RECENZE: Julien Sandrel – Pokoj zázraků

Název: Pokoj zázraků

Název v originále: La chambre des merveilles

Autor: Julien Sandrel

Série: -

Nakladatelství: Motto

Rok vydání: 2018

Počet stran: 254

Přiznám se, že jsem původně neměla v plánu tuto knihu číst. Nakonec jsem se pro ni přesto rozhodla, protože jsem na ni slyšela tolik chvály, že jsem si řekla, že ji musím zkusit. A jak se mi kniha ve výsledku líbila? To si můžete přečíst v mé dnešní recenzi.

Thelma je úspěšnou zaměstnankyní prosperující kosmetické firmy a spolu se svým 12letým synem Louisem žijí uprostřed rušné Paříže. Jejich život se změní ve chvíli, kdy má Louise vážnou nehodu a skončí v kómatu. Jelikož se jeho stav moc nelepší, lékaři mu dávají 30 dní – pokud se něco v této době nezmění, bude Louise odpojen od přístrojů. Jak tohle může matka vůbec ustát? A má Louise vůbec nějakou šanci?

Když jsem tuto knihu začínala číst, vkládala jsem do ní celkem velké naděje. Právě proto, že jsem o ní slyšela jen samé pochvalné komentáře. Bohužel se však musím přiznat, že po dočtení knihy jsem měla dost rozporuplné pocity a ještě teď, když píšu tuto recenzi, jsem z knihy trochu rozpačitá.

Co musím rozhodně autorovi pochválit, je ten námět. Nic podobného jsem v žádné knize ještě neviděla – žádnou takovou, kde by se celý příběh řešil pacient v kómatu a jeho osud, jsem doteď neznala. A tak jsem právě proto byla na Pokoj zázraků zvědavá. To bylo samo o sobě pro mne plusem. Tematicky to pro mne bylo rozhodně lákavé a zajímavé.

Zajímavé mi přišlo také to, jak se Thelma snažila pomoci svému synovi, aby se probudil – nebo alespoň začal projevovat nějaké známky zlepšení. Na radu lékařů „mluvte k němu, možná vás uslyší“ Thelma reaguje také pomocí toho, že začala plnit Louisovy největší sny, o nichž se dozvěděla náhodou – když uklízela Louisův pokoj a našla jeho sešitek s poznámkami. Což není žádný spoiler, který by vám vyzradil hlavní pointu, toho se nebojte. Je to hodně neobvyklá linka, což jsem také právě ocenila.

V čem jsem ale narazila, bylo to zpracování. Nenechte se mýlit – kniha je psaná velmi čtivě, snadno se do děje ponoříte a stránky vám budou rychle ubíhat jedna za druhou. V tom problém nebyl. Spíš jsem měla já jiné představy o tom, jak bude matka psychicky prožívat celou situaci. Osobně jsem čekala, že se autor bude více věnovat psychice Thelmy a půjde v tomto ohledu více do hloubky, což se podle mne nestalo.

Psychika matky se zde jako téma samozřejmě objevuje, ale vzhledem k tématu jsem čekala ještě větší zapojení té psychologické linie, která se zde přímo nabízela. Vím, že některým jiným čtenářům toto nedělalo problém a ta psychologická linka jim připadala naprosto dostačující, takže se mým komentářem nenechte odradit od čtení a knihu určitě vyzkoušejte sami, pokud vás láká. To jen já očekávala trochu více.

Pokud budete brát knihu do ruky, počítejte spíše s tím, že autor svým psaním cílí spíše na mladší publikum. Na tom samozřejmě není nic špatného, ale ve svém případě jsem si již musela přiznat, že již asi nebudu úplně cílová skupina. Na můj vkus mi kniha přišla v některých ohledech příliš povrchní a lehce naivní. V závěru jsem se nemohla ubránit pocitu jisté přeslazenosti. Především jsem ale bojovala s tím, že kniha skončila tak jako urychleně, jako by byla dokončena příliš narychlo a na pořádné propracování nebyl čas.

Abych nekončila úplně negativně, ráda bych vypíchla ještě jedno pozitivum, které jsem na knize ocenila. Většina knihy je vyprávěna z pohledu matky, ale autor zde sepsal i pár kapitol z pohledu Louise. Myšlenka toho, že na povrch chlapec nereaguje, ale přesto „tam někde uvnitř“ stále je a své okolí vnímá, to mi přišlo skvělé a autor to zpracoval moc dobře.

Celkově však musím knihu hodnotit spíše jako průměrnou. Dávám 65 %, 3 a půl hvězdy. S doporučením jsem sama trochu opatrná, asi spíše doporučím, ale nečekejte žádný zázrak.