Ohlédnutí za rokem 2018

Zdravím všechny!

Přestože nám kalendáře zítřejším dnem ohlašují definitivní nástup roku 2019, chtěla bych se v tomto článku ještě ohlédnout za knihami, které mne provázely v roce 2018. Přiznám se, že jsem se na sepsání tohoto článku strašně moc těšila.

Začněme trochou statistik.

Za rok 2018 jsem přečetla dohromady 126 knih. Z toho 108 z nich byly pro mne úplné novinky, zbytek byly znovu čtené tituly. Na GoodReads jsem si stanovila, že bych v tomto roce chtěla přečíst 100 knih. Tento úkol se mi podařilo naštěstí splnit. A dokonce jsem si ho párkrát navýšila.

Do tohoto počtu řadím i knihy, které jsem číst začala, ale nedočetla jsem je. Možná si říkáte, co má za smysl řadit mezi „přečtené knihy“ i tituly, které jsou nedočtené. Počítám je z toho důvodu, že tyto knihy dostaly svoji šanci. A fakt, že jsem je nedočetla (a to jsem se snažila), má podle mého také svoji výpovědní hodnotu. A pokud jsem schopná říct argumenty, proč jsem nedokázala knihy dočíst, i to je svým způsobem možnost, jak knihu hodnotit. Mohu (byť jen částečně, to uznávám) si na knihu udělat nějaký názor – poukázat na to, co se mi na knize nelíbilo, že mne to knihu donutilo odložit. A proto si myslím, že se nedočtené knihy do tohoto seznamu také počítají.

Z toho počtu knih, co mám letos na seznamu, bych vám ráda ukázala 15 nejlepších knih, co jsem za tento rok přečetla. Řazení knih v tomto seznamu je abecední podle příjmení autora, protože seřadit knihy od nejlepší po nejhorší by bylo takřka nemožné, neboť všechny tyto knihy byly perfektní a každá samozřejmě svým způsobem:

