Název v originále: Les Heures Souterraines
Autor: Delphine de Vigan
Série: -
Nakladatelství: Odeon
Rok vydání: 2019
Počet stran: 188
Delphine de Vigan si u nás získala vcelku velkou
popularitu – soudě podle množství kladných ohlasů, které její knihy u nás
dostávají. Já se s autorkou seznámila skrze její knihu Pouta, která mne zaujala. A ačkoliv jsem
Pouta neuměla v dané chvíli
ohodnotit na 100 %, přesto si mne autorka získala svým stylem psaní a já měla chuť si
od ní přečíst další knihu. A tak vám dnes přináším recenzi na autorčinu další
novelu Ani později, ani jinde.
Kniha sleduje osudy dvou hlavních hrdinů. Mathilda,
dříve velmi úspěšná zaměstnankyně korporátu, je nyní nucena čelit
obrovskému tlaku v podobě bossingu – to, když se k ní její nadřízený
z ničeho nic obrátí zády a začne jí házet klacky pod nohy. Své problémy řeší i druhý hlavní hrdina Thibauld, mladý obvodní lékař,
který se rozešel s přítelkyní – zatímco on do vztahu dával vše, ona do něj
nedávala nic a ani rozchod s ní nijak necloumá. Mathilda ani Thibauld se
navzájem neznají, ale oba mají jedno společné – život se jim vymyká
z rukou a oba se potácí nad propastí.
Stejně jako v Poutech, i v případě této knihy se autorka zabývá silnými
tématy, která rozpitvává až na samotnou dřeň. I zde jsem nacházela určité
momenty, které se mne nějakým způsobem dotýkají. Ale bohužel ani zde nedokážu
hodnotit na 100 %.
Začněme však chválou. Co bych ráda vyzdvihla, je ta
atmosféra knihy, která je od samého začátku dost tíživá, depresivní a ponurá.
Oba hlavní hrdinové se ocitají v bezútěšné a beznadějné situaci a zdá se,
jako by z ní nebylo cesty ven. Této atmosféře napomáhá i to, že Delphine
de Vigan opět využívá svého odosobněného, odtažitého, chladného stylu psaní,
kterým se od svých postav zcela distancuje. To se mi na knize rozhodně líbilo,
protože tento styl psaní rozhodně dává vyniknout tomu, co jednotlivé postavy
prožívají. Je to syrové, drsné a hlavně výstižné – postavy se totiž ocitají
v drsné situaci a jejich život rozhodně není prosluněný.
I zde poznáváme oba hrdiny do hloubky. Autorka se
nimrá v jejich duševním rozpoložení, v jejich myšlenkách,
v jejich životě a prozkoumává vše skrz na skrz, jde až na dřeň. O to víc
může tato kniha být emocionálně náročná – zvlášť pokud máte podobnou životní
zkušenost jako Mathilda nebo Thibauld. V tom je podle mne autorčina síla –
zabývá se tématy běžného života. Věcmi, které se mohou přihodit každému
z nás, ať chceme, nebo nechceme. Kdo zažil některou ze situací, které
Delphine de Vigan popisuje v této knize, hodně k ní přilne a najde
se v ní, možná se i s postavami ztotožní.
V tomto ohledu jsem asi silněji prožívala
dějovou linii točící se kolem Mathildy, její osud mne přišel tíživější a ve
srovnání s Thibauldem i trochu výraznější. Ať už vás ale zasáhne více
příběh Mathildy nebo Thibaulda, domnívám se, že autorka zde skvěle vyjádřila
myšlenku toho, že nejvíc bolí zrada od člověka, od kterého byste to nejméně
čekali. To mají oba dva hrdinové společné, stejně tak neutěšený pocit
vykořeněnosti. Jsou to dva lidé cítící se zcela osamělí – navzdory tomu, že oba
žijí v rušném velkoměstě plném lidí.
Nejvíce to podle mne vyplouvalo na povrch
v první polovině knihy, kterou jsem slupla na jedno posezení. To bohužel
nemohu říct o druhé polovině knihy, kde jsem začínala trochu tápat.
V jeden moment se mi zdálo, jako by autorka přešlapovala na jednom místě,
točila se v kruhu a nemohla se vymotat. Nevím, do jaké míry to byl záměr –
zda se tím snažila autorka naznačit, že i postavy tápají a neví ve svém životě,
kudy kam. Nicméně v tom jsem asi viděla největší zádrhel, protože jsem se
v té druhé části knihy musela kvůli tomu trochu víc nutit do čtení. To
bylo pro mne trochu nečekané mínus – vzhledem k tomu, jak moc jsem si
užila první polovinu knihy.
Knihu tak hodnotím na 80 %, 4 hvězdy z 5. A
ačkoliv jsem měla ke knize jednu trošku větší výtku, stále mohu knihu doporučit
vaší pozornosti. Delphine de Vigan si to rozhodně zaslouží.
Žádné komentáře:
Okomentovat