RECENZE: Tommy Wallach – Všichni jsme hleděli vzhůru

Název: Všichni jsme hleděli vzhůru

Název v originále: We All Looked Up

Autor: Tommy Wallach

Série: -

Nakladatelství: CooBoo

Rok vydání: 2016

Počet stran: 326

Když jsem narazila na tuto knihu, anotace mne velmi zaujala a já si říkala, že Všichni jsme hleděli vzůru by mohlo být to pravé pro mne. Jestli to tak skutečně bylo, se můžete dočíst v mé dnešní recenzi.

K Zemi se řítí obrovský asteroid, jehož nárazu s naší planetou nejde nijak zamezit. Zda lidstvo přežije, je otázkou. Šance tu jistě jsou, ale nikdo nedokáže na 100 % říct, co přesně se stane a jak bude život na Zemi vypadat dál. Lidstvu tak zbývají dva měsíce, kdy budou ještě s jistotou naživu. Co se bude dít poté, těžko říct. Zemřou? Přežijí? Příběh však není o katastrofě jako takové. Důležité jsou ty dva měsíce a to, jak s nimi naši hrdinové naloží. Je to příběh o lidech. A o vůli žít.

Jak jsem psala již výše, z anotace mi kniha zněla jako něco, co by mne mohlo bavit a co bych si mohla skutečně užít. Bohužel se však z mé strany nějaké výrazné nadšení nekoná. Ač měl tento román jistý potenciál, autor ho podle mne nedokázal plně využít. A já tak knihu po dočtení odkládala s jistými rozpaky.

Již od začátku se kniha potýká s dost kolísavou stylistikou, která se mi místy zdála kostrbatá. Bohužel nedokážu určit, jestli je to problém originálu nebo českého překladu. Nicméně ne vždy se mi kniha četla plynule. Občas jsem narážela i na poněkud zvláštní obraty a formulace, které mi do světa teenagerů, z jejichž pohledu příběh sledujeme, úplně neseděly.

Zároveň jsem měla dojem, že se kniha v některých pasážích dost vleče. Na to, že lidem zbývají nejspíš jen dva měsíce života, se toho v příběhu zas tolik neudálo. Člověk by čekal, že se jednotlivé postavy ze svých životů pokusí vymáčknout co nejvíc. Problém ale je, že na řadě míst kniha stojí na místě a nic extra se neděje. Postavy tam většinu času hulí, opíjejí se nebo se s někým vyspí. Těch pár událostí "navíc" samotné knize na šťávě zas tolik nepřidalo. A vlastně se tu postavy dost často chovají, jako by nad jejich hlavami žádný asteroid vůbec nebyl. Ten motiv „do konce života nám nezbývá mnoho času, pojďme toho využít“ mi přišel jako skvělý nápad, líbilo se mi to třeba u Adama Silvery a jeho knihy Oba na konci zemřou, ale tady to zůstalo zcela nevyužité.

Postavy samotné mi pak připadaly hodně ploché. Sice se v knize vyskytly náznaky, že postavy pod vlivem situace trochu měnily, ale těch hrdinů tu bylo tak velké množství, že se autorovi podle mne nepodařilo je propracovat víc do hloubky. Většina z postav mi tak vůbec nepřirostla k srdci, protože na tak malém prostoru neměly moc šanci se víc předvést. Ne, že bych ty postavy vysloveně nesnášela, spíš mi většinu času byli ti lidé skoro ukradení.

Zároveň jsem měla pocit, že se tu vytváří jakési dva protipóly – teenageři versus dospělí. Často se mi zdálo, že ti dospělí tu jsou z nějakého podivného důvodu zobrazováni jako veřejný nepřítel a že teenageři mají potřebu proti těm dospělým revoltovat. Jediní dospělí, co tu nejsou vnímaní jako nepřátelé, jsou drogový dealer a jakási podivná hipsterská existence jedoucí na houbičkách. Vzhledem k tomu, že se svět v této knize dost možná řítí do záhuby, mi zrovna nepřišlo vhodné, aby tu byla zrovna zobrazována takováto revolta. Přišlo mi to úplně zbytečné a úplně mimo.

S čím jsem také trochu bojovala, byl způsob, jakým autor pracuje s časem. Časový odpočet je  zde naznačen tmavými předěly, které říkají, kolik týdnů ještě zbývá do samotného nárazu. To bylo v pořádku, ale v samotném textu to tak zřetelné úplně není. Já z toho spíš byla zmatená, když se tam třeba najednou objevila informace, že se nějaký předchozí děj stal před čtyřmi dny – ty časové skoky mezi jednotlivými událostmi mi úplně nevyhovovaly.

Abych ale nezakončovala tuto recenzi úplně negativně, líbilo se mi, jak se autorovi podařilo do textu přimotat pár zajímavých filozofických myšlenek. Zároveň mne to přimělo přemýšlet, jak bych asi naložila se svým časem já, kdyby skutečně takový katastrofa přišla a nám by zbývaly už jen dva měsíce života.

Celkově knihu pak hodnotím jako průměrnou, skoro až podprůměrnou knihu. Přiznávám, že asi nejsem úplně cílová skupina, ale když se zamyslím nad knihou jako celkem, marně přemýšlím, co přesně má kniha čtenářům dát. Co si z toho má čtenář odnést? Až na těch pár filozofických myšlenek to v tom úplně nevidím. Pokud byste měli na toto odpověď, dejte mi určitě vědět do komentářů.

Za sebe hodnotím 40 %, dvě hvězdy a asi bych spíš nedoporučila.