RECENZE: Mats Strandberg – Domov

Název: Domov

Název v originále: Hemmet

Autor: Mats Strandberg

Série: -

Nakladatelství: Host

Rok vydání: 2019

Počet stran: 337

Vím, že se již začínám opakovat, ale i kniha Domov patří mezi tituly, na které jsem se těšila jak děcko na Vánoce. V loňském roce jsem objevila autorovu knihu Trajekt, která mne neuvěřitelně chytila, a autorův styl psaní mne moc bavil. Po zjištění, že u nás letos od Matse Strandberga vyjde další kniha, jsem věděla, že si ji budu chtít přečíst, jen co se dostane na pult knihkupectví.



Joel je mladý muž, který má za sebou hodně. Nyní je postaven před nový, těžký úkol. Jeho matka Monika je po infarktu stále nemocná – začíná trpět stařeckou demencí a již se o sebe neumí postarat. Ani Joel jí není schopen zajistit dostačující péči. Proto ji odváží do domova pro seniory, kde je pro klienty zajištěna celodenní péče. Zde se Joel setkává s Ninou, zdravotní sestřičkou, která v domově o klienty pečuje. Setkání to není zrovna pozitivní, protože se Nina s Joelem znají a před lety se nerozešli zrovna v dobrém. Nyní ale musí spojit své síly, protože se v domově začínají dít podivné věci. Od chvíle, kdy se Monika nastěhovala do domova, jsou ostatní klienti neklidní, podráždění a mají strach. A Moničin stav se zhoršuje. Jako by skrze ni něco promlouvalo, ovlivňovalo její chování… jako by byla posedlá. Nebo je to jen její nemoc?

Jak jsem psala již výše, kniha Domov byla pro mne jedním z hodně očekávaných knih tohoto roku. A jsem moc ráda, když už v úvodu mohu napsat, že z této novinky vůbec nejsem zklamaná. A i když stále považuji Trajekt za autorovu lepší knihu, i Domov si mne nakonec získal.

Jedna z věcí, která se mi na této knize líbila, byla celková atmosféra. Strach a tajemno, s nimiž zde Strandberg pracuje, jsou zde nenápadné a přichází pozvolna. Začátek knihy možná může v tomto ohledu působit klidným dojmem, možná trochu nudně, ale je to dáno tím, že autor dávkuje emoce postupně. Atmosféra strachu je spíše podprahová a v pomalejším tempu. Autor zde nehraje na efekt, snaží se o to, zobrazit vše pomalu, ale o to silněji – vnést člověku tzv. brouka do hlavy, který možná zpočátku nebude děsit, ale vzniklý strach bude o to intenzivnější, čím déle ve vás bude zůstávat.

Co se týká samotného „zla“, s nímž autor v této knize přichází, nemuselo by to sednout úplně všem. Téma „posednutí lidí“ je na hraně uvěřitelnosti a někomu by mohlo přijít nereálné a nepravděpodobné. V reálném životě jsem u tohoto tématu skeptická, ale když přijde na knihy, já osobně jsem v tomto ohledu ochotná mít mysl otevřenou a nechat se pohltit autorovou představivostí a fantazií, pokud je zpracování solidně pojaté. Strandbergovi se tuto tematiku podařilo zpracovat dostatečně zajímavě a pro mne věrohodně, takže já za toto autora chválím a jeho nápad a způsob pojetí kvituji.

Jestli něco musím autorovi vytknout, je to samotný závěr knihy, který byl od určitého momentu předvídatelný – nebo aspoň mně se ho podařilo uhodnout. Je faktem, že závěr svým způsobem dával logicky smysl, ale říkám si, jestli nebylo možné pointu sepsat tak, aby nebyla uhodnutelná tak moc dopředu. V případě tohoto románu mne to spíše mrzí, protože jsem čekala něco více překvapivého. Ale to už je otázka preferencí jednotlivých čtenářů.

V porovnání s Trajektem se mi Domov zdá trochu slabší (asi především pro to téma a ten samotný závěr) – „něco“ tomu chybělo, abych tuto knihu označila za ten TOP v daném žánru. Ale i tak zde dokázal Strandberg zaujmout, a to neobvyklým prostředím a výběrem postav. Nepamatuji se, že bych doteď četla knihu, která by se odehrávala v domově pro seniory, kteří se o sebe již neumí postarat. Autor zde zajímavě pracuje s faktem, že lidé žijící v tomto domově jsou velmi zranitelní a ovlivnitelní.

Celkově knihu hodnotím na 85 %, 4 a půl hvězdy. K tomuto románu mám pár drobných připomínek, viz výše, ale celkově jsem si ji nakonec užila. Pokud máte tento žánr rádi, mohu Domov za sebe doporučit.