RECENZE: Jojo Moyes - Sama sebou

Název: Sama sebou

Název v originále: Still Me

Autor: Jojo Moyes

Série: Než jsem tě poznala (3. díl)

Nakladatelství: Ikar

Rok vydání: 2018

Počet stran: 452

Přiznám se, že jsem dlouho váhala, zda si Sama sebou vůbec přečíst. Důvodem bylo to, že předchozí díl této série Život po tobě mne trochu zklamal. Neuměla jsem si úplně představit, co dalšího by autorka mohla vymyslet tak, abych se uměla do příběhu ponořit a užít si ho. Ale nakonec jsem ráda, že jsem si tuto knihu přečetla, protože jsem z ní naprosto nadšená.

P.S. Recenze může obsahovat spoilery.

Louisa Clarková odjíždí do New Yorku, aby zda nastoupila do nové práce jako osobní asistentka Agnes Gopnikové – ženy velmi bohatého newyorského rezidenta. Znamená to však, že bude stovky kilometrů daleko od svého nového přítele Sama, který zůstal pracovat jako záchranář v Anglii. Zvládne se Louisa přizpůsobit novému životu a přitom si udržet vztah na dálku?

Když jsem brala Sama sebou do ruky, přistupovala jsem ke knize dost skepticky a neměla jsem moc velká očekávání. Možná právě to pomohlo k tomu, aby ve mně příběh vyvolal stejně kladný ohlas jako kdysi první díl ze série Než jsem tě poznala. Protože stará dobrá Louisa Clarková je zpět se vším všudy.

Tím bych také ráda začala dnešní porci chvály. Jak jsem si u druhého dílu série posteskla, že Louisa není sama sebou, tak právě ve třetím díle se sama sebou opět stává. Ten název třetího dílu tomu skvěle odpovídá, protože pokud vám se vám Louisa jako postava v prvním díle líbila, tak tady ji opět najdete takovou, jakou jste ji v té jedničce poznali. Ano, přiznávám, že z dějového hlediska je jasné, že ve druhém díle se Louisa proměnila, chovala se jinak – měla proto své důvody, které zcela chápu. Nicméně mě Louisa v druhém díle prostě jako postava nebavila – nelíbilo se mi, kudy se vydala. A v knize Sama sebou se opět vrací do kolejí, které mi vyhovovaly a kde jsem si Louisu jako postavu dokázala moc užít.

Postavy celkově byly pro mne celým tahounem této knihy. Autorce se podařilo nakombinovat zajímavou směsku starých i nových postav a rozehrát mezi nimi zajímavé vztahové a dějové linie, které byly dynamické a velmi přirozeně se vyvíjely kupředu. I ta nejmenší postava zde měla své právoplatné a důležité místo – nikdo nebyl takříkajíc navíc nebo do počtu. Nevím, jak to Moyesová dokázala, ale všechny své postavy napsala tak, že jsem si je užila, byly plastické a bavilo mne o nich číst, i když se některé charaktery nechovaly zrovna pozitivně.

I co se týká dějových linek, které si Jojo Moyesová připravila, jsem byla velmi spokojená. Zatímco u Života po tobě jsem měla dojem, že děj často stojí na místě, u Sama sebou se stále něco dělo. Jednotlivé zvraty mi přitom nepřišly nijak přehnané nebo překombinované. Zkrátka tak akorát. Ačkoliv by někdo mohl namítnout, že Louise všechno nějak moc dobře vychází, sama se spíše přikláním k tomu, že ona vycházela z toho, co ji naučil Will. Nevzdávat se, snažit se. Být sama sebou a prát se za sebe.

Kniha je opět napsaná velmi svižně, čtivě, čtení rychle odsýpá a těžko se od toho odtrhává. Autorka opět skvěle pracuje s emocemi – střídají se tu pasáže veselé, úsměvné, někdy vtipné, jindy tu jsou zase části spíše smutné, dramatické, je tu napětí, bolest, ztráta, ale i naděje. A všechno se to povedlo namixovat tak, aby to fungovalo a nepůsobilo přeplácaně.

Moje hodnocení je tak opět vysoké. 100 %, 5 hvězdiček z 5 a moc doporučuju. Pokud stále váháte, protože se vám druhý díl série nelíbil, zkuste i přesto tomu třetímu dílu dát šanci.