RECENZE: Jozef Karika – Na smrt

Název: Na smrt
Název v originále: Na smrť a Na smrť II – Bez milosti
Autor: Jozef Karika
Série: -
Žánr: Historické (2. sv. válka, holocaust), thriller
Nakladatelství: Argo
Rok vydání: 2020
Počet stran: 689

Knihu Na smrt bylo velmi výrazně vidět hned od jejího vydání a i dnes se těší hojnému čtenářskému zájmu. Řada lidí označuje knihu za nejlepší či jednu z nejlepších ve svém žánru (pro někoho je Na smrt i knihou jeho života). Vzhledem k tomu, kolik knih s tématem holocaustu (a 2. světové války obecně) v poslední době vychází, začínám být dost vybíravá, čemu nakonec budu věnovat pozornost. A jsem moc ráda, že zrovna románu Na smrt jsem tu pozornost věnovala, protože tento titul si tu svoji pozornost skutečně zaslouží.

Ružomberok, 1928. Na začátku byla parta přátel a mezi nimi Viktor a Karel. Mladickou bezstarostnost těchto přátel změnila nešťastná nehoda, při níž Karel zabil jednoho muže a Viktor vzal vinu na sebe. Jejich cesty se pak rozcházejí do různých směrů. Zatímco Viktor končí v USA a stává se členem mafie, Karel se vrací do Německa, aby vystudoval medicínu. A pak se po letech setkávají. Jeden jako lékař ve službách nacistického Německa, druhý jako oběť nacistického protižidovského tažení…

I já se nakonec zařadila mezi ty, kdo knihu hodnotili vysoko. Ačkoliv jsem tu našla pár „ale“, která mi neumožnila dát knize plný počet hvězd, může se Na smrt i tak honosit řadou atributů, které tento román povyšují vysoko nad průměr.

Autorovi se rozhodně nedá upřít fakt, že se nebojí jít až na dřeň. Ať už píše o drsných praktikách newyorské mafie či o bestiálních zločinech nacistů, čtenářům se dostává přímočarého a dost podrobného pohledu na jednotlivé skutky, a to dost detailně a bez falešných příkras, které by realitu zjemňovaly či zlehčovaly. Jozef Karika je v tomto ohledu realistický, naturalistický a nesmlouvavý. Poukazuje tím na to, že realita byla prostě taková, jaká byla, tak proč ji pojímat a ukazovat nějak jinak než pravdivě. V tomto ohledu je potřeba říct, že kniha asi nebude pro čtenáře citlivější povahy, protože autor jde přímo k jádru věci a jeho popis některých praktik je vskutku syrový. Nedělá to však proto, aby záměrně šokoval či proto, že by se chtěl v brutálních scénách vyžívat. Autor zde vychází ze skutečných událostí a skutečných lidských osudů, které se děly a byly přesně takové, jak je autor popisuje, ať už se nám to líbí či nikoliv. Faktem tak je, že Na smrt obsahuje řadu drsných, krvavých a zvrácených scén odrážejících realitu tehdejší doby a prostředí – tak, jak prostředí mafie i koncentračních táborů vypadalo. Odráží realitu toho, jaké strašlivé věci si lidé byli schopni navzájem dělat.

Na smrt tak působí neuvěřitelně realistickým dojmem. Tím, že dává čtenářům nahlédnout do fungování koncentračních táborů, do smýšlení osob spjatých s koncentračními tábory, do života v koncentračním táboře z pohledu obětí, autor vytváří vskutku komplexní text s touto tématikou. Jelikož tady najdete pohledy vskutku rozmanité. Koncentrační tábory zde poznáváte z pohledu vysoce postavených úředníků (R. Heydrich), z pohledu nacistických lékařů, z pohledu „běžného“ nacistického vojáka, z pohledu „běžného“ vězně či z pohledu vězně, který naopak měl v táboře různé výhody a spolupracoval s vojáky. Obrázek si tak uděláte vskutku detailní. Z knihy je totiž velmi dobře patrné, jak precizně si autor tuto tématiku nastudoval a jak umně ji dokázal zpracovat do románu, který je svojí srozumitelnou jazykovou i literární formou přístupný širokému čtenářskému publiku.

Podobně jako u koncentračních táborů to vyznívá i v dějové linii odehrávající se v prostředí mafie. Autor i zde vychází ze skutečných historických událostí a představuje čtenářům možná méně známé, ale přesto skutečné osobnosti, skutečné události, skutečné souvislosti spjaté s fungováním ilegálních skupin bažících po moci a penězích. Ačkoliv pro mne mafie není tím nejlákavějším tématem, které bych pravidelně a často v literatuře vyhledávala, je Na smrt v tomto ohledu vynikajícím zdrojem, odkud lze čerpat některé informace. Stále se sice bavíme o beletrii, nikoliv o literatuře faktu, ale Jozef Karika zde vychází z reálných skutečností. Řada jmenovaných mafiánských bossů a řada událostí se dají historicky doložit. Čtenář, který by se tak chtěl o tuto tématiku blíže zajímat, má aspoň trochu z čeho vyjít. Ani v tomto tématu se autor nebál jít na dřeň, co se týkalo praktik, které mafie využívala k dosažení svých cílů. Proto i v této linii mají své místo krvavé, brutální scény a opět ne proto, že by se Karika chtěl záměrně vyžívat v násilí, ale proto, aby zobrazil realitu takovou, jaká byla.

S čím tu autor také výtečně pracuje, je psychologie postav a jejich průběžný vývoj, který nám tu probíhá přímo před očima. Ačkoliv Viktor s Karlem končí na úplně opačné straně tábora, jako by měli přesto řadu věcí společných. Z citlivých mladých lidí se postupně vlivem životních zkušeností stávají psychicky vyprázdnění jedinci. Jak Viktorovy zkušenosti z prostředí mafie, tak Karlova snaha obstát ve zkouškách loajality a ve snaze nezklamat nacistické pohlaváry, kteří mu dali důvěru, se oba mění v otupělé, apatické muže, kteří už dokáží myslet jen na jediné. Viktor na pomstu, Karel na to obstát a nezklamat, ať už to stojí cokoliv. Ta proměna tu je velmi patrná a poctivě zachycená. I tady si Jozef Karika dal víc než záležet, aby ukázal, co z člověka dokážou udělat nehostinné a drsné životní podmínky, v nichž se člověk ať už dobrovolně či neúmyslně může chytit jako do tenat.

Na smrt je tak dost hutným, emocionálním čtením, které se mi pod kůži dostávalo postupně, ale o to silněji. Jde o příběh, který lze popsat řadou přívlastků - temný, drsný, depresivní, bezútěšný, frustrující, bolestivý. A všechny tyto přívlastky budou do jednoho pravdivé.

Jelikož nejsem příliš valným fanouškem knih z prostředí mafie, kterou téměř vůbec nevyhledávám, přiznám se, že mi „mafiánská linka“ dělala při čtení lehké potíže – měla jsem občas problém se začíst. A kvůli tomu lehce snižuji své hodnocení. Ale berte to pouze za subjektivní problém mne jako čtenáře. Celkově však knihu musím hodnotit velmi vysoko. Na smrt si tak ode mne vysloužila 90 %, 4 a půl hvězdy. A za sebe rozhodně mohu doporučit vaší pozornosti.