Vítejte u druhé části článku, v němž bych vám ráda představila pár knih, které mne zaujaly, ale o kterých jsem nakonec nepsala samostatnou recenzi. A přesto si zmiňované knihy rozhodně zaslouží pozornost.
Jan Štifter přišel s dosti
propleteným příběhem tří různých generací odehrávajícím se ve třech různých
dějových liniích, které jsou silně provázané právě svými postavami a které
dohromady tvoří jeden velmi silný lidský příběh. Pojítkem je pak podnik Café Groll - podnik proslulý lehkými děvami. Hlavní hrdina příběhu pak vzpomíná na léta, kdy sem docházel coby lékař...
Autorův poetický a citlivý styl psaní je velmi podmanivý - způsob, jakým Šifter komponuje své věty, je překrásný. Hraje si umně se slovy a své čtenáře umí velmi snadno pohltit. Jednotlivé dějové linie jsou pak zajímavou sondou do osudů postav žijících v oblasti Českých Budějovic. Autor tu zobrazuje osudy postav v kontextu různých období našich dějin a zvláště kontext dob minulých byl pro mne přidanou hodnotou této knihy. Celková atmosféra knihy je místy napjatá, zároveň napínavá, ale hlavně dost melancholická, smutná. Melancholie je také to, s čím jsem knihu opouštěla při jejím dočtení. Postavy, jakkoliv problematické a potýkající se se svými vlastními démony, jsem si většinou dokázala oblíbit.
Tereza si nikdy nemyslela, že
bude mít pleš dřív než její kluk. Když kvůli autoimunitní nemoci přišla během
několika měsíců o všechny vlasy, musela se vyrovnat se změnou vzhledu, s
pocitem ztráty ženskosti i s nabídkou paruk. Koloběh vyšetření, planých nadějí
přinesl spoustu situací, které autorka dokáže nahlédnout s nadhledem a humorem.
Svůj první rok bez vlasů líčí ve svěžím díle, které navazuje na bohatou tradici
autobiografického komiksu.
Je těžké se zcela naplno vcítit do toho, čím si Tereza Drahoňovská prochází, jaká psychická a emoční zátěž to musela a musí být. Ale faktem je, že příběh umí vyvolat řadu emocí. Lítost, smutek, splín, ale také pocity naděje a obdivu. Zároveň je tento komiks velmi přístupnou formou otevírá dveře do světa, který je pro řadu lidí asi úplně cizí a umožňuje čtenářům se dozvědět něco více o alopecii. Grafická stránka knihy, vycházející z pera Štěpánky Jislové, je pak dost podmanivá.
Cash Carter je hvězdou oblíbeného
seriálu Dětská esa. Jaké je to překvapení pro čtyři kamarády, fanoušky seriálu,
když Cash přijme jejich pozvání jet s nimi na prázdninový road trip po Americe? Každý z
party je jiný, ale přesto je kromě milovaného seriálu něco spojuje - hledání
sebe sama, ale také tíha vlastního trápení. Přesto netuší, jak moc bude tenhle
výlet pro ně převratný...
Těžko uvěřitelný příběh je svižný, dynamický, místy lehce absurdní příběh, v němž se pořád něco děje. V některých věcech je to dějově možná nereálné a lehce přitažené za vlasy, ale v tomhle případě to podle mého nevadí. Autor v této knize otevírá řadu témat, která se mohou dotknout spousty lidí, vyvolat otázky, nutit přemýšlet - ať už je to přijetí sebe sama, touha být přijat okolím, cesta za svými sny, závislosti, nemoc v rodině. Řada těchto vážných témat se tu řeší hodně povrchně, ale autor do hloubky nešel záměrně. Toto má být v první řadě "prázdninová road show", ne psychologický román. Zvláště mladší ročníky by tato kniha mohla zaujmout, protože mladším čtenářům je to určeno především.
Na Zem se snese kulovitý útvar,
který v lidech vyvolá zvědavost a určitá očekávání. Ale ač se ho lidé snaží
prozkoumat a pochopit ho, útvar je netečný, a to zcela ke všemu a ke všem.
Nicméně i když se koule nijak a v ničem nemění, mění se postupně společnost, z
jejíhož nitra začínají na povrch probublávat dlouho potlačované problémy...
Praskliny jsou dost depresivní, hutné a místy poněkud ubíjející čtení. V příběhu se velmi silně odráží atmosféra dnešní společnosti. Únava, přepracování, honění se za jakýmisi cíli, které často postrádají smysl. Postavy jsou vyčerpané, umdlené, vnitřně trochu (trochu více?) porouchané a neví, kudy kam. Ale přitom mají možnost být čtenářům blízké, protože často prožívají to, co řada čtenářů už asi v nějaké formě nejspíš viděla (ať už u sebe, nebo u někoho blízkého). Je to hodně svérázné čtení, hodně specifické pro svoji atmosféru a střípkovitost příběhu, takže to asi nebude čtení úplně pro každého. Nečekejte akční děj, je to skutečně spíše mozaika mikropříběhů několika postav a vzájemně propojených linek.
Jádrem téhle knihy jsou deníkové zápisky psané od 25. prosince 1986 do 31. prosince 1987 a jejich autorem je Nikki Sixx (zakladatel, basák a vokalista skupiny Mötley Crüe), který byl v té době velmi těžce závislý na heroinu, alkoholu a jiných látkách. Na heroinu však především.
Je dost děsivé číst si autentické zápisky narkomana a pozorovat, co drogy a alkohol dokážou s člověkem udělat. Jak to ničí nejen toho člověka, ale i jeho okolí. O to víc to čtenář Nikkimu Sixxovi přeje, že se z toho absolutního dna dokázal nakonec vyhrabat a začal žít bez jakýchkoliv závislostí. Kniha samotná má pak dost výraznou grafickou stránku, která působí drsným, rozervaným dojmem, čímž tak podtrhuje to, co autor ve své knize popisuje. Zároveň velmi oceňuji to, že se k událostem, které deníkové zápisky zachycují, vrací také jednotliví aktéři, s nimiž Nikki (spolu)pracoval, a retrospektivně se k některým věcem vyjadřují. Od členů kapely Mötley Crüe, přes manažery, jiné členy jiných kapel až po rodinné příslušníky. Deníkové zápisky tím tak získávají další rozměr. Některé věci jako by si každý pamatoval trochu jinak.
Znáte některou z těchto knih? Četli jste? Líbila se vám? Určitě se podělte do komentářů. :-)
Joli
Žádné komentáře:
Okomentovat