RECENZE: Fredrik Backman – Úzkosti a jejich lidé

Název: Úzkosti a jejich lidé
Název v originále: Folk med ångest
Autor: Fredrik Backman
Série: -
Žánr: Současná světová próza, humorné
Nakladatelství: Host
Rok vydání: 2020
Počet stran: 375

Fredrik Backman je mezi čtenáři velmi populárním autorem, který mne však dlouhou dobu míjel. Když v loňském roce vyšla jeho kniha Úzkosti a jejich lidé, zaujala mne svojí podivnou anotací a skvělými ohlasy, že jsem to musela vyzkoušet. A jsem ráda, že jsem to vyzkoušela, protože tato kniha mne neskutečně mile překvapila.

Představte si, že jdete na prohlídku bytu a najednou se z vás stane rukojmí podivného individua s pistolí v ruce. To přesně se stane podivně nesourodé skupince lidí. Když ale ozbrojené individuum své rukojmí propustí a do bytu okamžitě naběhne policie, je byt prázdný. Kam se ale lupič poděl, když neměl kudy utéct?

Již samotná anotace přivádí čtenáře k řadě otázek – kdo je ono podivné individuum? A proč si za rukojmí vzalo právě lidi na prohlídce bytu? A kam se individuum podělo, když nemělo kudy? Tato kniha je od samého počátku působí velmi bizarním dojmem. Faktem ale je, že pod slupkou všech možných bizarností a všudypřítomného absurdária se ve skutečnosti ukrývá citlivý příběh skupinky lidí, kteří si nesou svá břemena.

Autor ve svém příběhu představuje vskutku nesourodou směsici postav, které by se nebýt prohlídky bytu nikdy nesetkaly. A přesto se nechtěně stávají součástí spletitého případu a pod vlivem událostí se před čtenářem otevírá plejáda různorodých charakterů, které i přes prvotní rozdílnosti nakonec mají některé věci přeci jen společné. Svoje strachy, pády, pochybnosti o sobě samých, výčitky, snahu prorazit, být dobrým partnerem, nebýt zklamáním pro někoho blízkého. Ale i dobré věci nakonec vyplouvají na povrch a dělají tak z postav komplexní, plastické osobnosti. A to se autorovi v tomto díle rozhodně povedlo. Jeho postavy působí komplexně, realisticky, lidsky. Čtenář se s nimi může o to víc ztotožnit, neboť postavy zde prožívají to, co prožívá řada z nás - strach, nejistotu, úzkosti. Řeší se zde reálné problémy reálných lidí. Zároveň tím autor nastavuje zrcadlo společnosti a jejím problémům, které řada obyčejných lidí běžně prožívá. Autor sice nakonec nedává žádné rady, jak postupovat či jak čelit svým strachům a obavám, ale dává naději v tom, že člověk není sám.

Úzkosti a jejich lidé bývají označovány nálepkou „humorná literatura“. A byť ten humorný prvek může čtenář spatřovat v tom absurdnu, do něhož se postavy nechtěně naskytnou, je tato kniha přesto něčím víc. Za tím bodrým způsobem psaní, za tím odlehčeným tónem a za těmi humornými gagy, které pravděpodobně nebudou vyhovovat každému čtenáři, se stále ukrývá silný příběh o obyčejných lidech a o lidskosti.

Zároveň se ale stále domnívám, že je těžké určit, komu přesně by se kniha mohla líbit. Autorův styl psaní je v tomto případě hodně specifický. Nemám srovnání s dalšími autorovými knihami a nevím tedy, zda to dělá schválně pokaždé, nicméně záměrná absurdita a bizarnost dělají z Úzkostí hodně zvláštní čtení, které by nemuselo každému sednout do noty. Je to tedy ten typ knihy, kdy si to každý čtenář musí ozkoušet sám, aby věděl, zda mu autorův projev vyhovuje.

Sama tuto knihu hodnotím na 90 % a 4,5 hvězdami z 5. Ten styl psaní je přeci jen trochu zvláštní i pro mne, takže mi chvíli trvalo, než jsem se pořádně začetla. Ale nakonec to stálo za to! Sama za sebe tuto knihu určitě mohu doporučit.