Zdravím vás u dalšího článku z mé série "To nej z...", v níž jsem se vám snažila představit své nejoblíbenější tituly z určitých žánrů. Jedná se o článek, který bude v této rubrice na nějakou dobu poslední, neboť jsem prozatím vyčerpala témata, o nichž bych chtěla v rámci této série psát. Musím říct, že to byla docela zajímavá jízda. Někdy byl ten výběr pro mne snadný, jindy trochu těžší - když jsem se snažila zamýšlet nad žánry, které třeba mám načtené jen málo.
Jak můžete vidět v nadpisu, dnešní část se jmenuje "ostatní". To proto, že mne při vymýšlení jednotlivých článků napadla určitá řádka knih, které jsem tu chtěla uvést, ale nedokázala jsem je zařadit do žádného z předchozích žánrů. Nechtěla jsem uměle vymýšlet samostatné žánry navíc, neboť bych v jejich rámci kolikrát zmínila třeba jen jednu knihu. A tak jsem vytvořila tuto shrnující "kategorii", která bude obsahovat různorodou směsku mých oblíbených titulů, které si podle mého zaslouží svoji pozornost a stojí za přečtení.
Pokud vás tato série článků bavila a třeba vám pomohla si vybrat nějaké knihy ke čtení v daných žánrech, jsem za to jen ráda.
Teď už se ale pojďme podívat na knihy.
Čtyři sourozenci, čtyři různé
osudy. Ale všechny pojí jeden společný zážitek – odpoledne, kdy se sourozenci vydali k věštkyni, o které se říkalo, že umí předpovědět
den, kdy zemřete. Pravda, nebo jen způsob, jak napálit důvěřivé jedince a
vymámit z nich peníze? To, co se zprvu tváří jako nesmysl, zamotá našim
hrdinům hlavu – to když postupně začínají umírat. Přesně v těch dnech, které
jim předpověděla věštba...
Ať už na věštby věříte, nebo ne, musí se autorce přiznat, že tento motiv v knize zpracovala naprosto přesvědčivě. Což je jedním z důvodů, proč mne kniha tolik chytla. Přesvědčivost a sugestivní styl psaní. Ještě víc si mne ale získala autorka tím, jak skvostně dokázala zachytit osudy jednotlivých postav. Všechno jsem tu prožívala spolu s hrdiny, jejich život se mne dotkl. Každá postava je originální a úžasně vykreslená a jejich osudy si mne získaly. Navíc vykreslení mezilidských vztahů je tu úžasně podáno a člověk jen nestíhá sledovat, co se v jedné rodině vůbec možné stát. Z této knihy jsem byla nadšená a moc ji doporučuji.
Tato kniha je jediným zástupcem literatury faktu, kterou tu mám. Ale za to je tu vskutku právem. Autor se zde zaměřuje na události roku 1959, kdy se skupina ruských vysokoškoláků vydala na výlet na Ural (nutno podotknout, že ve svých lyžařských výletech byli zkušení). Nikdo se z této devítičlenné skupiny, vedené Igorem Djatlovem, ale už nevrátil. Všichni zemřeli za velmi podivných okolností a dodnes se neví, kdo nebo co nebo proč jejich smrt zapříčinilo. Vedou se spory, existuje řada rozmanitých teorií, ale ač se mohou každá tvářit jako ta pravá, vždy se na každé z nich dá najít nějaké to "ale".
Martin Lavay na této knize odvedl fantastický kus práce a já mu pomyslně smekám. Knihu zpracoval velmi precizně. Zpracoval všechny známé informace do jednoho smysluplného textu. Zmapoval známé události, které neštěstí předcházely, představil jednotlivé členy a hlavně představil jednotlivé známé teorie, které by mohly vrhnout na celou záhadu světlo. Zároveň však u každé teorie přináší možná "ale", která danou teorii vyvrací. Sám autor se v knize záměrně nepřiklání k žádné z teorií, zůstává schválně stranou a nechává to na čtenářích, aby si promysleli, která teorie jim připadá nejpravděpodobnější. Faktem ale je, že se to nejspíš nikdy nedozvíme s určitostí, co se ve skutečnosti stalo. Tato kniha si každopádně zaslouží pozornost, pokud vás toto téma zajímá.
Hlavním hrdinou knihy je 25letý Šmuel Aš, který z finančních důvodů odchází z univerzity. S představou přivýdělku se začne starat o nemohoucího starého muže, který je velmi inteligentní, sečtělý a může se pyšnit širokým rozhledem, především v oblasti politiky, náboženství a filozofie. Šmuelovým úkolem je dělat tomuto muži společnost. Pomůže mu tato práce pomoci překlenout nejen finanční problémy, ale hlavně osobní krizi, kterou si Šmuel prochází?
