RECENZE: William R. Forstchen - Vteřinu poté

Název: Vteřinu poté

Název v originále: One Second After

Autor: William R. Forstchen

Série: Poté (#1)

Nakladatelství: Knižní klub

Rok vydání: 2012

Počet stran: 415

Vteřinu poté vyvolalo v době svého vzniku celkem veliké ohlasy, a to pro téma, kterým se tato kniha zabývá. A není se čemu divit. Naše společnost je tak moc závislá na elektřině a elektronických zařízeních, že si mnoho z nás neumí představit, jak bychom bez toho uměli žít. A protože letos vyšel druhý díl Rok poté, bylo na čase, abych si první díl Vteřinu poté přečetla znovu, připomněla si ho a v budoucnu pokračovala s dalším dílem. V dnešní recenzi bych vám chtěla přiblížit začátek této série.



Nad Spojenými státy americkými nechal kdosi vybuchnout EMP bombu. Nefunguje nic, co je na elektřinu. Nic, co obsahuje elektroniku. Někdo si možná řekne „No, tak si holt nesednu k počítači nebo se holt nebudu koukat na televizi.“. Je to ale skutečně tak jednoduché? Jak dlouho byste v tomto stavu dokázali přežít vy? Je lidstvo schopno přežít v životních podmínkách, které jsou již v mnoha ohledech naší generaci zcela vzdálené?

Přiznám se, že tento román je jedna z nejděsivějších věcí, co jsem za poslední léta četla, a to především proto, jak reálně tato kniha působí. Přesvědčivost, s jakou autor popisuje život v Americe po výbuchu EMP bomby, je velmi mrazivá. William R. Forstchen totiž nepracuje s myšlenkou „zda se to vůbec stane“, ale „kdy se to stane“, což na veselosti příběhu rozhodně jinak nepřidává – ba právě naopak. Autor tak nastoluje základní otázku celé knihy – bude lidstvo schopno přežít elektrickou smrt, jak to kdysi trefně označil Ondřej Neff ve svém románu Tma, nebo jsme již tak rozhýčkaní, že nemáme šanci se z toho vybabrat a postavit se znovu na vlastní nohy?

Forstchen ve svém románu výborně zobrazuje, jaké oblasti našeho života by tato katastrofa zasáhla, a jde skutečně do sebemenších detailů. Od „malých“ problémů, jak je třeba pustit si cédéčko s hudbou, přes nastartování auta, uchovávání rychle kazících se potravin, udržování čistoty vody v čističkách (s tím související osobní hygiena, roznášení nemocí), až po poskytování veškeré lékařské pomoci včetně uchovávání a výroby léků apod. Seznam, co všechno by tím bylo zasaženo, by byl velmi dlouhý. Při čtení vás tak rozhodně bude mrazit, pokud si začnete představovat, jak byste se s jednotlivými problémy museli vypořádat vy sami, kdyby vás to potkalo.

Autor se zároveň skvěle zaměřil na to, jak by tato událost zasáhla a ovlivnila psychiku a celkové chování lidí. Rozhodně lze souhlasit s tím, že u většiny z nás by to vyvolalo strachu a paniku. Rozumové chování je v mnoha případech nahrazováno skoro až paranoidním chováním vedeným pudem pro přežití. Mnozí lidé hledí primárně sami na sebe, aby přežili, ostatní jsou až na vedlejší koleji – ač za původních okolností by druhým třeba pomohli. U řady lidí to dle Forstchena ale vyvolává myšlenku „nejdřív já, pak ostatní“. Může se zdát sobecké, ale jak bychom se chovali my, kdybychom byli v té situaci? Dokud se nám nic neděje, můžeme moralizovat, jak se nám zachce, ale ocitnout se v takřka středověkých podmínkách, které nám jsou na hony vzdálené, chovali bychom se i tak podle zásad nějaké morálky?

Kniha působí syrovým, drsným a bezútěšným dojmem, přesto je velmi čtivá, podmanivá a čtenář se od ní nemůže odtrhnout. Autor knihu pojímá jako takové varování, co by se mohlo stát, pokud nebude společnost dostatečně připravena na to, že by na nás mohl někdo zaútočit, což je samo o sobě dost děsivé, když se vůbec musíte vypořádat s myšlenkou, že by na vás mohl někdo chtít útočit a zničit vás.

Celkově pak musím hodnotit knihu velmi kladně. Zpracovaná je velmi pečlivě, působí hodně přesvědčivě, postavy jsou hodně propracované, živé rozhovory se střídají s trefně vylíčenými popisy, které ale nijak nebrzdí samotný děj. Kniha zároveň nejednou přivádí čtenáře k zamyšlení nad tím, jak vlastně žijeme a jak jednoduše bychom mohli o svůj blahobyt přijít. Vteřinu poté rozhodně doporučuji, a především těm, koho zajímá tato tématika. Jasných 100 %.