RECENZE: Amie Kaufman, Jay Kristoff – Obsidio

Název: Obsidio

Název v originále: Obsidio

Autor: Amie Kaufman, Jay Kristoff

Série: Acta Illuminae (díl 3)

Nakladatelství: CooBoo

Rok vydání: 2019

Počet stran: 622

Kniha Obsidio se řadí na seznam těch knih, které jsem již dlouhou dobu vyhlížela a odpočítávala dny, kdy měla vyjít. I v případě této knihy platí, že jsem si ji přečetla prakticky hned poté, co jsem si ji přinesla domů z knihkupectví. A stejně jako u předchozích dílů série, jsem i tady naprosto nadšená.

P.S. Moje recenze obsahuje pravděpodobné spoilery k předchozím dílům.



Po sedmi měsících plahočení se loď Hypatia dostává do přímého kontaktu s letounem Betty Boop a lodí Mao – na všech třech plavidlech jsou zachránění obyvatelé z planety Kerenza a všichni se přesidlují na palubu Maa. Přes větší či menší nesouhlas některých členů posádky se vedení přeživších rozhodlo vrátit na Kerenzu v naději, že se jim podaří obnovit zásoby a dostat se do bezpečí. Jaké je pro posádku překvapení, když zachytí signál z Kerenzy o tom, že na planetě stále přežívá početná skupina původních obyvatel a že BeiTech, který planetu napadl, zde stále operuje a ohrožuje místní obyvatelstvo?

Jak jsem napsala již výše, kniha Obsidio byla pro mne jednou z nejočekávanějších knih a už teď se nebojím napsat, že se tato "cihla" objeví mezi nejlepšími knihami přečtenými v tomto roce, protože číst Obsidio (a potažmo celou tuto sérii) byl naprosto neuvěřitelný a nevšední čtenářský zážitek.

Asi nebude pro nikoho překvapením, že i tento závěrečný díl trilogie se honosí naprosto perfektně zpracovanou grafickou stránkou. I zde je příběh vyprávěn skrze přepisy z kamer, online komunikace, vzkazy na papírkách, vojenské zprávy či různé komiksové stripy. Tomuto způsobu vyprávění právě odpovídá ta grafická podoba, která je i v Obsidiu vyvedena na té nejvyšší možné úrovni. Perfektní, prostě perfektní.

V tomto díle se setkáváme nejen s novými postavami, ale i s našimi starými známými, kteří se konečně potkávají tváří v tvář. Sledujeme tak osudy Kady, Ezry, Hanny, Nika, Elly, Spira a dalších, byť vedlejších, postav, jak se snaží probojovat si cestu zpět na Kerenzu, k vlastnímu bezpečí a bezpečí všech na lodi Mao a na povrchu Kerenzy.

Pokud byste měli obavy z toho, že jste pozapomněli některé důležité detaily z předchozích dvou dílů, které jsou podstatné pro děj Obsidia, nemusíte se bát. Na začátku se autorům podařilo do příběhu vměstnat určité shrnutí, v němž se dozvíte vše důležité, co potřebujete vědět z dřívějška. Přitom toto shrnutí působí velmi přirozeně, nenuceně a není zbytečně rozsáhlé, takže neubírá místo novému ději a novým zápletkám.

Kaufmanová a Kristoff v tomto díle skvěle zpracovali myšlenku toho, že nikdo a nic není černobílé. Nikdo není „jen“ hrdina a nikdo není „jen“ padouch – vždy záleží na úhlu pohledu, protože do jisté míry může být na člověka nahlíženo jako na obojí zároveň. Také tu autoři pracují se zajímavou otázkou, do jaké míry je jedinec zodpovědný za činy skupiny jako celku, do níž daný jedinec přísluší. Lze všechno zlé svádět úplně na všechny ze skupiny – i na jedince, kteří se na „tom zlém“ osobně nijak nepodíleli a ani o něm nevěděli, že k němu dochází? Tyto úvahy zde autoři ponechávají čtenářům k zamyšlení a rozhodně by to bylo zajímavé téma na diskuzi.

Rozhodně bych nečekala, že si u této knihy pobrečím, ale ano, autorům se to podařilo, dohnat mne až k slzám. Jedná se o čtivě napsaný příběh, který je doslova nadupaný akcí. Má to švih a spád, vůbec se nenudíte, protože se skoro pořád něco děje a vy máte pořád nutkání číst dál a dál, abyste zjistili, jak to nakonec skončí. Vedle těch akčních scén jsme svědky i řady dojemných či veselých mikropříběhů, z nichž některé jsou tak silné, že budete mít doslova na krajíčku.

Asi jste z mé recenze již pochopili, že Obsidio hodnotím na 100 %, 5 hvězdiček. A to zcela zaslouženě. Přitom je mi vlastně až líto, že tento svět již opouštím, protože jsem si ho nesmírně užila. Tuto sérii rozhodně doporučuju.