RECENZE: Maurizio de Giovanni - Místo pro každého. Léto komisaře Ricciardiho

Název: Místo pro každého. Léto komisaře Ricciardiho

Název v originále: Il posto di ognuno. L'estate del commisario Ricciardi

Autor: Maurizio de Giovanni

Série: komisař Ricciardi (#3)

Nakladatelství: Epocha

Rok vydání: 2018

Počet stran: 306

Román Místo pro každého byl pro mne již několik měsíců dlouho očekávanou novinkou, a tak když u nás konečně kniha vyšla, neváhala jsem. Rychle jsem si ji objednala a hned, jak jsem si knihu vyzvedla, ještě ten samý den jsem se dala do čtení. A opět jsem byla z knihy nadšená!



Srpnové slunce rozpaluje ulice Neapole doběla a každý touží po dešti, který by všem přinesl kýženou úlevu. Nebývale horké počasí však neodradí neznámého pachatele od spáchání vraždy, a tak se komisař Ricciardi s poručíkem Maionem vydávají po stopách člověka, který vzal život krásné a bohaté vévodkyni Adrianě Musso z Camparina. Oba vyšetřovatelé musí postupovat opatrně – pohybují se mezi vysokou smetánkou a hrozí, že by si tisk mohl smlsnout na každém neúspěchu neapolské policie. Zvlášť, když byl Adrianiným milencem vysoce postavený novinář a sama Adriana se blízce přátelila s Mussoliniho dcerou. A je na Ricciardim, aby si s tím opět poradil.

Asi se budu v této recenzi opakovat jako v těch předešlých, které jsem věnovala předchozím dílům této série, ale nemohu si pomoci. Maurizio de Giovanni opět přišel se zajímavě a precizně vystavěnou zápletkou, v níž rozehrál několik dějových linek, a je na vás, ke kterému možnému řešení se přikloníte a zda se vám podaří odhalit pachatele dřív, než vám ho prozradí sám autor. Na konci se pak jako vždy dočkáte logického vyústění, v němž vám autor odpovídá na všechny otázky, které by vás mohly při čtení napadnout. Z dějového hlediska tedy opět nemám, co bych vytkla. Je to propracované a detailů nutných k pochopení díla je tam tak akorát – autor nepíše žádné "zbytečnosti" navíc.

Hodně příznačné bylo číst knihu odehrávající se v rozpálené Neapoli v době, kdy se i Praha (a nejen Praha) dusí v horkém parnu a tropické teploty ne a ne klesnout. Znechucené pocity jednotlivých postav vyvěrající z vysokých teplot neapolského podnebí se tak velmi snadno přenášely i na mne – parné letní počasí v Čechách mi tak při čtení Místa pro každého přineslo nevšední čtenářský zážitek. To, když se můžete ztotožnit s postavami zas o něco víc. Zmiňuji to zde proto, že postavy si ohledně parného počasí stýskají velmi často – de Giovanni to zde velmi silně zdůrazňuje. Osobně jsem s tím žádný problém neměla, ale je to jeden z výrazných motivů této knihy, kterého si čtenář velmi snadno všimne.

Další motiv, který zde autor rozvíjí, je téma italského fašismu v období mezi světovými válkami. Byť to není ústředním bodem knihy a autor to využívá jen jako kulisu pro své příběhy, vytváří to v jednotlivých knihách dosti sklíčenou atmosféru, kdy si každá postava musí nutně dávat pozor na to, co říká a s kým se stýká. O to víc to na čtenáře půsbí, když je atmosféra sama o sobě neutěšená už jen kvůli případům, kterými se Ricciardi zabývá. Pro mne jako čtenáře je to však pořád něco nového. Meziválečnou Itálii nemám v literatuře nijak blíže „načtenou a probádanou“, a i proto je pro mne tato série přínosem.

Zároveň zde Maurizio de Giovanni neopomíjí dále rozvíjet vztah komisaře Ricciardiho s mladou ženou Enrikou Colombovou, která žije hned v sousedství komisařova bydliště. Oba lidé musí opět překonávat jisté překážky, ale jejich vztah není nijak kýčovitě či ploše podaný. Je to citlivé, sladkobolné, ale přesto milé a já si to strašně moc užívala.

Jedinou mojí výtkou tak bude fakt, že jsem v románu narazila na několik drobných chybek, které to čtení lehoulince kazily – šlo však jen o drobnosti (chybějící uvozovky či písmena, chybějící kurzíva v místech, kde měla být; občas stylisticky trošku kostrbaté). Ale naštěstí se tu těchto drobností nachází jen málo, takže to s klidným srdcem nakonec přecházím, protože ač jsem si těchto chyb všimla, nijak zvlášť mne to neodradilo od čtení.

Celkově hodnotím knihu 95 % (kvůli těm hrubkám nedávám 100 %) – skvělý děj, skvělá atmosféra, rozmanité a dobře pojaté postavy, dobře pojaté rozuzlení, sladkobolný vztah Ricciardiho a Enriky. Za mne naprostá paráda a moc doporučuju.