RECENZE: Rosamund Hodgeová - Krutá krása

Název: Krutá krása

Název v originále: The Cruel Beauty

Autor: Rosamund Hodgeová

Série: -

Nakladatelství: CooBoo

Rok vydání: 2018

Počet stran: 255

Už se vám někdy stalo, že jste se na nějakou knihu děsně moc těšili, ale pak jste po přečtení byli neskutečně zklamaní? Tak přesně to se mi stalo u Kruté krásy. A mne to fakt mrzí. Očekávání jsem měla vysoká - zvlášť, když se jedná o převyprávění Krásky a Zvířete. Výsledek ale bohužel musím hodnotit velmi nízko. V recenzi se pak dozvíte, proč. Předem pak varuji před možnými spoilery.

Nyx Triskelionová je od mala vychovávána k tomu, že se v den svých 17. narozenin provdá za Laskavého pána Ignifexe, kterému ji zaslíbil její otec Leonidas. Do Ignifexova hradu však Nyx přichází s tajným plánem – zabít svého manžela a pomstít tak veškerá příkoří, která museli obyvatelé Arkádie kvůli tomuto netvorovi vytrpět. Nyx však nepočítá s tím, že se do svého manžela skutečně zamiluje. Jak se jí podaří s tímto novým břemenem splnit svůj úkol a zachránit Arkádii?

Jak už jsem předestřela výše, na tuto knihu jsem se těšila docela dlouho, ale nakonec se ukázalo, že šlo o jeden velký přehmat. Upřímně řečeno, v téhle knize bylo tolik věcí špatně, že vlastně ani nevím, kde přesně s hodnocením začít.

V některých knihách se setkáte s tím, že vás autor nejdřív seznámí se svým vymyšleným světem a jeho fungováním a až pak následuje dějová linie. V případě této knihy začíná hlavní dějová linie již v první kapitole a vy se o fungování Arkádie dozvídáte průběžně. Což by samozřejmě nevadilo, pokud by se Rosamund Hodgeové podařilo tento svět vysvětlit tak, aby to čtenář pochopil. To se však bohužel nepodařilo. Ani teď po přečtení knihy nemám dojem, že bych tomuto univerzu nějak lépe rozuměla. Celé je to zamotané, nesrozumitelné, chaotické.

Hned od začátku jsme vhozeni do fantaskního světa Arkádie, kde se celý příběh odehrává, a hned od začátku se musíme vyrovnávat s jeho nezvyklostmi. Tento svět je ovládán démony a stíny. Zároveň  vše funguje na základě určitých zákonitostí a za pomoci magických předmětů označovaných jako hermetická díla. Víc vám ale k tomu říct nedokážu, protože ten svět nebyl popsán zrovna srozumitelně. Zdálo se, že autorka měla tento svět vymyšlený daleko, daleko podrobněji a propracovaněji, ale vůbec se jí tu svoji představu nepodařilo zachytit „na papír“.

Možná mám jen špatnou představivost, ale neseděl mi ani způsob, jakým autorka popisovala konkrétní místa, kde se pohybují jednotlivé postavy. O Arkádii jakožto světu jsem psala v předchozím odstavci, ale ono se to týká i toho hradu, který Nyx obývá s netvorem. Je to nepřehledné a opět musím použít slovo „chaotické“. Je tam tolik místností, tolik chodeb a tolik zákoutí, že se v nich nebylo možné vůbec orientovat.

Co se týká dějové linie, ani ta mne moc neoslnila. První polovina knihy se soustředí na to, jak se Nyx ocitá v netvorově hradu a snaží se v něm najít vše, co potřebuje ke zničení svého manžela. Až lehce za půlkou se dějová linie začíná konečně posouvat nějakým určitým směrem. Na to, že kniha není moc dlouhá, je to podle mne dost pozdě. První půlka knihy se mi zdá děsně rozvleklá a plná zbytečných pasáží, z nichž některé se neustále opakovaly dokola.

Velký nepoměr k tomu představuje samotné vyústění, které zabralo jen posledních cca 40 stránek. Autorka se do závěru snažila nacpat co nejvíc akce, co nejvíc vysvětlení. Tento malý prostor však nedovolil jít autorce příliš do hloubky. Ve výsledku je závěr velmi uspěchaný, překotný, chaotický a dost povrchní, což je fakt škoda. Podle mne by knize nejvíc prospělo, kdyby se zkrátil začátek a naopak ten závěr byl rozepsaný víc do detailu.

Problém jsem měla i s hlavní hrdinkou Nyx, která mi od samého začátku připadala krajně nesympatická, otravná a protivná. Samozřejmě jí nezávidím osud, který ji potkal. Nicméně se mi nezdá nutné či vhodné, aby autorka první půlku příběhu věnovala tomu, že Nyx pořád fňuká nad svým životem, nadává na svůj osud a lamentuje, jak všechny strašně nenávidí. O to víc je pro mne nepochopitelné, když se z ničeho nic zamiluje do Ignifexe. Několik dlouhých kapitol ho nesnáší, miluje někoho jiného, aby se pak najednou z ničeho nic zamilovala do Ignifexe? Jen tak, z nenadání? Chemie mezi nimi je takřka nulová, takže opravdu nechápu, odkud se ta láska najednou vynořila.

Ani Ignifex nebyl zrovna kdoví jak sympatická postava. To bych ale autorce ještě odpustila, když vezmeme v potaz, že se jedná o záporáka. Co ale nechápu, je ten podivný kontrast mezi tím, jak je Ignifex popisovaný (to největší zlo, které můžete kdy potkat), a tím, že mu autorka přiřkla přezdívku „Laskavý pán“. Pokud to má být bráno jako nějaká narážka nebo to má být nějaká metafora čehosi, tak je to v knize naznačené dost nezřetelně. Mně to, upřímně řečeno, nedávalo jakýkoliv smysl.

Na závěr tedy jen zopakuji to, že jsem z Kruté krásy zklamaná. Většina knihy byla pro mne trápením. Kromě překrásné obálky mohu pochválit jedině ten nápad. Nicméně to zpracování se podle mne vůbec nepovedlo. Dávám 30 % - za obálku, nápad a malý počet světlých míst v knize, co se četly celkem dobře. To je ale tak málo, že za sebe knihu opravdu nemohu doporučit.