefandím. Na čí jsem straně a kde je vlastně pravda. Sarah Pinborough si v tomto ohledu umí se čtenáři dost dobře pohrát a zmást je.

Největší překvapení vás však čeká v samotném závěru, který (jak již avizuje zadní strana přebálky slovy „…ať se děje cokoliv, neprozraďte konec!“) má očividně být překvapivý, nečekaný, šokující. A také, že je. Pořád jsem čekala, co se tam bude dít. Pořád jsem si říkala, co na tom konci lidi vidí. A také, že to na konci skutečně přišlo. Nutno říct, že těch posledních cca deset stránek totálně překopalo úplně všechny moje teorie, co jsem si během čtení průběžně konstruovala. Takže ano, i já se přidávám do tábora všech těch překvapených a nadšených čtenářů, které ten konec úplně dostal a odzbrojil.

Celkově knihu hodnotím na 100 %, 5 hvězdami. Tento román jsem si skutečně užila a rozhodně ho doporučuji vaší pozornosti.

2 komentáře:

  1. Já ještě patřím do té skupiny, která knihu nečetla. Nevím proč, ale právě díky onomu velkému zájmu jsem ji odložila na neurčito. Asi už je ta správná doba a poslední část recenze mě utvrdil, že bych s ní měla začít co nejdříve. Opravdu je posledních 10 stran tak dobrých? :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To znám. Já se dost často také vyhýbám knihám, co jsou hodně čtené, a dostávám se k nim až za nějakou delší dobu, kdy vlna zájmu opadne. A až pak si knihu čtu a dělám si vlastní názor :-)
      Co se týká 10 posledních stran této knihy, všimla jsem si, že čtenáři jsou v tomto ohledu rozděleni víceméně na dva tábory. Někomu ten konec nesedl a připadal mu přitažený za vlasy. Zatímco těm ostatním (mezi nimi jsem i já) vyrazil dech - v pozitivním slova smyslu. V tom je tahle kniha pro mne tak fascinující - jak dokáže pár posledních stran vyvolat tak rozdílné reakce. Takže tak. Já z toho byla nadšená, ale nemohu mluvit za všechny - vím totiž i o těch, co nadšení zrovna nebyli...
      Zdravím a děkuji za komentář. :-)

      Vymazat