Název: Vzdálenost mezi mnou a třešní
Název v originále: La distanza tra me e il ciliegio
Autor: Paola Peretti
Série: -
Žánr: Pro děti a mládež
Nakladatelství: Slovart
Rok vydání: 2019
Počet stran: 131
Na tuto knihu jsem narazila zcela náhodou na stránkách nakladatele. Nevím, jestli je to jen mojí bublinou, nebo zda je tato kniha skutečně tak málo čtená a není vidět, ale je to škoda. Byť mi kniha v některých ohledech neseděla, i tak za alespoň jedno přečtení stojí.
Devítiletá Mafalda trpí vzácnou oční chorobou, kvůli níž přichází o zrak. Jedinou jistotou jí tak zůstává kocour Optimus Turcaret, oblíbený knižní hrdina Cosimo a třešeň, která roste před školou. Svoji postupnou ztrátu zraku Mafalda odměřuje vzdáleností, kterou potřebuje, aby na třešeň viděla. Ta vzdálenost se zmenšuje a tma, která ji čeká, Mafaldu děsí..
.
Byť mám ke knize určité výhrady, jsem ráda, že jsem se nechala nalákat na slibně znějící anotaci, protože obsahově má kniha určitě co nabídnout – minimálně dětskému publiku, kterému je kniha určena především.
Příběh sám o sobě je jaksi neveselý, hlavní hrdinka v průběhu příběhu přichází o zrak (to není spoiler) a musí se s tím vyrovnat. Což ale rozhodně neznamená, že by kniha byla prvoplánově patetická či se snažila čtenáře za každou cenu emočně ždímat. Děj se odehrává z pohledu Mafaldy, které tak díky tomu vidíme do hlavy a můžeme tak sledovat nejen Mafaldiny myšlenky, ale i její emoce – to, jak prožívá svůj hendikep a jak se s ním snaží vypořádat. Myslím, že dětskému publiku to může předat určitou dávku empatie k lidem, kteří jsou hendikepovaní. To mi přijde určitě jako plus a mohlo by to být právě oním přesahem, který si člověk z knihy odnese.
Osobně však v knize i tak postrádám nějakou větší hloubku. Ač se autorka v knize odkazuje na Malého prince, ta inspirace bohužel knize moc nepomohla. Za mne kniha bohužel příliš klouže po povrchu. Je však možné, že jako dospělá čtenářka to vnímám jinak než čtenář dětský, na kterého by v tomto ohledu mohla kniha zapůsobit trochu více. Nicméně to však nemění nic na tom, že autorka píše velmi příjemným přímočarým, svižným a velmi čtivým stylem, který velmi srozumitelně čtenářům předává jakýsi náhled do života člověka se zrakovým postižením.
Nebylo to špatné čtení, ale bohužel za mne spíše
průměr. Dávám 65 %, lepší 3 hvězdy z 5. Ale říkám na rovinu, že nejsem úplně
cílová skupina, což má jistě vliv na celkové hodnocení. Máte-li v plánu
dát knihu přečíst mladšímu čtenáři (nebo jste-li sami cílovou skupinou), určitě
vám knihu doporučit mohu. Za vyzkoušení určitě stojí.
Žádné komentáře:
Okomentovat