• Pavel Bareš – Projekt Kronos
• O knize Projekt Kronos jsem psala samostatnou recenzi a tudíž se zde nebudu úplně rozepisovat. Zmínila bych hlavně ty plusy, co mne přesvědčily, abych sem knihu zařadila: především precizně a detailně vystavěný svět, kompaktnost příběhu, autorova bezbřehá fantazie a představivost, skvělé postavy.
• Viktorie Hanišová – Houbařka
• Houbařka si mne získala především svým silným příběhem a tím stylem, jakým autorka celou knihu vystavěla. Od začátku vnímáte ponurou atmosféru a mezi řádky tušíte, že vás čeká silný závěr. Atmosféra, postavy, příběh, emoce, styl psaní a hodně věcí k zamyšlení - to vše mne dostalo úplně do kolen.
• Martin Lavay – Kdo zavraždil účastníky Djatlovovy expedice
• Tento titul jako jediný z tohoto výčtu není beletrie, ale literatura faktu. Kniha popisuje okolnosti záhadného úmrtí Djatlovovy expedice, která proběhla v 50. letech na úpatí Uralu. Kniha je čtivě napsaná, přehledná, logicky vystavěná, hodně detailní a zabývá se tématem, které mne osobně dost zajímá. Četbu tohoto titulu mám pak hlavně spjatou se skvělým streamem, který pořádala Rodaw a kde jsem měla možnost si o knize popovídat s dalšími lidmi. A byl to opravdu nezapomenutelný zážitek.
• Alena Mornštajnová – Hana
• I o Haně jsem psala samostatnou recenzi, takže zde jen stručně. Hana si mne získala hlavně tím příběhem - od začátku tušíte, že to bude silné čtení, ale žádná anotace vás nepřipraví na vše, co vám kniha může nabídnout. Silný příběh, skvělý způsob psaní, skvěle vykreslené postavy. A silný přesah knihy.
• Patrick Ness – Volání netvora
• Také Volání netvora si vysloužilo svoji vlastní recenzi. Asi se zase budu opakovat, ale i Volání netvora se může pyšnit velmi silným, emocionálním příběhem, který zasáhne nejednoho čtenáře. Přesahem této knihy je pak způsob vyrovnání se s odchodem blízkého člověka a to, jak se s tím člověk může emocionálně vyrovnávat. Neuvěřitelný příběh!
• Amos Oz – Jidáš
• O této knize se mi momentálně nepíše snadno, jelikož její autor Amos Oz před několika dny zemřel a mně je z toho smutno. Jidáš byl pro mne netradiční v tom, že se zabýval tématem izraelsko-palestinských bojů, o kterých toho zas tolik moc nevím. A tím to bylo pro mne rozhodně přínosné. Další, co mne na této knize tolik fascinuje, je ten neobvyklý jazyk, kterým autor tuto knihu napsal, a také filozofické myšlenky, které ke mně silně promlouvaly. Skvělé, opravdu skvělé!
• Ursula Poznanski – Erebos
• Oproti Jidášovi je Erebos knihou ze zcela jiného soudku. Je to akční, dějem nabitý příběh o nebezpečí, jaké může vyvolat počítačová hra a závislost na ní. Kniha má spád, ani chvíli se nenudíte, je to napínavé, se skvěle vykreslenými charaktery a napjatou atmosférou strachu. Tuhle knihu jsem absolutně nemohla odložit.
• Vadey Ratnerová – Stín banyánu
• U Stínu banyánu stejně jako u Jidáše oceňuji především to, že se autorka zde zabývá událostmi, o kterých jsem toho do té doby moc nevěděla. Vlastně v tomto případě jsem o povstání v Kambodži, kterým se kniha zabývá, nevěděla vůbec nic. A v tom byl pro mne asi největší přínos této knihy. Dozvěděla jsem se spoustu nových věcí a navíc je příběh psaný člověkem, který to zažil z první ruky - o to kniha působí autentičněji. Jazyk je přitom srozumitelný, trochu i poetický, a tím, jak je příběh pozorován očima malého dítěte, vyznívá celý příběh o to silněji.
• Neal Shusterman – Smrtka
• Kniha Smrtka nemohla v tomto výčtu samozřejmě chybět. Kniha je sice označovaná za sci-fi, ale co mne na Smrtce tak fascinovalo, bylo to, jak reálně to všechno působí. Je to neuvěřitelně čtivé, má to precizně vystavěný děj i zápletku obecně, konec má grády, jsou tu skvěle vykreslené postavy a výborná atmosféra. Nemohla jsem se odtrhnout.
• V. E. Schwab – Neobyčejní
• Kniha Neobyčejní mne dlouhou dobu míjela a já jsem ráda, že jsem si ji nakonec půjčila, když jsem na ni v knihovně narazila. Pokud máte rádi superhrdiny, tohle by vás nemělo minout. Schwabová zde vytvořila zajímavý svět plný rodících se superhrdinů, s hodně hodně hutnou a temnou atmosférou, která by se dala přímo krájet, a se skvělými postavami, které jsem si zamilovala. Nejvíc mne zaujala myšlenka "Kdo je vlastně superhrdina?" - podle čeho to lze posuzovat? Tímto tématem se autorka celkem podrobně zabývá a mně se to děsně líbilo.
• Yrsa Sigurdardóttir – Pamatuji si vás všechny
• Miluju mysteriózní, temné příběhy s tématikou duchů, takže kniha Pamatuji si vás všechny se mi rozhodně musela dříve či později dostat do rukou. Ale opravdu jsem netušila, že mne tahle kniha tak moc dostane, že ji nakonec zařadím mezi TOP knihy tohoto roku. Jedná se o mrazivý, temný, atmosférický příběh - velmi přesvědčivě napsaný (včetně té duchařské linky). A i když jsem četla knihu v parném letním počasí, mně běhal mráz po zádech. Dějově je to napínavé a v některých místech dost nečekané. Tohle bylo naprosto fantastické!
• Petra Stehlíková – Naslouchač + Faja
• Naslouchače a Faju jsem si v tomto seznamu dovolila vzít jako "jednu položku", protože je to pro mne těžké hodnotit to každé zvlášť. Tyto knihy jsou skvělé jako celek - tato série mne naprosto uchvátila. Hlavně tím svým světem. Ten je sice v řadě ohledů drsný, nehostinný a nelítostný, ale autorka ho má skvěle vymyšlený, propracovaný a hlavně se jí to moc dobře podařilo "dostat na papír", což obdivuju. Dějově to má také skvostně promyšlené a já se při čtení nemohla odtrhnout,protože jsem jednoduše potřebovala vědět, jak to bude pokračovat. Za mne perfektní česká fantasy série.
• Sabaa Tahirová – Plamen v temnotě
• Stejně jako v případě Naslouchače i tady obdivovat ten svět. Autorka ho skvěle nastolila již v prvním díle a v Plamenu v temnotě ho dál skvěle rozvíjela. Co musím autorce pochválit ještě víc, je způsob, jakým rozvíjela charaktery. Poznali jsme je do ještě větší hloubky a navíc tyto postavy nestagnovaly, ale perfektně se rozvíjely - úměrně ději. To bylo prostě úžasné. A navíc ten děj, ta atmosféra, to prostředí - opět perfektní jako v prvním díle.
• Carlos Ruiz Zafón – Stín větru
• U Stínu větru jsem dlouho váhala, jestli se do toho mám vůbec pouštět, ale nepřečíst si to by byla opravdu chyba. Miluju tu atmosféru, která je ponurá, temná, drsná. Příběh je spletitý, dost komplikovaný, ale skvěle se to postupně rozplétá. Dokonale vykreslené postavy, spousta zajímavých myšlenek. Je to hodně komplexní kniha, trochu těžší na čtení, ale já to naprosto zbožňuju!
• Markus Zusak – Zlodějka knih
• A ani Zlodějka knih tu nemohla chybět. Opravdu nechápu, co mi trvalo tak dlouho, než jsem se k této knize dostala. Největším tahounem pro mne byl zvolený vypravěč, který popisuje události druhé světové války, resp. osud jedné holčičky během války. Způsob psaní je skvostný a celkově příběh je hodně silný, přitom dost drsný. Už od samého začátku tušíte, kam ta kniha asi povede a jak to asi skončí, ale vy s tím nemůžete nic dělat. A i mne, starého cynika, ten konec úplně dostal.

