RECENZE: Rosa Ventrella - Pomluva

Název: Pomluva
Název v originále: La Malalegna
Autor: Rosa Ventrella
Série: -
Žánr: Světová próza
Nakladatel: Argo
Rok vydání: 2021
Počet stran: 266

Román Pomluva byla pro mne jednou z nejočekávanějších knih tohoto roku a jsem moc ráda, že mne kniha nezklamala. Naopak! Dostala jsem víceméně to, v co jsem doufala, takže dnes budu s radostí chválit.

Teresa a Angelina jsou dvě sestry, které nemůžou být odlišnější. Jedna jemná, plachá a tichá, druhá živá a zvídavá. Jsme na začátku čtyřicátých let minulého století na italském jihu v Apulii. Kraji stejně tak krásném, jako chudém. Obyčejní venkované svádějí marný boj s bohatou šlechtou, která je vykořisťuje. Když otec odejde od rodiny do války, matka Caterina zůstane sama s krásnými dcerami a dává se do služeb bohatého barona. Od té doby se do osudu celé rodiny jako jed vpíjí hanba a pomluvy a drží se jí jako klíště. Ostuda se ještě více prohlubuje, když se Angelina zamiluje do baronova syna... [z oficiální anotace]

Z anotace jsem vytušila silný emocionální příběh a ten se k mé radosti dostavil, ačkoliv nádech příběhu není příliš pozitivní – spíše naopak. Pomluva je hodně sladkobolné a melancholické čtení, ale přitom vlastně svým způsobem krásné - nejen jazykově a stylově, díky čemuž je kniha povýšena na skvostný literární zážitek, ale tím svým melancholickým podtónem, který jsem jako silně melancholicky naladěný člověk nasávala jako houba. Jste-li podobného založení, přijdete si tu určitě na své.

Kniha zobrazuje hlubokou propast mezi dvěma nesmiřitelnými světy, které stojí proti sobě a jejichž rozdíly nelze překlenout. Svět bohatých a chudých, kteří si nerozumí a ani snad o to nestojí. Opovržení, odtažitost a pocit nadřazenosti na straně jedné, svět strádání, špíny a chudoby na straně druhé. O to víc je to prohlubováno nenávistnými výstupy jednotlivých lidí vůči druhé skupině. A ona nesmiřitelnost je nepřeklenutelná ani přes shakespearovsky laděné dramata ve stylu Romea a Julie, jehož výsledek celou situaci akorát zhoršuje a umocňuje.

Za mne nejsilnějším tématem celé knihy byla ona bolestná a zoufalá touha vymanit se z nechtěné životní situace a o to bolestnější prozření, že tato touha zůstane nenaplněná, nesplnitelná. Nemožnost uniknout a dosáhnout svého vysněného života tu je hmatatelná. Ty sociální rozdíly tu jsou skutečně propastné a ta hrdost a někdy skoro až zabedněnost a zaslepenost některých lidí jako by zamezovala tomu, aby se jednotlivci toužící po změně té změny skutečně dočkali. Stejně tak zklamání, nenaplněná láska, bolest, ztráta. A snaha tomu všemu uniknout až bolí.

Hodně kontrastní se mi tu také zdálo krásně lyrické zobrazení melancholické, místy až snové atmosféry v protikladu s drsnou, syrovou realitou všedního života a podmínek, v nichž postavy musí žít. Autorka tím skvěle vyzdvihla a podtrhla tu děsivou, tíživou každodennost chudších lité, kteří unikají do snu, představ a ideálů, kterých ale reálně nemohou dosáhnout.

Nakonec dávám 4,5 hvězdy z 5. Něco mi bránilo si knihu užít na 100 % - neumím přesně definovat, co. Každopádně kniha rozhodně za přečtení stojí a já ji moc doporučuji.