Název: Dívka, již jsi tu zanechal
Název v originále: The Girl You Left Behind
Autor: Jojo Moyesová
Série: -
Nakladatelství: Ikar
Rok vydání: 2015
Počet stran: 431
Nevím, co se to dělo či co to bylo za období, kdy se mi po sobě sešly dvě knihy, na které jsem se těšila a které mi nakonec skoro vůbec nesedly. Tedy ne tak, jak jsem očekávala. Stejně jako u Hry s ohněm, i u Dívky, již jsi tu zanechal musím bohužel konstatovat jisté zklamání.
Rok 1916. Sophie Lefèvrová má starostí
až nad hlavu. První světová válka je v plném proudu, její manžel je na
frontě, ona musí udržet v chodu svůj hotel, obstarávat jídlo pro svoji
rodinu a hlavně musí snášet přítomnost německých vojáků, kteří okupují nejen její
město, ale kteří se usadili i v jejím hotelu. Trable jí způsobí hlavně dotěrný
Herr Kommandant, který se k ní chová až příliš důvěrně. Herr Kommandat,
jemuž do oka padne Sophiin portrét, který Sophie dostala od svého
manžela-malíře. Jakou roli sehraje obraz v Sophiině odvážném pokusu setkat
se znovu se svým manželem?
Rok 2006. Liv Halstonová, vdova po
známém architektovi, se ocitá v nelehké finanční situaci. Její situace se
zhorší ve chvíli, kdy se z její známosti na jednu noc vyklube muž, který
v pověření jisté umělecké agentury pátrá po ztraceném portrétu Sophie Lefèvrové, aby ho
mohl vrátit původním majitelům. Liv, který má obraz v současné chvíli
v držení, se ho ale odmítá vzdát. Na čí straně je právo?
Na tuto knihu jsem se docela dost
těšila. Hodnocení to mělo na různých databázích celkem kladné a i podle anotace
román vypadal na ten typ literatury, který by mne mohl bavit. Bohužel jsem však
v případě této knihy narazila. A mně je to opravdu líto.
Jak již úvod mé recenze naznačil,
střídají se v knize dvě dějové linie. Zatímco linie odehrávající se
v době první světové války mi připadala naprosto skvostně napsaná,
s tou druhou jsem těžce bojovala, abych se jí vůbec prokousala.
Linie odehrávající se v roce 2006
byla plná postav, které mi nebyly nijak sympatické, vůbec mi nepřirostly
k srdci a vlastně mne vůbec nezajímaly. Nejvíc mi pila krev hlavní hrdinka
této linie, Liv, jejíž charakter a některá její rozhodnutí mne dováděly
k nepříčetnosti. Některé její kroky mi nedávaly vůbec žádný smysl a
celkově jako postava mi nebyla ničím blízká. Ani ta dějová linie mne nikterak
nebavila. Svět, v němž se lidé přou o dědictví, mi nic neříká. Navíc mi
tato linie v některých bodech připadala jako laciná červená knihovna,
v níž se řeší buď úplné malichernosti, nebo lidské vztahy pokažené milostnými
pletkami. Bylo to nudné, nezáživné, velmi ploché, vyprávělo to o věcech,
které šly úplně mimo mne, a vyskytovaly se zde postavy, které mi se mi zdály
nezajímavé či vysloveně nesympatické.
Co bych ale naopak vychválila, byla
dějová linie odehrávající se v průběhu první světové války. Osudy obyvatel
francouzského města St. Pérone mi naopak nebyly lhostejné vůbec. Autorka zde
velmi citlivě nastínila neutěšenou atmosféru, kterou vyvolávala přítomnost
německých vojáků, ale také to, jak Francouzi museli bojovat za své přežití
všelijakými způsoby. A také zde Moyesová velmi dobře ukázala některé rysy,
které asi byly typické v dobách válek – jak snadné je odsoudit někoho za
to, že se snaží přežít, a přisoudit mu nálepku „kolaborant“, aniž by se
kdokoliv snažil skutečně zjistit, kde je pravda. Moyesová vytvořila ze Sophie
silný charakter hodný obdivu a musím říct, že její osud mne skutečně zasáhl.
Tato linie byla skvělá. Dějově nadupané, čtivé, příběh velmi silný a plný
zajímavých postav.
Celkově shrnuto bych tak nejraději
dala přednost románu, který by se zabýval jen tou minulou linkou, pokud by byl
děj rozepsán šířeji a víc do detailů. Tu přítomnou linii bych klidně vynechala,
připadala mi zde zcela zbytečná, skoro o ničem. Protože tu však ta přítomná
linka byla, musím hodnotit knihu bohužel průměrně. Dávám 50 % a v tomto
případě si nejsem jistá, zda to mohu vůbec doporučit. Asi ano, ale…
Žádné komentáře:
Okomentovat