Název: Poslední Vánoce v Paříži
Název v originále: Last Christmas in Paris
Autor: Hazel Gaynor, Heather Webb
Série: -
Nakladatelství: Motto
Rok vydání: 2019
Počet stran: 351
Tuto knihu jsem zaznamenala již před nějakou dobou, ale až nyní na ni přišla řada, když jsem se rozhodovala, co číst. A jaký je můj konečný názor?
Když Anglie vstupuje roku 1914 do války, nemohou
být 4 přátelé Evie, Alice, Will a Tom mimo dění. Musí se zapojit. Stejně jako
ostatní věří, že válka do Vánoc skončí, a oni plánují výlet do Paříže, kde
společně stráví Vánoce. Válka však trvá dál a jako by neměla konce. Výlet do
Paříže se odsouvá na neurčito a jsou to jen dopisy, které naši čtveřici přátel
drží aspoň trochu v naději na lepší zítřky.
Zatímco knih s tématem druhé světové války vychází v poslední době hojně, první světová válka jako by vycházela tematicky v literatuře dost poskrovnu, zdá se mi. A je to škoda, protože i Velká válka je určitě nosným tématem a coby historický sled událostí je to něco, co by taktéž nemělo být zapomínáno.
Poslední Vánoce v Paříži se řadí mezi tituly vyprávěné pomocí dopisů (popř. telegramů) psaných mezi hlavními hrdiny. A v tom je podle mne síla této knihy. Autorky se zde záměně nezaměřují na drastické události samotné, ale věnují se konkrétním lidem a jejich osobnímu prožívání. Autorky tu vytvořily hned několik vskutku zajímavých, silných a osobnostně rozličných charakterů, jejichž očima pozorujeme válečné dění. Fakt, že je příběh vyprávěn prostřednictvím dopisů, autorkám pomohlo dodat knize emocionální přesah, který je o to silnější, když je popsán v ich-formě, než by byl popsán s odstupem v er-formě. A i lidskost jednotlivých osudů tu díky dopisům vyznívá daleko silněji a přirozeněji.
Líbila se mi zde také snaha autorek poukázat na postupné zapojení žen do války a ten samotný přerod společenského smýšlení v Británii nad tím, zda se ženy mají či nemají zapojovat do válečného dění. Dívky či ženy byly vnímány jako příliš slabé na to, aby se jakkoliv zapojovaly. Ale je to právě odvaha mladých žen, které se ochotně vrhaly i do těch nejmenších činností, jen aby pomohly mužům na frontě. Některé pak ale projevily i takovou kuráž, že se ocitly po boku mužů uprostřed válečné vřavy – jako telefonistky, telegrafistky, ošetřovatelky či řidičky sanitek. Tento aspekt je tu skvěle zachycen. O to zajímavější náhled to je, když se autorky rozhodly mj. zapojit pohled žen na válku také ve formě článků otiskovaných v novinách. To když se jedna z dívek stane dopisovatelkou londýnského deníku, do něhož přispívá svými sloupky, v nichž se snaží jednak ukázat, jak ženy vnímají válečný konflikt, jednak aby povzbudila ostatní britské ženy a jednak aby poukázala na některé věci, o nichž se příliš málo mluví. O to lepší to pak je, když tu je i zahrnut pohled na to, jak rozpolceně společnost na tyto sloupky reaguje.
Na co bych ráda upozornila v souvislosti s názvem, je to, že kniha není typickým idylickým vánočním čtením, jak by možná název mohl evokovat. Už má recenze asi naznačuje, že na vánoční veselí, dárky, stromeček nebo cukroví není v knize příliš prostor. Vánoce tu jsou pojaty jako symbol, k němuž se postavy upínají v naději na lepší zítřky. Vánoce tu jsou zobrazeny jako svátky klidu, míru a rodinného setkávání a tvoří tu silný kontrast k válečnému konfliktu. O to silněji to vyznívá právě v zázemí, kdy se rodiny setkávají k vánoční večeři bez mužských členů bojujících ve válce. Oslava Vánoc jako taková tu však není tím nejhlavnějším středobodem. To, že se hlavní hrdinové chtějí setkat o Vánocích v Paříži, tu slouží jako bod v budoucnosti, který vyhlížejí v naději jako na znamení míru.
Čemu tu autorky věnují prostor, je také budování vztahů a pohled na to, jak válka tyto vztahy ovlivňuje. Dochází-li tu k milostným vzplanutím, jsou tyto vztahy zobrazeny velmi decentně, elegantně a především uvěřitelně, což rozhodně oceňuji. Nejde tu o nějaké kýčovité a srdceryvné výlevy, které mají čtenářům ždímat emoce, vůbec ne. Vztahy mezi postavami tady rostou a sílí dost přirozeně. V souvislosti s tím bych zmínila i to, jak se mění postavy samotné ve vtahu k sobě samým. Z naivních, optimistických idealistů se postupně stávají dospělí lidé ostřílení válkou a s bohatými životními zkušenostmi, které jejich nahlížení na svět dávají zcela nový, o dost vážnější rozměr. Myslím, že se autorkám tento přerod podařilo zachytit velmi věrohodně a obstojně. Ačkoliv se zkušenosti postav liší podle toho, kdo zůstal v zázemí a kdo bojuje přímo v zákopech, změnou tu postupně prochází téměř každý, protože válka si nevybírá.
Celkově však hodnotím jen na 80 %, 4 hvězdy
z 5. Ačkoliv nemám nic konkrétního, co bych knize vysloveně vytkla, faktem
přesto zůstává, že jsem na toto téma četla o něco lepší tituly, které se mne
dotkly více a které bych hodnotila trochu výše. Každopádně tento román určitě
stojí za pozornost a já ho mohu dozajista doporučit.
Žádné komentáře:
Okomentovat