RECENZE: Alena Mornštajnová – Listopád

Název: Listopád
Název v originále: Listopád
Autor: Alena Mornštajnová
Série: -
Žánr: Současná česká literatura
Nakladatelství: Host
Rok vydání: 2021
Počet stran: 292

Listopád byl pro mne jednou z velmi očekávaných knih tohoto roku a stejně jako já, i řada dalších čtenářů netrpělivě vyhlížela její vydání. Dnes bych vám ráda předala své dojmy z této autorčiny novinky.

Alena Mornštajnová přišla opět se zajímavým příběhem o pohnutých lidských osudech ovlivněných politicko-společenskými událostmi. Tentokrát to autorka ovšem zasadila na své poměry netradičně do alternativní verze naší historie. Děj knihy začíná listopadovými událostmi roku 1989 a zaměřuje se na tzv. co by, kdyby. Jak by se vyvíjela společnost, politické poměry, historie, kdyby sametová revoluce dopadla zcela jinak, než ve skutečnosti dopadla? 2 hlavní hrdinky, 2 z mnoha různých osudů. Marie, která se coby účastnice listopadových demonstrací ocitá ve vězení, a na druhé straně Magda, která se ocitne bez rodičů a vyrůstá v dětském domově, zcela v závislosti na péči státu...

Po přečtení předchozích knih, jimiž si mne autorka získala (hlavně Hanou a Tichými roky), bylo jasné, že po Listopádu budu chtít sáhnout také. A jsem ráda, že mne kniha nezklamala, byť faktem je, že jsem tentokrát nehodnotila naplno.

Samotný děj knihy je poněkud deprimující, ostatně jak už to u knih Aleny Mornštajnové bývá. Autorka zde na osudech svých postav vykresluje fungování společnosti, která žije v sevření přísných vládních restrikcí, nevědomí, dezinformací, udavačství a strachu z vězení, kam se člověk mohl dostat i za naprostou maličkost. Je to tak dost neveselé čtení o věcech, které se sice po roce 1989 naštěstí nakonec nestaly, ale které nápadně připomínaly skutečný život v 50. letech a za doby normalizace.

Byť by na někoho tato fabulace mohla působit prvoplánově, osobně to tak nevnímám. Spíše v tom spatřuji snahu mezi čtenáři probudit zájmem o naše nedávné dějiny a o přemýšlení nad tím, jak důležité je historii znát, sledovat dění kolem sebe a nebýt lhostejný.

Faktem je, že historické události, které zde autorka vyfabulovala po roce 1989, sledujeme jen osekaně skrze dvě konkrétní postavy, takže ten celkový náhled na veškeré fungování společnosti čtenář nedostane. Autorka se o to však nesnaží záměrně – jde jí hlavně o konkrétní lidi a historické události tu jsou spíše na pozadí – ukazuje se, jak historické události ovlivňují konkrétní vybrané jedince. Jedná se tak spíše o fresku postavenou na dvou lidech než o komplexní pojetí celistvé společnosti. Ale pro autorku je toto typické. Historické dění je jen jakýmsi hybatelem konkrétních osudů, které si autorka vybrala k zobrazení. Sama bych možná o zevrubnější náhled na společnost stála, nicméně to knize zcela nevyčítám, když mi ho nedala.

Co se postav týká, autorka zde představuje dvě hlavní ženské hrdinky, jejichž osudy jsou spjaté, ale každá to společenské dění prožívá zcela odlišně. Jde tu o dost zajímavý kontrast, kdy na jedné straně jedna z hrdinek nesouhlasí s režimem a za tento nesouhlasí trpí, zatímco druhá hrdinka v přísném režimu plném restrikcí tužších a drsnějších než před rokem 1989 vyrůstá od dětství a nezná nic jiného, než je jí od útlého dětství vtloukáno do hlavy, což přijímá beze zbytku. A byť mohou postavy působit na čtenáře spíše plošším dojmem, jejich osudy vybízejí k zamyšlení, jak společenské a politické události ovlivňují každého člověka jinak. A jak bychom se zachovali v jednotlivých situacích my, čtenáři?

Pravda, Listopád se mne možná nedotkl tolik, co autorčiny předchozí knihy Hana a Tiché roky, každopádně se jedná o velmi čtivé dílo, od kterého se mi těžko odcházelo. Potřebovala jsem vědět, co s postavami bude dál. Knihu každopádně hodnotím 4* z 5 a mohu ji za sebe doporučit.