Název: Maorská princezna
Název v originále: Die Maori-Prinzessin
Autor: Laura Walden
Série: -
Nakladatelství: Alpress
Rok vydání: 2014
Počet stran: 387
Knihu Maorská
princezna se mi podařilo ukořistit na knižním bazárku, kterého jsem se
účastnila na konci letošního července. O tomto románu jsem slyšela povětšinu
jen pozitivní ohlasy, takže jsem si knihu nakonec pořídila. A jsem za to teď
moc ráda.
Píše se rok 1867 a maorský náčelník Rane Kanahau se
chystá provdat svoji prvorozenou dceru Ahorangi. Ta je však během slavnosti
unesena skupinou bělochů. Co se s ní ale dělo potom, zůstává pro mnohé záhadou. Osudy maorské princezny Ahorangi však postupně rozplétá
Eva Schindlerová. Píše se rok 1930 a Eva je donucena se přestěhovat
z Německa na Nový Zéland ke své vzdálené rodině, kde ale není zrovna přátelsky
přijata. Výjimkou je babička Lucie, u které má Eva zastání. Mladá žena cítí, že
v rodině panují napjaté vztahy a jejich středobodem je právě Lucie. A tak
se Eva postupně dozvídá detaily z jejího života – co vedlo k tomu,
že se z princezny Ahorangi stala Lucie Boldová.
O Maorské
princezně jsem slyšela prvně z knižních videí a zprvu si nebyla úplně
jistá, zda je tato kniha pro mne. Nečtu běžně rodinné ságy a knihy, kterým by se
dalo říkat „romány pro ženy“. Ale nalákaly mne pozitivní ohlasy a vědomí, že
nákupem knihy na knižním bazárku pomohu psím útulkům, takže mi nakonec kniha
skončila v knihovně. A jsem za to moc ráda, protože se mi kniha líbila.
Začnu však lehce negativně. Faktem totiž je, že
v knize vystupuje celkem dost postav a vztahy mezi jednotlivými charaktery
jsou dost propletené. Výsledkem tak bylo to, že se mi zpočátku jednotliví
hrdinové celkem dost pletli a chvíli mi to trvalo, než jsem se zorientovala,
kdo je kdo. Takže si dovolím jen takovou menší radu – možná by stálo za to si
ty postavy vypsat a udělat si malé schéma, kdo je kdo a jaké jsou mezi lidmi
vztahy.
Teď se ale konečně mohu vrhnout na slova chvály
ohledně toho, co se mi na titulu líbilo. Ocenila jsem především to, že se kniha
odehrává v místě, které je pro mne nové a exotické, a tím je Nový Zéland.
Dosud jsem nečetla nic, co by se v této oblasti odehrávalo, takže toto
prostředí bylo pro mne velmi lákavé. Stejně tak maorská kultura pro mne
představovala něco nového a dosud neprobádaného, takže to jsem si nesmírně
užívala.
Zpočátku jsem se trochu lekla, že půjde jen o
prostou romaťárnu, z čehož bych asi nejásala, protože čisté romantické příběhy mne
moc neberou. Pak se ale kniha přerodila ve skutečnou rodinnou ságu a
společenský román, takže jsem si dost oddechla. A je to další věc, co se mi na Maorské princezně líbilo. Laura Walden
rozhodně umí sepsat komplexní několikavrstevnatý příběh, který je solidně
propracovaný, dobře propracovaný a uspokojivě uzavřený.
V knize si tak na své přijdou nejen milovníci
romantiky, ale i rodinných ság, protože zde sledujeme osudy několika generací
jedné rodiny na historickém pozadí Nového Zélandu. Pokud o této zemi a o
maorské kultuře nic nevíte, jistě oceníte i to, že se tu dozvíte něco nového.
Některé události, které sem Laura Walden zakomponovala, mne přinutily si
některé věci dohledávat detailněji. Pro mne je to znakem toho, že si mne kniha
získala.
Maorská
princezna mne bavila i díky autorčinu stylu psaní. Laura Walden umí při
odhalování minulosti dobře dávkovat informace, které se máte dozvědět. Čtenář
je rychle vtažený do příběhu a dozvídá se, co zrovna potřebuje, ale nikdy ne
všechno rovnou a najednou. Tím tak čtenář zůstává napjatý a chce číst dát,
protože při čtení jednoduše tušíte, že autorka vám má stále co říct. Celkově je
kniha velmi plynule napsaná – lze z toho rozhodně říct, že autorka má už
několik knih tzv. „za sebou“ a je již zkušenou, vypsanou autorkou.
Ačkoliv jsem teď celkem dost chválila, přesto
nakonec moje hodnocení bude trošku snížené. Jednak pro ten větší počet postav,
kvůli kterým jsem se na začátku knihy trochu ztrácela. A také proto, že mi na
té knize prostě něco chybělo, abych mohla dát plný počet. Asi je to dáno tím,
že nejsem úplně cílová skupina. Každopádně mé hodnocení je 80 %, 4 hvězdičky.
Knihu určitě mohu doporučit.
Žádné komentáře:
Okomentovat