RECENZE: Laetitia Colombani – Cop

Název: Cop

Název v originále: La Tresse

Autor: Laetitia Colombani

Série: -

Nakladatelství: Odeon

Rok vydání: 2018

Počet stran: 193

Kniha Cop mne zaujala od první chvíle, kdy jsem se dozvěděla, že ji bude Odeon vydávat v českém překladu. Když pak v době svého vydání zaznamenala řadu pozitivních ohlasů, ujistilo mne to, že si knihu skutečně chci přečíst. A jsem moc ráda, že i já se můžu zařadit do zástupu nadšených čtenářů. Více se můžete dozvědět v mé recenzi.

Děj knihy Cop se točí kolem tří žen různého postavení, různých profesí, různých národností. Tyto ženy se neznají, ale přesto se jejich životy nakonec proplétají a spojují do pomyslného copu, pevně svázaného dohromady. Smita je Indka a ve své zemi patří do té nejnižší kasty ve společnosti – živí se vybíráním exkrementů z domů bohatších lidí. Svůj vlastní úděl již přijala, ale odmítá přijmout fakt, že by její dcerka měla v dospělosti dělat totéž, a tak Smita sní o tom, že svojí dceři dopřeje lepší život. Giulia je Italka a prožívá nelehké období – na jedné straně se ocitá uprostřed silného milostného románku s mužem jiného vyznání, kterého asi její rodina nebude chtít přijmout. Zároveň však čelí existenčním problémům, když zjistí, že rodinný podnik je na pokraji krachu a je jen na ní, aby podnik zachránila. S problémy se potýká i Kanaďanka Sarah – velmi úspěšná a ambiciózní právnička a zároveň matka samoživitelka. Když je jí diagnostikována rakovina, Sarah se hroutí celý život – nejen po zdravotní stránce, ale i po stránce pracovní a osobní.

Knihy od Odeonu pro mne vždy byly jakousi zárukou kvalitního čtení, které je nejen psané velmi přístupnou formou a otevírá se tak širšímu čtenářskému publiku, ale hlavně je čtením se silným přesahem a emocionálním dopadem na čtenáře. A nejinak tomu bylo i v případě této knihy.

Ačkoliv se podle mé anotace může zdát, že jde o rozsáhlý román, vůbec to tak není. Svým počtem stran se jedná o vcelku útlou knihu, ale o to silnější, intenzivnější a sugestivnější. Autorka píše velmi zkratkovitě a při svém psaní pečlivě volí slova. V knize je ponechán značný velký prostor pro čtenářovu fantazii, sám čtenář musí některé informace hledat takříkajíc mezi řádky. Není to však žádné složité hledání. Náznaky, s nimiž Laetitia Colombani pracuje, jsou snadno srozumitelné, stejně jako autorčin jazyk.

Ačkoliv se celková atmosféra knihy zdá na první pohled velmi poklidná, při bedlivém pozorování ale čtenář vidí, že tomu tak není. Zdánlivost klidu je zde v silném kontrastu s nitrem hlavních hrdinek. Všechny tři ženy jsou více či méně nuceny bojovat se svými démony. Děj samotný není nijak akční či převratný, ale to není důležité. Důraz se zde klade především na intenzivní, bouřlivý vnitřní život jednotlivých postav, které bojují s neklidnou myslí, neklidnou duší a těžkými překážkami v životě. A ač se postavy vzhledem ke svému okolí snaží působit klidně a vyrovnaně, klidné a vyrovnané ve skutečnosti vůbec nejsou. Ke svému vnitřnímu klidu si teprve hledají svoji cestu, která je ovšem velmi trnitá. Výsledek však ale vždy stojí za veškeré jejich úsilí. Jejich boj s překážkami a nepřízní je sráží zpočátku na kolena a hrdinky tak musí hledat svoji vnitřní sílu, aby vše zvládly. A tato vnitřní síla je jedním z mnoha pojítek našich hlavních postav.

Co by mohlo být možná pro někoho matoucí, je tzv. bezčasí této knihy. Autorka neuvádí konkrétní rok, kdy se tento příběh odehrává. Na základě některých náznaků (př. existence internetu a jeho běžné užívání) se dovtípíme, že se příběh odehrává někdy v současnosti. Přesto jsem zde vnímala jakési rozdíly – zatímco v dějové linii o Sarah jsem měla dojem, že se ocitáme v současnosti, v Giulianině linii jsem měla pocit, jako že jsme někdy v 50. letech minulého století (do chvíle, než se Giuliana připojí na internet), zatímco u Smity jsem si bůh ví proč představovala, že se ocitáme na začátku 20. století. A to i přesto, že čtenáři dříve či později dojde, že se všechny tři dějové linie musí nutně odehrávat ve stejné době. Nevím, zda to popisuji dostatečně srozumitelně, ale každá ta linie na mne dýchala jiným historickým obdobím. To nutně nemusí být špatné – záleží na každém čtenáři.

Nicméně tuto knihu hodnotím na 100 %, 5 hvězdičkami. Jednalo se o velmi silný, nevšední čtenářský zážitek, který jsem si užila. Tuto knihu rozhodně doporučuju.