RECENZE: Theo Addair – Koláčky a spiklenci

Název: Koláčky a spiklenci

Název v originále: Koláčky a spiklenci

Autor: Theo Addair

Série: Muffin a čaj, díl 2

Nakladatelství: Yoli

Rok vydání: 2019

Počet stran: 279

Přelom dubna a května byl velmi výživný, co se týká knih, na které jsem se těšila, až vyjdou. Vedle Domova, Obsidia, Dne zesnulých a Tichých roků to byl také román Koláčky a spiklenci, druhý díl ze série Muffin a čaj od českého autora působícího pod pseudonymem Theo Addair. Málokdo počítal s tím, že se této knihy dočkáme, když autor zprvu tvrdil, že Muffin a čaj bude samostatný román. Když ale bylo oznámeno, že se chystá pokračování, zajásala jsem. A určitě nejen já. Nyní přicházím s recenzí.

P.S. Recenze může obsahovat drobné spoilery k předchozí knize série.



Kit a Daniel plánují trávit společně prázdniny. Ty jsou ale ukončeny o něco dřív, když Daniel musí zpět do Prahy, aby získal praxi v právnické firmě svého otce, o kterou ale vůbec nestojí. Mít vztah na dálku je ale ještě těžší, než si Kit s Danielem představovali. O to víc, když jim okolnosti za každou cenu hážou klacky pod nohy.

Na tuto knihu jsem se hrozně moc těšila, a to od chvíle, kdy bylo oznámeno, že Theo Addair nečekaně plánuje pokračování. Když kniha konečně vyšla, pustila jsem se do ní prakticky hned, co se mi dostala do rukou, a byla jsem do toho natolik ponořená, že jsem to prakticky zhltla na jedno posezení.

Koláčky a spiklenci víceméně navazují na děj předchozího dílu víceméně jen s malým časovým prostojem mezi jednotlivými díly. A zatímco autorův styl zůstává nepozměněn, atmosférou a dějem se tato kniha přece jen trochu liší. Což ovšem neberte jako nějakou chybu – tak to rozhodně není míněno, je to jen konstatování faktu. Zatímco Muffin a čaj se mi svojí atmosférou zdál takový milý, skoro až sladký, plný filozofických pasáží, Koláčky a spiklenci jsou proti tomu dost vážnější. Především je to proto, že se zde autor zabývá vážnými tématy – ať už to jsou šikana, předsudky, nepřejícnost okolí či sebepřijetí.

Chování některých vedlejších postav je dost drsné a zraňující, což se promítá na našich hlavních hrdinech. Jejich bolest je vykreslena tak sugestivně, že se to přenáší i na čtenáře. Celkově ale za to autora musím pochválit, neboť ve své knize velmi věrohodně zobrazuje reálné problémy reálných lidí a to velmi přesvědčivým způsobem. O to víc je tento aspekt umocněn, když víme, že je celý příběh zasazen do našeho, českého prostředí, do kontextu běžného života a běžných životních situací, které můžeme znát z vlastního života. Takže není těžké uvěřit, že podobné věci, které zažívají Dani i Kitty z Idylkova, se bohužel některým lidem skutečně dějí i v běžném, reálném životě.

Zároveň se mi ale líbila i ta naděje, kterou autor do knihy zasadil v podobě přátel Daniela a Kita. Myšlenka toho, že někdy pomoc přichází ve chvílích a od lidí, kdy to třeba nejméně čekáte, je o to cennější, když víte, že se máte na koho spolehnout. Což vede čtenáře k zamyšlení, jak důležitá je vnímavost vůči okolí. Možná i ve vašem okolí může být někdo, kdo je v potížích a potřebuje pomoct…

Autorův styl psaní je velmi příjemný – kniha se čte hodně dobře a snadno. Theo Addair píše hodně vyzrále a způsob, jak zpracovává emoce postav, je prostě skvostný - hodně citlivý a jemný. Postavy samy osobě jsou velmi dobře propracované, jako by byly skutečné a člověk má sto chutí do toho příběhu vstoupit a být jeho součástí.

Tuto knihu, respektive oba dva díly samozřejmě doporučuji. Koláčky a spiklence hodnotím na 100 %, 5 hvězdičkami z 5 – jsem jednoduše nadšená a rozhodně budu dál s radostí sledovat další tvorbu Thea Addaira.