RECENZE: Juraj Červenák - Krev prvorozených

Název: Krev prvorozených

Název v originále: Krv prvorodených

Autor: Juraj Červenák

Série: Stein a Barbarič (2. díl)

Nakladatelství: Argo

Rok vydání: 2014

Počet stran: 284

S Jurajem Červenákem jsem se poprvé setkala u knihy Mrtvý na Pekelném vrchu, u prvního dílu ze série s kapitánem Steinem a notářem Barbaričem. A jelikož se mi Mrtvý na Pekelném vrchu velmi líbil, bylo jasné, že se brzy pustím i do dalšího dílu.



Zločin se rozmáhá jako nikdy předtím, ulice ovládají tlupy cizích hrdlořezů, náboženské konflikty se stupňují, z politiky se stala nepřehledná změť intrik každého proti každému. Městem se však šíří ještě jedna nová hrůza: tajemný únosce vraždí prvorozené děti významných hodnostářů. Mystické znaky na tělech obětí vedou Steina a Barbariče k okultistům v židovské čtvrti. Zdá se však, že pozadí rituálních vražd je mnohem složitější. Půjde opravdu o rozsáhlé spiknutí, které sahá až ke členům panovnického dvora? [oficiální anotace]

Pořídit si další díly z této série bylo pro mne takřka nutností, protože jsem si hlavní postavy i způsob, jakým Červenák píše, zamilovala hned od začátku. Rozhodně toho nelituji, protože i kniha Krev prvorozených mne velmi bavila a já v této recenzi budu opět chválit.

Krev prvorozených nás zavádí do Prahy, která se po příchodu Rudolfa II. na Hrad stává centrem říše a hemží se velkým množstvím lidí, od těch nejnuznějších chudáků až po ty nejurozenější. Rozdíly mezi jednotlivými vrstvami obyvatel je zde vykreslená velmi barvitě a se vší přesvědčivostí. Autor si skvěle nastudoval tehdejší poměry, reálie Prahy i to, jak Praha v té době vypadala a vše do knihy vpravil, a to věrohodně a velmi nenásilnou formou tak, aby to nebylo na úkor děje. To je jedna z věcí, která mne na knize velmi zaujala a která mi hodně imponovala.

Co se samotné zápletky týká, Červenák měl opět vše precizně vymyšlené do nejmenšího detailu. Zpočátku je všechno zamotané a nepřehledné, ale s postupem děje se Steinovi a Barbaričovi vše daří rozplést. Nejde jim to však tak hladce, jak by sami chtěli – čelí řadě nástrah a nejednou jim jde i o život. Autor umí velmi dobře čtenáře svést z cesty a ze správného směru, aby ho na konci mohl překvapit logickým vysvětlením. Tomu všemu rozhodně pomáhá i doba, v níž se příběh odehrává – je plná intrik, kdy každý i přes zdánlivou ochotu pomáhat druhým, hraje sám za sebe, každý stojí proti každému - tak, aby sám profitoval.

I Krev prvorozených se vyznačuje tím, že autor zde vytvořil příjemně napínavou atmosféru. Vzhledem k době, kdy se kniha odehrává, a na co se zaměřuje příběh samotný, zde narazíme na drsné scény, krvavé souboje, místy je kniha hodně krutá. Autor píše hodně syrově a drsně, zároveň se nebrání používat vulgarismy, které by nemusely sednout každému. Také vzhledem k době, kdy se kniha odehrává, a ke společenským podmínkám, které v té době panovaly, je třeba počítat s tím, že se zde vynořuje nenávist vůči určitým skupinám lidí. Přišlo mi to zde výraznější než u Mrtvého na Pekelném vrchu. Nicméně je potřeba to brát tak, že ta doba byla taková. Autor si nic nepřikrášluje, zachycuje dobu se vším všudy takovou, jaká byla – v tom dobrém i v tom špatném.

Z čeho jsem měla radost, bylo opět zobrazení hlavních hrdinů. Stein a Barbarič se zde objevují ve vší své kráse a ve všech svých nedokonalostech, bezvadně se doplňují, jsou jako den a noc. Co mne ale potěšilo ještě víc, bylo to, že zde dostal větší prostor i kaprál Jaroš, syn pražského kata, který doprovází Steina a Barbariče na jejich cestách. A my se zde o něm konečně dozvěděli i něco víc z jeho života.

Hodnotím na 100 %, 5 hvězdiček a moc doporučuju. Kniha byla v některých bodech dost drsná, autor se rozhodně s ničím nemazlí. Čte se to ale hodně dobře a já se určitě někdy brzy pustím do třetího dílu.