Noc literatury 2019

Ahoj!

Stejně jako v předchozích letech, i letos jsem si nenechala ujít Noc literatury. Akci, při níž se čtenáři mají možnost seznámit se současnou evropskou literaturou. Jak přesně to funguje, jsem se snažila vysvětlit během svého loňského příspěvku, takže dnes si to již odpustím (což mi snad odpustíte) a budu se věnovat již jen letošnímu ročníku.

Letošní Noc literatury se konala ve čtvrtek 9. května a stejně jako v předchozích ročnících, i letos se na území Prahy odehrávala v jiné městské čtvrti - tak aby si čtenáři odnesli zážitek nejen z předčítaných knih, ale i z místa, kde se dané knihy četly. Letos jsme měli možnost navštívit a vyslechnout knihy na různých lokacích Prahy 2 - především v oblasti pod Vyšehradem a v blízkosti Nového Města pražského. Přestože akce začala v 18 hodin, já se jako divačka zapojila až později. Čtvrtek jsem měla totiž dost nabitý - dopoledne Svět knihy, odpoledne výstava a večer ještě hurá na Noc literatury.

První zastávku jsem měla velké geologické posluchárně na Přírodovědecké fakultě UK na Albertově. Před samým začátkem jsem si vcelku příjemně popovídala s paní uvaděčkou, která tam měla "své stanoviště" a pomáhala divákům zorientovat se v prostorách budovy. V posluchárně pak četl herec Lukáš Hlavica ukázku z knihy Anatomie jednoho okamžiku od španělského autora Javiera Cercase. Kniha pojednává o puči ve španělském parlamentu z února 1981 a slyšet ukázku z tohoto románu byl naprosto skvělý zážitek. Pan Hlavica ovládá práci s hlasem a přednes jako takový naprosto brilantně, poslouchalo se to dost dobře. A i kniha samotná mne celkem zaujala, takže si ji možná někdy přečtu celou.

Mojí druhou zastávkou bylo nečekaně Chlupáčovo muzeum historie Země nacházející se taktéž v budově PřF UK na Albertově. Původně jsem neplánovala sem jít, ale nakonec jsem zpětně ráda, že jsem si to rozmyslela. V Chlupáčově muzeu se četla ukázka z knihy Ruzká klazika, konkrétně povídka Mrzút slovenského spisovatele Daniela Majlinga, který byl také přítomen. Povídku přednesl slovenský herec Pavol Smolárik a musím říct, že se mi to také líbilo. Povídka samotná byla lehce ironická a sarkasticky humorná; pan Smolárik se role interpreta ujal se vší profesionalitou, byl to velmi příjemný poslech. Bonusem tohoto čtení pak byla možnost si (byť v rychlosti) prohlédnout exponáty, které jsou zde vystavovány.

Mé další kroky následovaly do kaple sv. Kříže u sv. Apolináře (porodnice u Apolináře), kde herečka Milena Steinmasslová předčítala z knihy Nový čas dánské autorky Idy Jessenové. Kniha sleduje osudy učitelky Lilly, která ve svých deníkových zápiscích vzpomíná na svůj ne zrovna veselý vztah se starším, poněkud chladným mužem. Paní Steinmasslová je skvělá herečka a její přednes byl povedený, ale bohužel text jako takový mne moc nezaujal. Při poslechu ukázky jsem však hodně obdivovala prostory kaple sv. Kříže, které byly dech beroucí a překrásně vyzdobené. Zevnitř nemám bohužel žádné fotky, neboť nejsem si nebyla jistá, zda se zde mohlo fotit. Nicméně pokud byste měli někdy příležitost, tuto kapli rozhodně doporučuji k prohlídce.

Mou poslední zastávkou bylo Hrdličkovo muzeum člověka. Zde četla herečka Tereza Voříšková ukázku z knihy Expedice švédské autorky Bey Uusmy, která se v knize zabývá nepovedenou expedicí švédského dobrodruha S. A. Andréeho, který se se dvěma dalšími muži pokusil o přelet severního pólu balonem. Všichni tři muži během své cesty zemřeli a doposud se neví, co přesně se stalo. I tady jsem byla nadšená nejen knihou, ale i samotným prostorem. Hrdličkovo muzeum je zaměřené na antropologii a ve vitrínách můžete spatřit kostry člověka a jeho předchozích vývojových stádií, včetně příbuzných živočichů. Protože už venku bylo šero a organizátoři se schválně rozhodli nerozsvěcet, působily kostry ve vitrínách trochu strašidelně. Ale myslím, že záměr se povedl. Ponurá atmosféra a ponurý prostor jen umocnily ponurost knihy. A musím říct, že interpretka této ukázky mne na knihu navnadila.

Svoji letošní pouť Nocí literatury jsem měla v plánu završit návštěvou Faustova domu, kde se četlo z knihy Pochodová hudba (Šichta v šachtě) německého spisovatele Martina Beckera. Bohužel jsem už ale po celém dni, kdy jsem absolvovala kulturní víceboj, byla už pekelně unavená, a tak jsem to nakonec zabalila. To však nic nemění na tom, že jsem si tuto akci opravdu užila a za rok půjdu zas.

A co vy? Chodíte rádi na Noc literatury? Byli jste letos? A jaké knihy vás zaujaly nejvíce?