Autor: Pavol Rankov
Série: -
Žánr: Společenský román, historický román
Nakladatelství: Argo
Rok vydání: 2019
Počet stran: 327
Tohle je přesně jedna z těch knih, u kterých je mi
líto, že nejsou tolik propagované a jsou tak málo vidět, protože zrovna Legenda o jazyku by si podle mého větší
čtenářskou pozornost fakt zasloužila.
Jedná se o silný příběh z doby normalizace (zde rok 1972) v Československu a na osudech čtyř vysokoškoláků, studentů historie na FF UK, ukazuje fungování tehdejšího policejního aparátu namířeného proti lidem, kteří si dovolili uvažovat jinak, než je tomu chtěla naučit vládnoucí strana.
V knize se objevují dvě dějové linie, které
(jak bystrý čtenář brzy pochopí) mají spolu mnoho společného. Zatímco
v dějové linii z minulosti se příběh vrací do roku 1972, kde
sledujeme osudy 4 studentů Univerzity Karlovy, současná linie se zaměřuje na
blíže nepojmenovaného muže, který navštěvuje svoji tetičku, již rodina
pomalu odstřihává ze svého života pro „bláznivost“. A je jasné, že ona tetička
si nese z minulosti nějaké silné trauma, které ji do tohoto stavu
„bláznivosti“ dostalo.
Pavol Rankov si jako hlavní postavy příběhu zvolil čtyři začínající studenty vysoké školy a na jejich příkladu zobrazuje různé praktiky a metody tehdejšího policejního aparátu tehdejšího Československa. Vedle toho je tu zobrazován postoj některých autorit smýšlejících v duchu socialismu a jejich náhledu na to, když někdo přemýšlí jiným způsobem.
Začíná to již studiem samotným, kdy se naši hrdinové dostávají do rukou pedagoga, zapáleného soudruha, který v duchu stranické ideologie nutí studenty přemýšlet o historii očima socialismu – a jakoukoliv odchylku od tohoto způsobu smýšlení považuje za anarchistickou a podobně kriticky smýšlejícího studenta vnímá coby reakcionáře a buřiče. Tento jev, kdy zapálení soudruzi měli tendence si některé historické události interpretovat a překrucovat k obrazu svému (resp. k obrazu stranické ideologie), tu je silně zastoupen.
Zároveň se autor velmi značně zabývá kultem, resp. legendou o sv. Janu Nepomuckém (jak již napovídá název), jehož ostatky jsou v průběhu knihy podrobovány odbornému zkoumání. Na tomto příkladu zas autor poukazuje na rozpory vedené mezi vládnoucí stranou a církví, resp. i vírou samotnou, která nebyla režimem podporována (spíše naopak).
Dále tu pozorujeme smýšlení pracovníka policie a jeho náhled na to, jak moc je podle jeho soudu smysluplná jeho udavačská práce a do jaké míry tím dle svého mínění prospívá společnosti. Zároveň to dává nahlédnout, jak moc je toto smýšlení nebezpečné a pokřivené, zvlášť je-li založeno na pochybných dohadech a nepravdivých informacích o sledovaných lidech, které mají být udavačovým cílem, a zároveň je-li toto smýšlení poháněno vlastními ambicemi, oportunismem, falešnými představami o fungování společnosti a vyprázdněnými indoktrinačními hesly a idejemi.
Děsivé, smutné, bezlítostné - takové mi toto čtení přišlo. A přesto by někdo mohl namítnout, že autor možná v tomto ohledu stále nejde do úplně hloubky, s čímž bych souhlasila. Umím si představit, že by v některých ohledech mohlo být zajito i do větších detailů a práci aparátu zobrazit ještě hlouběji a z větší šířky. Zároveň ale autorovo pojetí nevidím jako překážku.
Pravda, ani samotné postavy románu nejsou vykreslené zas tak detailně, jak by třeba mohly, a někomu by mohla chybět větší hloubka charakterů, ale osobně v tom nespatřuji překážku v tom, co se kniha snaží předat. Postavy jsem spíše vnímala jako určitý příklad toho, že podobný osud mohl potkat kohokoliv, pokud se na něj policejní aparát zaměřil. Postavy tak mohou být v tomto kontextu snadno zaměnitelné.
Tento titul každopádně rozhodně doporučuji, pokud vás v
literatuře zajímá zobrazení života za minulého režimu u nás. Byť jsem sama tuto
dobu nezažila a nemohu tak soudit na základě vlastní zkušenosti, kniha na mne
přesto působila hodně realistickým a autentickým dojmem, pokud to tak mohu
nazvat.
Zároveň knihu doporučuji, pokud by vás lákalo si přečíst něco z pera nějakého slovenského autora a chtěli byste si rozšířit obzory současné slovenské literatury.
Sama hodnotím vysoko, byť tedy ne plným počtem
hvězd - jednu hvězdu jsem ubrala proto, že jsem z počátku měla občas trochu
problém se začíst, ale to je určitě chyba u mne, ne u knihy. Protože ta je
jinak vynikající. Podle mne jsou 4 hvězdy z 5 zcela na místě.
Žádné komentáře:
Okomentovat