Název: Stín větru
Název v originále: La sombra del viento
Autor: Carlos Ruiz Zafón
Série: Pohřebiště zapomenutých knih (díl 1)
Nakladatelství: Knižní klub
Rok vydání: 2018
Počet stran: 523
Tato kniha byla pro mne jedním velkým překvapením. Šla jsem do ní s nejistotou a nevěděla jsem, co od ní vlastně očekávat, ale nakonec se z toho vyklubal silný příběh, který ve mne rezonuje ještě teď, když uveřejňuji tento svůj příspěvek.
Daniel Sempere se v den svých desátých narozenin ocitá na velmi neobvyklém místě. Otec ho zavedl na pohřebiště zapomenutých knih, kde se má chlapec vybrat jednu z knih, kterou pak bude opatrovat do konce života. A tak se mu do rukou dostává Stín větru od tajemného spisovatele Juliána Caraxe, který převrátí Danielovi život úplně na ruby. To, když se chlapec postupně pouští do několikaletého honu za přeludem Juliána Caraxe, o jehož osudech se Daniel chce za každou cenu dozvědět co nejvíce. Netuší však, že ho čeká vyčerpávající cesta, která nejednou ohrozí jeho život.
Daniel Sempere se v den svých desátých narozenin ocitá na velmi neobvyklém místě. Otec ho zavedl na pohřebiště zapomenutých knih, kde se má chlapec vybrat jednu z knih, kterou pak bude opatrovat do konce života. A tak se mu do rukou dostává Stín větru od tajemného spisovatele Juliána Caraxe, který převrátí Danielovi život úplně na ruby. To, když se chlapec postupně pouští do několikaletého honu za přeludem Juliána Caraxe, o jehož osudech se Daniel chce za každou cenu dozvědět co nejvíce. Netuší však, že ho čeká vyčerpávající cesta, která nejednou ohrozí jeho život.
Wow, prostě wow! Tak přesně tato
slova se mi honila hlavou, když jsem postupně dočítala Stín větru, první díl ze Zafónovy série Pohřebiště zapomenutých
knih. Původně jsem tuto sérii ani neměla v plánu číst, ale musím říct, že
bych prohloupila, kdybych si to nechala nakonec ujít. Kde však v hodnocení
začít?
Jednak musím přiznat, že jsem
fascinovaná tou atmosférou, kterou Zafón ve Stínu
větru vykouzlil. Kniha v sobě nese prvky thrilleru, detektivky,
historického románu a především gotického románu. Není tak divu, že se zde
setkáte s atmosférou plnou tajemna, melancholie a také těžkých a deprimujících
pasáží, které jsou velmi velmi neutěšené, až depresivní. Tato kniha rozhodně člověku nepřidává na
optimismu a dobré náladě, protože je svojí atmosférou velmi temná. A já si to strašně
moc užívala.
Dějově, i co do počtu postav, je Stín větru velmi spletitý - vedle hlavní
dějové linie nabízí také řadu vedlejších zápletek a menších příběhů. Ani jeden
z nich však nelze označit za nadbytečný či nedůležitý. Všechny mikropříběhy a postavy zde hrají
svoji roli a pomáhají pochopit či vysvětlit řadu nejasností, které čtenář na začátku
románu má. Fascinovalo mne, jak detailně měl autor všechno logicky vymyšlené a dokázal vytvořit tolik zákrutů a linií,
a přesto uměl tento spletenec napsat tak, aby to na konci románu dávalo
všechno smysl a pro čtenáře to bylo přehledné.
Je třeba počítat s tím, že
kniha se bude číst asi trochu pomaleji – právě pro to množství informací, které
se na člověka sypou z každé stránky. Přesto se však nedá říct, že by kniha
neměla spád, nebyla čtivá a neměla v závěru ty „správné grády“. Má to v sobě,
ale nelze to srovnávat třeba s některými thrillery či jinými typy knih,
kde ten spád způsobí, že se kniha čte velmi rychle. Stín větru má svoje specifické tempo, na které je potřeba si
zvyknout. Ale pak vám bude odměnou skvělý čtenářský zážitek.
Zároveň bych ještě ráda
upozornila, že se jedná o trochu náročnější čtení v tom smyslu, že autor používá velmi
vytříbený jazyk s řadou metafor a přirovnání a jeho souvětí jsou někdy
trochu delší. Což ale určitě nelze brát za chybu či něco v tom smyslu. Je
to jednoduše autorův daný styl psaní. A záleží na každém čtenáři, jak se mu to bude
číst a jak se s tím popere. Mně se to velmi líbilo. To hraní si s jazykem bylo skvělé, autorův
styl psaní je velmi kultivovaný a na vysoké úrovni. Také bych tímto ráda
vyzdvihla český překlad, kdy si paní překladatelka Athena Alchazidu s češtinou velmi pěkně
vyhrála; z jazykového hlediska se mi to velmi líbilo.
Já nakonec hodnotím knihu 85 %, nebo 4
hvězdami - jak chcete. Ubírám za to místy pomalejší tempo, ale tím se rozhodně nenechte
odradit. To není chyba knihy, ale spíš chyba na mé straně, kdy jsem toto tempo
nečekala a spíš jsem si od knihy slibovala, že to bude rychlé čtení, které budu
mít „sfouknuté“ velmi rychle. Nestalo se, ale v tomto případě viním sebe a
své mylné představy. Každopádně na další díly této série se chystám a už budu
vědět, do čeho jdu. Věřím tedy, že si knihy náležitě užiju a hodnotit budu
ještě výše. A vám tuto knihu rozhodně doporučuji.
Žádné komentáře:
Okomentovat