RECENZE: Anna Bolavá - Před povodní

Název: Před povodní

Název v originále: Před povodní

Autor: Anna Bolavá

Série: Do tmy (3. díl)

Nakladatelství: Odeon

Rok vydání: 2020

Počet stran: 248

 

Kniha Před povodní byla pro mne tento rok velmi očekávaným titulem. Autorčiny předchozí dvě knihy z její volně navazující série mne zaujaly (hlavně pak první díl Do tmy) mne zcela odrovnal), tak mne samozřejmě zajímalo, co autorka připravila v tomto pokračování.

Do vesnice ve středních Čechách přijíždí dr. Borská, aby na prosbu Jardy Vávry pomohla jeho přítelkyni Hance. Jardova matka Heda má však na psychicky labilní Hanku svůj názor. Pohledem těchto postav tu sledujeme napjatou situaci v obci a vztahy mezi jednotlivými lidmi, mezi nimiž jednotlivé neshody pomalu probublávají na povrch. A do toho se blíží povodeň.

Jak už jsem zmínila výše, knihu Před povodní, jsem už nějakou dobu očekávala, jelikož autorčina tvorba mne vskutku zajímá. Její Do tmy se mi líbilo hrozně moc, Ke dnu už tolik ne, ale i tak jsem byla zvědavá.

Před povodní je třetím dílem volně navazující série, kterou můžete (ale nemusíte) nutně číst popořadě a komplet. Ačkoliv osobně bych to asi spíše doporučila. Jednotlivé knihy přicházejí se samostatnými příběhy, které jsou víceméně ucelené. Mají však některé rysy společné a dohromady vytvářejí zajímavou mozaiku osudů jedné české vesnice. Knihy spojuje jednak místo, kde se knihy odehrávají, ale také některé postavy, které vystupují tu více, tu méně. Někde se objeví prvně, někde vůbec.

Pokud je ale něco všem třem knihám primárně společné, je to temná a hutná atmosféra. Každá z knih této série hraje na hodně temnou strunu. Ale v případě Před povodní jde podle mne autorka ještě dál. Tato kniha se mi zatím zdála ze všech tří titulů nejdepresivnější. Upozorňuji tedy rovnou, že nejde o příliš veselé čtení a asi není knihu nejlepší číst ve chvíli, když se sami necítíte nejlépe.

Velmi nosným prvkem tu jsou postavy. Děj se točí kolem čtyř hrdinů, kterým ale do života, jak to tak bývá, vstupují další – více či méně důležité postavy. Ať už malé či velké charaktery, spousta z nich si tu nese nějaké břemeno. Každá z postav jako by tu svým způsobem volala o pomoc, která ale mnohdy nepřichází (nebo ne v té očekávané podobě). Každý trpí a ta psychická trýzeň se tu projevuje různě. Ale jako by to mělo společného jmenovatele – nepochopení druhých.

Celkově se tak z knihy stává dost neutěšené, depresivní čtení – jako by neexistovalo žádné řešení a situace se bezvýchodně točila v kruhu. Zároveň je to ale zajímavou sondou do psychiky postav, kdy se nám autorka snaží ukázat různorodé motivace toho, proč lidé dělají to, co dělají. Ať už je to snaha o záchranu sebe sama, pomoc druhým nebo vypočítavost. Zároveň se tu často naráží na neúspěch s tím spojený a z toho vznikající frustraci, kvůli níž postavy upadají do stále většího duševního marastu.

Hodně výrazným prvkem, který se tu v příběhu velmi silně prolíná, je všudypřítomné bahno. Kniha se částečně odehrává u řeky, kolem níž se postavy musí bahnem skutečně brodit, aby se dostaly, kam potřebují. Ale ještě větší význam jsem spatřovala v tom, jak autorka tu pracuje metaforicky s bahnem mentálním. Postavy do něho zabředávají a není způsob, jak by se z něho vyhrabali zpět. Postavy tápou, točí se v kruhu, zabředávají s každým krokem ještě hlouběji. Nalézáme tu ovšem i bahno morální, kdy se postavy k sobě občas chovají za hranou toho, co je ještě slušné a v pořádku. Mezilidské vztahy se tu kolikrát jeví jako zcela amorální.

S čím nemohu úplně souhlasit, je to označení „horor“, které tomuto románu přisoudil nakladatel. Nejedná se o horor v klasickém slova smyslu, jak byste možná mohli očekávat. Pro mne je Před povodní spíše temným psychologickým dramatem o křehkosti duše, o psychickém zdraví a o hledání svého místa na zemi. Pravda, příběh v určitých bodech obsahuje hororový nádech (lehce děsivý), ale čistokrevný horor v tomto díle fakt nehledejte.

Nicméně opět u této autorky musím vyzdvihnout její poetický, vytříbený, jazykově bohatý styl psaní, který se krásně čte. Tato stránka tvoří velký silný kontrast vůči vulgarismům, které se Anna Bolavá nezdráhala taktéž použít, pokud si to postava či situace vyžádala. Nevím jistě, jestli tohoto prostředku autorka využila i v předchozích knihách (tuším, že spíš ne), tady to bylo ovšem dost nápadné a mne to vlastně trochu překvapilo. Chvíli mi trvalo, než jsem se s tím vyrovnala. Ale své místo to tady mělo.

Upřímně musím přiznat, že v některých aspektech jsem narazila, co se dějové linky týká. Nejsem si totiž jistá, zda jsem knihu vždy správně pochopila. Autorka se ne vždy vyjadřuje zcela zřetelně a řadu věcí schovává mezi řádky. Je tedy na čtenáři, aby byl při čtení pozorný a tyto skryté významy a zkazky našel a sám si rozluštil. Navíc se v některých scénách pohybujeme na hraně reality a snu, reality a představ vyvolaných psychickou nemocí. Ne vždy je všechno skutečné a reálné. Místy mi přišlo složité to od sebe odlišovat a správně se v tom orientovat.

Nicméně knihu, potažmo celou sérii mohu doporučit vaší pozornosti. Před povodní jsem pak hodnotila na 80 %, 4 hvězdy z 5.