RECENZE: Hana Marie Körnerová – Heřmánkové údolí

Název: Heřmánkové údolí
Název v originále: Heřmánkové údolí
Autor: Hana Marie Körnerová
Série: -
Žánr: Současná česká próza, historické, romantické, společenský román
Nakladatelství: MOBA
Rok vydání: 2018 (třetí vydání)
Strany: 253

Přiznám se, že jsem knihu neměla původně v plánu číst. Pak jsem si ji ale půjčila, pročetla si první kapitolu a už jsem knihu neodložila.

Těsně po 2. světové válce přijíždí sotva dospělá Anna do Československa, a to ke svým příbuzným, které však vůbec nezná. O to víc ji nepříjemně překvapí, když u nich nemůže zůstat a vlivem okolností se musí provdat za úplně cizího muže, s nímž už příbuzní předběžně domluvili sňatek. Co se nejdřív jeví jako tragédie, se ale začne pomalu přetavovat do nového a slibného života. Ovšem jen do doby, než Anně začne život házet další klacky pod nohy.

Heřmánkové údolí je příběhem o síle lidského ducha, který se nevzdává a i s občasným zaškobrtnutím, pádem na dno a zoufáním si, nakonec jde dál. Hlavní hrdinka Anna toho ve svém životě dostala naloženo hodně. Úmrtí matky, odjezd z Ukrajiny, kde přišla o všechny a o všechno, cesta do Československa (bez znalosti místního jazyka), setkání s rodinou, s níž se nezná a která jí hned po příjezdu vrazí kudlu do zad – to vše je jen zlomek toho, čím se hned v počátku musí Anna porvat. Historické změny, které následují po ukončení druhé světové války, na sebe nenechají dlouho čekat a i Annin život je tím poznamenán. Překotný a bouřlivý je nakonec i život manželský a rodinný. Manžel, s nímž se Anně přeci jen podaří najít společnou řeč, nakonec přeci jen ukazuje vlivem událostí svoji pravou tvář. Své udělají i další lidé, s nimiž se Anna v průběhu následujících desítek let poznává. A ač se to možná zpočátku nezdá, je Heřmánkové údolí příběhem neuvěřitelně silné hrdinky, která i přes počáteční neduživost a slabost dokázala zatnout zuby a jít dál. Pokaždé našla v sobě novou a netušenou sílu, o které ani nevěděla, že ji v sobě ještě má, a dokázala překonat to, z čeho by se řada lidí kácela.

Nejednoho čtenáře dozajista napadne, kolik by z daného příkoří dokázal přestát on sám a zda by i on dokázal být tak silný. Na příkladu hrdinky Anny se mi nicméně potvrzuje, že v některých případech člověk dokáže v sobě nacházet sílu a překvapit nejen své okolí, ale i sám sebe. A přesto Anna nemá potřebu samu sebe nějak záměrně glorifikovat a dělat ze sebe něco víc, nemá to v povaze. Osud bere do vlastních rukou a překážky překonává ne proto, aby se pak mohla ohromit svými úspěchy a nadřazeně poukazovat, co dokázala přestát, ale proto, že jí nic jiného nezbývá, než jít dál a rvát se za sebe sama.

Byť na příběh Anny mají vliv dějinné události druhé poloviny 20. století, nečekejte čistokrevný historický román. Jedná se spíše o román společenský pracující s historickými událostmi, které zde slouží jen jako kulisa a jako jeden z dalších aspektů majících vliv na osud jedince. Náročnější čtenáři historicky orientované literatury (ať už odborné či beletristické) by se tu tak mohli cítit poněkud ochuzeni, protože i když jsou tu ty historické události svým způsobem důležité, nejsou tím hlavním tématem, na které by se tu autorka cíleně zaměřovala.

Autorčin styl psaní působí velmi přirozeně a vypsaně – z knihy je jednoznačně znát, že paní Körnerová je již zkušenou autorkou. Její vyprávění je přesvědčivé, silné, zároveň citlivé, a ačkoliv se kniha na řadě míst zabývá nelehkými tématy, autorka píše vše s lehkostí, bez náznaků jakékoliv těžkopádnosti a bez toho, že by ze svých čtenářů za každou cenu chtěla ždímat emoce. Paní Körnerová přesně ví, co chce svým čtenářům předat. Její styl psaní je nejen srozumitelný, ale také přístupný širšímu čtenářskému publiku a umí podle mého zaujmout jak mladší, tak starší generace čtenářů.

Při závěrečném hodnocení jsem se nicméně nakonec přiklonila ke 4 hvězdám místo 5. Ač mne kniha dost bavila, přesto mám dojem, že existují tituly, které mne přeci jen zasáhly a ponechaly ve mně trochu něco víc, než se to podařilo Heřmánkovému údolí. Každopádně tato kniha si minimálně 4 hvězdy zaslouží a já ji mohu s klidným svědomím doporučit.