Přiznám se, že vybrat tento seznam bylo fakt nesmírně náročné. Měla jsem asi tak 30 adeptů, o kterých jsem se tu chtěla zmínit, ale nakonec jsem to zkrátila na polovinu, protože kdybych tu měla uvést opravdu všechno, bylo by to fakt na dlouho.

Objevem letošního roku pak pro mne byl autor Otomar Dvořák, od něhož jsem četla Srdce v kleci a Vřeteno osudu, které jsem objevila zcela náhodou. Nevěděla jsem, co od knih čekat, a i když se knihy do TOP 15 nedostaly, nakonec se z toho vyklubaly skvělé romány o Janu Nerudovi a Karlu Jaromíru Erbenovi a naprosto skvělé sondy do doby 19. století. Stejně tak bych za objev roku mohla považovat Anne Jacobsovou a její sérii Panský dům, jejíž první díl skutečně neměl daleko do toho, abych ho zařadila mezi nej knihy letošního roku. A do třetice všeho dobrého bych jako svůj objev letošního roku ráda uvedla manga sérii Tokijský ghúl. Nikdy dříve jsem žádnou mangu nečetla, ale na Tokijského ghúla jsem letos narážela docela často a četla jsem na něj samou chválu, tak jsem se jednoho dne rozhodla ho vyzkoušet. A vůbec toho nelituju. Nemám to přečtené zatím celé, ale jsem z toho fakt nadšená. A už teď mám díky tomu vyhlídnuté další dvě manga série, které bych chtěla vyzkoušet v příštím roce.

Zároveň se mezi letošními přečtenými knihami najde i několik titulů, které bych označila za slabé,  či obecně tituly, které u mne vyvolaly pocit zklamání. Částečně jsem o tom mluvila již v článku Knižní zklamání, ale teď bych se chtěla zaměřit jen na ty knihy, co jsem četla letos. Pokusím se stručně shrnout, co se mi na knihách nelíbilo.

