Název v originále: Woman on the Edge
Autor: Samantha M. Bailey
Série: -
Žánr: Thriller, psychothriller
Nakladatel: Ikar
Rok vydání: 2020
Počet stran: 240
Kniha Na pokraji sil měla v době svého vydání velmi slušně zvládnutý marketing. Bylo ji vidět takřka všude a i mezi čtenáři si našla své místo. A jelikož mne zaujala anotace, říkala jsem si, že ji vyzkouším. Ale stojí tato hodně zviditelňovaná kniha vůbec za to?
Morgan se vrací z práce domů. Stačí ale pár chvil, aby se jí život změnil vzhůru nohama. To, když k ní na zastávce přijde cizí žena, dá jí do rukou své dítě a pak skočí pod kola přijíždějícího vlaku. Proč se dítě dostalo zrovna k ní? A proč nikdo z dalších svědků nedokáže potvrdit Morganinu výpověď? Je Morgan a dítě vůbec v bezpečí?
Jak už jsem podotkla výše, kniha mne zaujala hlavně svojí anotací a vyvolala ve mně spoustu otázek. Na ty jsem naštěstí dostala odpovědi. Ale přesto nemohu říct, že bych byla nakonec z tohoto thrilleru nadšená, jak jsem zprvu doufala.
Příběh je vyprávěný ve dvou dějových liniích. Jeden pohled patří Morgan, které na začátku knihy cizí žena vloží do náruče své dítě před tím, než skočí následně pod metro. Od tohoto momentu sledujeme Morganin osud a to, jak na její současný život v souvislosti s miminkem má vliv její neblahá minulost spjatá s manželem-podvodníkem, který zpronevěřil vysokou částku peněz. Druhý pohled nás zavádí do minulosti, kde sledujeme život Nicole, novopečené matky malé holčičky. A co se postupně v jejím životě dělo, že se později rozhodla svěřit dítě do péče cizí ženy a pak spáchat sebevraždu. Neříkám tímto žádné spoilery, to se nebojte. Spoilerem není ani fakt, že se tyto dvě linky později spojí do jednoho celku a před čtenářem se tak vyjeví všechny souvislosti jako jeden velký obraz. To, jak je román strukturován, totiž člověk vyčte již z prvních dvou, tří kapitol.
Ač jsou obě linie vyprávěné z pohledu dvou odlišných postav (jedna linie vedena v ich-formě, druhá v er-formě), nakonec se ukazuje, jako by obě hrdinky měly něco společného. Obě ženy se ocitají pod obrovským psychickým tlakem, byť každá z trochu jiného důvodu. Obě ale prožívají muka. Frustrace, strach, paranoia – s tím se potýkají obě (ať už v menší či větší míře). Jak Morgan, tak Nicole se brzy potýkají s konfrontací, zda to, co obě zažívají, je skutečné, nebo zda se to odehrává jen v jejich představách. Z obou žen to tak dělá nespolehlivého vypravěče, kdy čtenář neví, kde se nachází pravda a komu se tu dá vůbec věřit. Tento vyprávěcí postup má cílit na čtenářovu psychiku. Má ho vystrašit, vyděsit, navodit nepříjemný pocit – možná ho zavést až na hranici paranoie.
Pro člověka, který s psychothrillery přijde do
styku jen málo, by tato kniha mohla tak být zajímavým čtenářským zážitkem, u kterého
bude cítit notnou dávku napětí, možná i skutečného strachu. Zvlášť pro matky
s malými dětmi by to mohlo být o to intenzivnější čtení, když se tu bavíme
o ženě, která se před sebevraždou dobrovolně vzdá svého miminka. Čtenáři,
kteří už s psychothrillery s nespolehlivým vypravěčem v hlavní
roli mají svoji vlastní (a třeba mnohočetnou) zkušenost, by však mohli pocítit
určité roztrpčení, jelikož v tomto ohledu se kniha podobá řadě jiných knih
tohoto žánrového zaměření. Obezřetný čtenář by také mohl nabýt dojmu, že je
kniha předvídatelná; pro některé pozornější čtenáře, kteří rádi předjímají děj
dopředu, by mohla pozbýt onoho momentu překvapení a oněch zvratů, které na
thrillerech máme všichni tak rádi.
Přesto se ale autorce nedá upřít to, s jakou lehkostí svůj příběh posouvá kupředu. Autorka naštěstí nenudí zdlouhavými detaily ani odbočkami, které by děj natahovaly a zdržovaly, případně které by čtenáře záměrně sváděly na scestí. V tomto ohledu je děj přímočarý. Příběh se svižně posouvá kupředu k rozuzlení, které se autorka snažila pojmout jako akční vyvrcholení – skoro jako ve stylu nějakého akčního filmu. Na můj vkus by však bylo záhodnější, kdyby Baileyová věnovala více prostoru k propracování daného závěru. Na mne osobně to působilo poněkud povrchně, překotně a celkově to na mne nemělo asi takový účinek, jaký to mít mělo. Spíš jsem měla dojem, jako by autorka klouzala po povrchu a celkovou zápletku a vyvrcholení záměrně přešla bez nějakého hlubšího ponoru do všech souvislostí a motivů, které měly vysvětlit, proč se staly takové věci, jaké se v knize staly. Ani samotný závěr, který by klidně mohl posloužit za epilog, pro mne osobně knihu neuzavřel příliš uspokojivě, jelikož až příliš mnoho připomínal červenou knihovnu. Což není to, co bych u thrillerů, resp. psychothrillerů čekala nebo hledala.
Když už jsem nakousla žánrové zařazení příběhu, jen bych uvedla, abyste od knihy asi úplně neočekávali čistokrevný thriller. Ta psychologická rovina zde velmi silně převažuje. Skoro bych tedy knihu označila za psychologický román se silnou thrillerovou zápletkou a s náznakem detektivního vyšetřování. To tu má také svoji roli, ale vyšetřování samotné (ve smyslu detektivní práce, pohledu vyšetřovatelů, jejich postupů atd.) je tady postaveno skoro až na třetí kolej a objevuje se tu, skoro bych řekla, až náhodou.
Ve výsledku tuto knihu hodnotím na 50 %. 3 hvězdy z 5.
Kniha není z mého pohledu vysloveně špatná, ale jelikož mám už
(psycho)thrillerů načtenou už pěnou řádku, žádný zázrak jsem v tomto
příběhu také neviděla. Je to příjemná jednohubka a na jedno přečtení - proč ne.
Ale vracet se k tomuto dílu již nebudu. Doporučit asi mohu. Zvláště jste-li
v tomto žánru zatím neotrkaným čtenářem, je zde velká šance, že vás Na pokraji sil chytne daleko více než
mne.
Žádné komentáře:
Okomentovat