Název: Nechtěné
Název v originále: The Girl in the Letter
Autor: Emily Gunnis
Série: -
Nakladatelství: Metafora
Rok vydání: 2018
Počet stran: 282
Kniha Nechtěné
mne nalákala především svojí anotaci, která zněla hrozně tajemně a slibovala
příběh plný napětí, tajemství a složitým lidských vztahů. A to je také to, co
jsem od knihy dostala. Takže už teď je asi patrné, že i dneska budu chválit.
Novinářka Sam se na základě starých dopisů pouští
do pátrání po tom, co se dělo v 50. letech v nechvalně proslulém
Domově svaté Markéty. Tam byly posílány neprovdané těhotné ženy, aby zde
porodily. Osudy, které v domově na děti i ženy čekaly, jsou ale opředeny řadou
lží a nikdo o tom nechce mluvit. Lidé, kteří byli s domovem spjati a mohli
by o tehdejších poměrech něco říct, navíc umírají za záhadných okolností. Proč
ale? Co strašného se v domově dělo, že se o tom nesmí nikdo dozvědět?
Knihu Nechtěné
jsem zběžně zaznamenala, když vyšla v českém překladu, ale tehdy jsem ji
z nějakého důvodu úplně vypustila z mysli. Pak jsem ale na ni náhodou
narazila u nás v knihovně a já si říkala, že se do ní pustím – právě pro
tu lákavou anotaci. A dobře jsem udělala, protože jsem od knihy dostala silný
čtenářský zážitek.
Přesto bych si dovolila začít lehce negativním
komentářem. Kniha je psána v několika časových rovinách. Jednak tu máme
přítomnost (rok 2007), v němž sledujeme novinářku Sam, jak pátrá po
informacích o minulosti, a jednak tu máme řadu rovin z dřívější doby,
v nichž se odvíjí osudy postav spjatých s Domovem svaté Markéty.
Ačkoliv se to autorka snažila označovat jednotlivými letopočty, přesto jsem
měla místy pocit, že se ne vždy dokážu dobře orientovat. Jednotlivé časové roviny
se v příběhu objevují dost často na přeskáčku a mně to chvíli trvalo, než
jsem si na to zvykla. Občas mi to bohužel přišlo matoucí. A je to škoda,
protože příběh sám o sobě má dost nabídnout.
Samotná zápletka je totiž rozhodně povedená.
A o to děsivější, když se člověk později dozví, že kniha byla volně inspirována
skutečnými událostmi. Román Nechtěné
se vrací do 50. let 20. století a skrze postavu Ivy líčí osudy nešťastných žen,
které otěhotněly za svobodna a neměly, za koho by se ještě před porodem provdaly, jelikož byly svým milým odmítnuty a zavrženy. Postavení těchto
žen nebylo záviděníhodné – společnost na ně koukala skrz prsty a odsuzovala je.
Kniha na konkrétním případě jedné ženy popisuje, jak s těmito ženami bylo zacházeno v Domově, kde o ně mělo být postaráno, a
rozhodně to nebyla procházka růžovým sadem. Některé pasáže se mi nečetly dobře.
Ne, že by byly špatně napsané, ale obsahově mi to přišlo náročné na vstřebání.
Tak moc sugestivně je kniha napsaná. Autorce se to podařilo vystihnout dost
přesvědčivě. Román na mne v tomto ohledu působil velmi silně, na řadě míst mne to dost zasáhlo. Umím si představit, že těhotným ženám se tato kniha bude číst
hodně těžce.
Autorčin styl psaní je velmi dynamický. Zatímco
některé pasáže se čtou rychle, snadno a vy je prolítnete velmi kvapně, protože
je děj hodně strhující, jindy vás zase kniha donutí zpomalit a číst pečlivěji.
Někomu by to možná trochu vadit, ale já si na to brzy zvykla a už mi to ani tak
nepřišlo. Zároveň musím Emily Gunnisovou pochválit za to, jak skvěle
vygradovala ten závěr. Řadu věcí jsem vůbec neodhadla, některé momenty byly pro
mne hodně překvapivé a ten konec byl skvostně napsaný.
I přes ten chaos ohledně přeskakování
v časových rovinách nakonec hodnotím vysoko – 100 %, 5 hvězdiček z 5
a určitě mohu tuto knihu doporučit.
Žádné komentáře:
Okomentovat