• Mary Stewart – Dům na ostrově
• Jedná se o romantický příběh o mladé ženě, která odjíždí na ostrov, aby tam jednak odpočívala a jednak se věnovala své básnické tvorbě. Nečeká však, že tam zažije nejedno dobrodružství a že tam možná najde i svou lásku.
• Knihu jsem poprvé četla jako teenager a tehdy mne tato kniha fakt bavila, užívala jsem si ji. Letos jsem ji zkoušela přečíst znovu (třetí čtení) a už jsem v tom bohužel nedokázala najít to kouzlo, které se mi na knize tehdy tak líbilo. Čímž se mi pomalu, ale jistě potvrzuje fakt, že s věkem se člověku jeho „čtecí vkus“ prostě mění. Letos jsem tuto knihu bohužel nedočetla.
• Ursula Poznansky – Hlasy
• Protože jsem o knize psala samostatnou recenzi, nebudu zde děj rozepisovat. Více v recenzi.
• Na základě anotace jsem měla od této knihy celkem velká očekávání, ale nakonec mne kniha nebavila ani z půlky tolik, jak jsem doufala. První polovina knihy fajn, ale druhá půlka nuda. A to je to. Část knihy byla fakt nudná, některé pasáže zbytečné, občas trochu krkolomně napsané.
• P.S.: Fakt nechápu, jak je možné, že od stejné autorky mám jednu knihu v TOP 15 a jednu knihu mezi knižními zklamáními...
• Vladimír Přibský – Valdštejn a Eleanora
• Od knihy jsem čekala celistvý příběh o postavách Valdštejna a Eleanor, ale nakonec se mi dostalo jen několik střípků z jejich života, které byly poskládány za sebou. Celkově mne to dost nudilo, připadalo mi to dost povrchní, nepropracované, místy skoro až nudné. Postavy si mne k sobě vůbec nedokázaly připoutat, jejich osudy mi byly na řadě míst lhostejné. Škoda – pan autor psát umí, ale tohle šlo mimo mne.
• Jojo Moyes – Život po tobě
• O ději se zde nebudu rozepisovat, psala jsem na knihu samostatnou recenzi.
• První díl této série, Než jsem tě poznala, jsem zhltla jako malinu a byla jsem z něj naprosto nadšená. A tak bylo pro mne skoro až zarážející, jak slabě proti tomu působilo pokračování, Život po tobě. Hrdinku jsem vůbec nepoznávala, místy mne kniha nudila, chyběl tomu ten šmrnc, co mne bavil na předchozí knize.
• Rosamund Hodge – Krutá krása
• I zde jsem psala samostatnou recenzi, takže k ději se více dozvíte zde.
• Tuto knihu pak hodnotím bohužel jako úplně tu nejhorší, co jsem v roce 2018 přečetla.  A to z řady důvodů, kterých není zrovna málo. Postavy nesympatické, spousta hluchých míst, stylisticky ne moc zvládnuté, dějově nevyvážené a občas nelogické, chemie mezi hlavními hrdiny takřka nulová. Za mne fakt ne.
• Andrew Mayne – Šelma
• Také Šelma si vysloužila vlastní recenzi, více zde.
• Protože byla kniha neuvěřitelně vyhajpovaná, byla všude vidět a každý o ní pěl samé pochvalné ódy, měla jsem od této knihy obrovská očekávání. Faktem ale je, že podle mne realita dost pokulhávala, pardon. Začátek knihy byl pro mne utrpením, hlavní hrdina mne místy dost otravoval, některé věci mi připadaly nedotažené. Prostředek pak celkem ušel, ale ten konec to zase celé zabil. Chaotické, zbytečně překotné, jako z béčkového akčního filmu.
• William Forstchen – Rok poté
• První díl série byl naprosto famózní, ale tenhle druhý díl byl podle mne fakt přešlap. A vůbec nechápu, kde se stala chyba. Nesedělo mi to. Zatímco předchozí díl řešil katastrofu samotnou (viz recenze), tady se řešila hlavně politika a vojenské záležitosti. A mne to děsivě nudilo - a to takovým způsobem, že jsem knihu nakonec ani nedočetla. L

Zbývající knihy, které jsem v letošním roce přečetla a které nebyly zmíněny v tomto článku, bych pak popsala jako lepší průměr, ale zároveň to nedosáhlo v mých očích na ty nejvyšší příčky.

A co vy? Která kniha vás v roce 2018 zaujala nejvíce? A kterou naopak považujete za největší propadák?

Přeji vám všem klidný závěr roku 2018 a úspěšný vstup do roku 2019!

Vaše Joli