RECENZE: S. K. Tremayne - Ledové sestry

Název: Ledové sestry
Název v originále: The Ice Twins
Autor: S. K. Tremayne
Série: -
Žánr: Thriller, psychothriller
Nakladatelství: Motto
Rok vydání: 2017
Počet stran: 335

Knihu Ledové sestry jsem zaznamenala zcela náhodou u jedné knihomolky, kterou ráda sleduju na Instagramu, a její recenze na tuto knihu mne dost navnadila. A jsem ve výsledku ráda, že jsem Ledovým sestrám dala šanci, protože tohle mne vskutku bavilo.

Rodina Mooncroftova se snaží vzpamatovat z tragické události. To když jedna z dcer - jednovaječných dvojčat, Lydia, tragicky zemřela. Když se rodina stěhuje do Skotska, aby začala znova, čeká je další rána - když Kirstie, přeživší dívka, začne tvrdit, že ona je Lydia a Kirstie je ta, co zemřela. Je možné, aby rodiče omylem zaměnili a pohřbili špatné dítě?

Kniha Ledové sestry disponuje hned několika velmi dobře uchopenými aspekty, které od thrilleru očekávám. Prvním z nich je námět. Úmrtí dítěte je samo o sobě dost nepříjemnou a smutnou událostí – noční můra pro každého rodiče. O to tragičtější to je, když u jednovaječných dvojčat náhle vystává děsivá otázka toho, které z dětí vlastně zemřelo. Bolestivé otázky vyvstávají jedna za druhou a bolestivé rány, které rodina Mooncroftových utržila a které se ještě nestačily zahojit, se akorát tak prohlubují. Na náladě nepřidává ani fakt, že přeživší dcera jako by komunikovala se zemřelou sestrou. To, že nic není, jak se zdá, tu platí na 100 % a byť tato fráze možná zní jako ohrané klišé, autor si přesto se svým námět dokázal vyhrát tak, aby z knihy vytřískal zajímavý a dobře napsaný příběh. Autor si se čtenáři umí skvěle hrát a zamotat jim hlavu. Tady možná budu mít jedinou výtku ke knize – v závěru jsem osobně byla možná zamotaná až dost a trochu hůř se mi sledovalo, co zrovna čtu. I když uznávám, že to mohlo být dáno tím, že jsem se na čtení špatně soustředila, protože jsem v době čtení byla zrovna nemocná. Nicméně bych asi doporučila v závěru bedlivější čtení, aby vám nic neuniklo.

Vraťme se však k pozitivům. Hodně se mi líbila zdejší atmosféra, která je dost temná, hutná, děsivá a místy opravdu mrazivá. Celkově tomu dopomohla i neutěšená situace mezi postavami a také drsné poměry rozervané skotské přírody, odlehlého ostrova, divokých vln moře. Čím víc se noříte do příběhu a rozplétáte jednotlivé zákruty děje, tím více na vás doléhá tíseň – z děje samotného, ze vztahů mezi postavami, z nevesele působící rozervané přírody či z neznáma, které kolem vás krouží a které dokáže zabrnkat na nervy, protože vy nevíte, co a kdy očekávat. Možná Ledové sestry nebudou tím nejstrašidelnější románem, co jste kdy četli, ale svojí atmosférou tato kniha určitě umí pohltit.

Neutěšenost příběhu dokreslují i vztahy mezi jednotlivými aktéry. Už od začátku tušíte, že se rodina rozpadá zevnitř, a i když se jednotliví příslušníci rodiny snaží o jakousi nápravu a stmelení, je to úkol velmi náročný. Byť se odstěhování na skotský venkov má jevit jako nový začátek, nic nefunguje tak, jak si postavy představovaly, a rozklad se šíří daleko víc než před tím. Samotná zápletka a veškeré okolnosti naopak přispívají tomu, že vztahy mezi postavami jsou neuvěřitelně toxické – a to nejen ve vztahu jedné postavy k druhé, ale i ve vztahu každé postavy k sobě samé. Autorovi se tyto nezdravě bující vztahy podařilo vykreslit vskutku přesvědčivě, až mi z toho bylo při čtení místy úzko. Což beru jako znak toho, že si autor v tomto ohledu vedl dobře.

Ve výsledku tak knihu hodnotím na 80 %, 4 hvězdami z 5. Závěr knihy mi přinesl bohužel lehké zmatení, ale to dost možná mohlo být dáno mojí nepozorností. Každopádně i tak si kniha zaslouží šanci a já mohu určitě doporučit!