středa 31. října 2018

RECENZE: Mats Strandberg – Trajekt

Název: Trajekt
Název v originále: Färjan
Autor: Mats Strandberg
Série: -
Nakladatelství: Host
Rok vydání: 2018
Počet stran: 458

Tuto knihu jsem zaznamenala ještě před tím, než měla vůbec vyjít, a už tehdy mne zaujala. Když jsem pak na ni narazila v Havlíčkově Brodě na knižním veletrhu, sáhla jsem po ní a dost brzo poté se do ní pustila. A vůbec jsem neprohloupila. Tohle bylo pro mne dost velké překvapení.



Trajekt Baltic Charisma je i přes svoji upadající slávu stále využíván stovkami lidí coby příležitost, jak si okořenit svůj život. Tanec, drogy, sex, nové příležitosti, zábava, zapomnění na šedou realitu, poznávání nových míst či lidí – důvody, proč plout na trajektu, jsou pro jednotlivé pasažéry různé a dost rozmanité. Co se ale stane, když uprostřed moře, odkud není úniku, na jednotlivé pasažéry číhá zlo a může ublížit naprosto komukoliv?

Již anotace slibovala, že se v případě Trajektu bude jednat o horor s prvky sociálního románu. Přiznám se, že jsem měla od knihy celkem velká očekávání, která se v průběhu čtení ještě zvyšovala. A i když se nakonec některé věci ukázaly trochu jinak, než jsem čekala, nakonec jsem z této knihy vysloveně nadšená.



Přesto začněme lehce negativně. Začátek knihy se mi totiž popravdě zdál trochu pomalejší. Je to ale podle mne dáno hlavně tím, že nám autor představuje celkem dost postav, které zde vystupují, takže chvilku trvá, než je člověk pozná a než se dostaneme pořádně do děje. Také je faktem to, že mi některé postavy zpočátku trochu splývaly dohromady, ale jakmile se děj pořádně rozběhne a my uvidíme jednotlivé charaktery v akci, je pro čtenáře jednodušší jednotlivé postavy od sebe rozlišovat.

Jak jsem již napsala v počátku, je nám slibováno, že Trajekt je kombinací hororu a sociálního románu. A toto spojení zde naprosto skvěle funguje. Skoro bych i řekla, že kromě prvků hororu tu najdeme i dost silný přesah do thrilleru. Již z anotace víme či tušíme, že na trajektu, kde se celý děj odehrává, bude působit jakési zlo, které autor v knize postupně odkrývá.

Přiznám se, že když Mats Strandberg nakonec odhalil, co přesně se tím „zlem“ v jeho knize myslí, bylo to pro mne celkem překvapivé a nečekané. Měla jsem hodně teorií, ale tu skutečnou jsem absolutně neodhadla. A za to autora musím pochválit. Ačkoliv to nebylo úplně přesně to, co jsem čekala, autor si s tím pohrál dost dobře. Nakonec jsem to rozuzlení vstřebala, líbilo se mi to a beru to. Vlastně se z toho stala dost krutá a krvavá řežba, nic pro slabé žaludky.

Také ta atmosféra knihy je naprosto skvělá. Samotné zlo „nastupuje“ v příběhu pomalu a pozvolna, aby to pak postupně začínalo nabírat na otáčkách. V čtenářích to vyvolává určité napětí - o to víc, když se to pak pomalu začíná stupňovat. Ten „nápor“ zla byl dávkován přiměřeně - mně to tak vyhovovalo, ta intenzita byla fakt skvělá a já si to užila. Celkově působí kniha dost neutěšeným, tísnivým dojmem, čemuž také hodně nahrává fakt, že se děj odehrává v izolovaném prostředí lodi, která se ocitla uprostřed moře, odkud není mnoho způsobů, jak uniknout hrozbě. Skoro bych neváhala toto dílo přiřadit k survivalům.

Když se ještě krátce vrátím k tomu sociálnímu románu, tak i v tomto bodě bych autora chtěla pochválit, protože i tohle se mu podařilo skvěle. Jde totiž o velmi zajímavou sondu do živmota různých typů lidí – nabízí se zde ukázka toho, jak rozdílně fungují určité sociální skupiny lidí. ladí versus staří, chudí versus bohatí, děti versus rodiče, muži a ženy, heterosexuální či homosexuální páry, skvěle tu je zobrazen rozdíl mezi bývalým personálem lodi, současným personálem a zákazníky. Když ale musí všichni čelit stejnému problému a stát na jedné straně, ukazuje se, jak jsou vlastně všichni v jádru dost podobní či stejní. Přežít chce každý.

Nakonec dávám 4 a půl hvězdičky, 90 %. Nehodnotím naplno, neboť jsem se trochu zasekla nad tím hlavním rozuzlením, co se týkalo toho zla - to jsem chvíli vstřebávala. Ale i když se mi to nakonec líbilo, chvíli mi trvalo to přijmout. Nicméně knihu určitě doporučuju. Bylo to mrazivé čtení, od kterého jsem se nedokázala odtrhnout.

Žádné komentáře:

Okomentovat