středa 29. prosince 2021

Oblíbené citáty z knih #4

 Zdravím!

Dnes bych vám ráda představila některé své oblíbené citáty z knih, které jsem přečetla. Třeba vás také něco z toho zaujme. :-)

Přeji příjemné čtení.


„Já, můj milý, v lásku všech ke všem nevěřím. Tolik lásky neexistuje. Člověk dokáže milovat pět lidí, možná deset, občas dokonce i patnáct. Ale to se stává jen vzácně. Pokud mi někdo tvrdí, že miluje celý třetí svět nebo Latinskou Ameriku nebo celé ženské pohlaví, tak nejde o lásku, ale o prázdné řeči. Jsou to jen falešná tvrzení, hesla. Nejsme stvořeni k tomu, abychom milovali víc než hrstku lidí.“ 

Amos Oz: Jidáš. Praha: Paseka, 2016. Str. 113-114


📘📘📘 


„Klapky,“ prohlásil pan Wald, „se z očí nikdy nezvednou. Téměř všichni projdou životem od narození až do smrti se zavřenýma očima…“ 

Amos Oz: Jidáš. Praha: Paseka, 2016. Str. 173

 

📘📘📘 


„Tragédie lidstva netkví v tom, že pronásledovaní a zotročovaní touží získat svobodu a narovnat záda, říkával Šaltiel. Ne, Zlo se skrývá v tom, že otroci ve skutečnosti tajně sní o tom, jak budou sami zotročovat ty, pod jejichž bičem dosud trpěli. Pronásledovaní prahnou po tom, stát se pronásledovateli. Sluhové se opájejí představou, že se stanou pány.“ 

Amos Oz: Jidáš. Praha: Paseka, 2016. Str. 189

 

📘📘📘 


„Nikdy nelitujte lásky,“ zareaguje Grace. „Právě to bylo moje motto. Nikdy nebudu litovat toho, že jsem někoho milovala až příliš. Můžu litovat pouze toho, že jsem někoho nemilovala dost.“ 

Rowan Coleman: Všichni jsme utkáni z hvězd. Ostrava: Domino, 2017. Str. 146

 

📘📘📘 


„Podívejte, různé rodinné neshody, rozpory a rozchody, to všechno se stává. Lidé dělávají spoustu špatných rozhodnutí a z malých nevinných nedorozumění jsou najednou veliké křivdy. Nafouknou se a rozrostou do obrovských rozměrů, a potom, než se nadějete, uplyne spousta času.“ 

Rowan Coleman: Všichni jsme utkáni z hvězd. Ostrava: Domino, 2017. Str. 148

 

📘📘📘 


„Nemůžete si dělat starosti s celým zbytkem světa, a už vůbec ne se zbytkem vesmíru. Jediné, co můžete udělat, je podívat se doleva a potom doprava, a být laskavá ke komukoli, koho tam uvidíte.“ 

Rowan Coleman: Všichni jsme utkáni z hvězd. Ostrava: Domino, 2017. Str. 216

 

📘📘📘 


„… pravidla hledáme všichni. Sbíráme je na těch nejpodivnějších místech, a když se jednou jedinkrát ukáže, že fungují, jsme schopni podle nich žít celý život bez ohledu na neštěstí a problémy, které nám mohou později působit.“ 

Rachel Joyce: Milostná píseň Queenie Hennessyové. Praha: Cesta domů, 2018. Str. 31

 

📘📘📘 


„Většina lidí se bojí sama sebe, Adame. Nosí si strach všude s sebou a doufají, že si toho nikdo nevšimne.“ 

Julia Waltonová: Vzkaz na zdi záchodků. Praha: Argo, 2019. Strana 51

 

📘📘📘 


„Když jsme mladí a obzory planou, podstupujeme rizika, která jsou později nemyslitelná. Čas v nás pěstuje strach. Možná je to tím, že časem hromadíme další a další pouta.“ 

Billy O’Callaghan: Náš Coney Island. Praha: Paseka, 2020. Strana 20

 

📘📘📘 


„…inteligence zbavená schopnosti dávat a přijímat cit vede k mentálnímu a morálnímu zhroucení, k neuróze, možná k psychóze. Řekl bych dokonce, že když je mysl pohlcena sama sebou, pracuje jen k vlastním cílům a vyloučila jakékoliv lidské vztahy, vede to pouze k násilí a bolesti.“ 

Daniel Keyes: Růže pro Algernon. Praha: Argo, 2016. Strany 202-203

 

📘📘📘 


„Smrtelný strach je pro náš život stejně zásadní jako láska. Proniká až na dřeň naší bytosti a ukazuje nám, co jsme zač. Ustoupíte a zakryjete si oči? Nebo v sobě naleznete sílu dojít k okraji propasti a rozhlédnout se?“ 

Marisha Pessl: Noční film. Praha: Argo, 2015, Strana 9

 

📘📘📘 


„…viděl jsi poslední dobou svět? Tu krutost, tu absenci vzájemnosti? Pokud jsi umělec, nemůžeš si podle mého názoru nepoložit otázku, kam to všechno směřuje. Žijeme déle, socializujeme se na sítích o samotě s vlastní obrazovkou a hloubka citů je čím dál mělčí.“ 

Marisha Pessl: Noční film. Praha: Argo, 2015, Strana 70

 

📘📘📘 


„Protože co jiného stojí za záchranu než to, co jsme v životě prožili? Co jsme prožili, určuje, kým jsme.“ 

Jiří Klečka: Pět ročních období. Praha: Vyšehrad, 2019, Strana 13

 

📘📘📘 


„Možná je to úděl stáří, že promarněného času začnete litovat až tehdy, když vám ho příliš nezbývá.“ 

Kim Hjedžin: Vše o mé dceři. Praha: Argo, 2021. Strana 24


📘📘📘 


To je pro dnešek vše. Zaujal vás některý z citátů? Klidně se podělte do komentářů. :-)

Joli

Žádné komentáře:

Okomentovat