Tato kniha je svým tempem spíše pomalé čtení, ale to v tomto případě vůbec nevadí. Není zde důležitý děj, ale především myšlenky, nad kterými se má člověk pozastavit a sám se zamyslet, utvářet si svůj vlastní názor. Hlavní roli tu hraje otázka náboženská, ale také se tu rozebírají společenská a politická témata úzce se dotýkající sporu mezi Araby a Židy. Zároveň se tu hrdinové dotýkají postavy Jidáše Iškariotského a historickému vztahu Židů k němu - odtud název knihy. Pokud máte rádi tato témata a rádi nad nimi přemýšlíte, v této knize si rozhodně přijdete na své. Atmosféra knihy je poněkud ponurá, ale text samotný je psaný krásným poetickým stylem, který je ovšem velmi dobře přístupný širšímu publiku čtenářů. Záleží tak hlavně na tom, zda-li máte rádi výše zmíněná témata, protože ta tu hrají velmi důležitou roli. Každopádně pro mne byla kniha naprosto skvostným čtenářským zážitkem. Jak obsahově, tak formou.
Margaret Leaová se vydává do Harrogate, aby se zde setkala s populární spisovatelkou Vidou Winterovou. Ta je proslulá tím, že novinářům v rozhovorech vypravuje fantastické příběhy ze svého života, u nichž nelze odhadnout, co z toho je pravda a co lež. Nikdo tak o jejím skutečném životě neví nic s určitostí. Vida, která trpí vážnou nemocí a pomalu na ni umírá, se tak konečně rozhodne vyprávět pravdu svého života. A vybrala si právě Margaret, aby sepsala její životopis.
Tato kniha v sobě skrývá naprosto úžasně napsaný tragický příběh jedné rodiny, která se za každou cenu snažila uchovat pod pokličkou všechna svá tajemství. Jestli autorka něco umí, je to vytvoření úžasně temné, tísnivé až dusivé atmosféry, která vás ale přesto vtáhne do příběhu a nebude vás chtít pustit, dokud nedočtete nakonec. Atmosférou to dost připomíná Janu Eyrovou, takže pokud jste četli, asi tušíte, jaký skvost by vás mohl čekat. Kniha je navíc emocionálně velmi silná a dost intenzivně se tyto emoce přenáší i na čtenáře. Navíc mne bavilo odhalování rodinného tajemství, které se tu odkrývá zprvu po kouscích, ale pak vás s blížícím se koncem čeká úžasně vygradovaný příběh, který vás nenechá chladnými. Já jsem z této knihy nadšená.
Anna Bolavá – Do tmy
Hlavní hrdinkou, z jejíhož pohledu je příběh vyprávěn, je Anna - žena středního věku, která většinu času tráví na chalupě. Živí se jako překladatelka, ale mnohem více ji naplňuje sběr léčivých bylin. Řídí se dle plánu, kdy co sbírat a sušit, a středobodem jejího života je pak výkupní den, kdy nosí své byliny k prodeji. Ač má sběr na hrdinčinu duši a stav mysli možná blahodárný vliv, její tělo však slábne. Sběr bylin jako by byl zároveň záchranou, ale i prokletím.
Do tmy je velmi uhrančivým příběhem jedné křehké duše, která si nepřeje nic jiného, než žít sama se sebou, podle svého a se svými bylinami - bez toho, že by se na ni lidé dívali skrz prsty. Těžké vztahy s okolím, s rodinou, ale i trable sama se sebou, které hrdinka musí řešit - to vše na sebe nenechává dlouho čekat. Autorka velmi zručně zapustila sondu do psychiky hlavní hrdinky a my díky tomu pozorujeme její žití na světě, její boj, její snahy přežívat. Kniha je svým obsahem dost temná, velmi hutně napsaná, se sklonem k depresi. Atmosféra příběhu je neutěšená, jako by se naděje vytratila ze světa. Tento příběh není bohatý na děj - ten tady není vůbec důležitý. Podstatné jsou myšlenky, emoce, atmosféra - to vše tady na vás hluboce dýchne hned od začátku a nenechá vás v klidu. Naprosto zaslouženě získala Anna Bolavá za tuto knihu Magnesii Literu. Do tmy je velmi působivým, bolestivým příběhem o vnitřních bojích a jak těžké je někdy těžké žít.
Hlavní hrdinka Sára žije v malé chaloupce uprostřed lesa a živí se sběrem a prodejem hub. Dlouhé túry po lese jsou pro ni lékem na všechna trápení. Její vnitřní klid, který se za každou cenu snaží držet v harmonii po duševních otřesech z mládí, jí naruší dědické řízení po úmrtí matky. Rodina, která Sáru zavrhla, opět nechává na povrch vyplouvat všechna příkoří, která si Sára musela vytrpět a kvůli nimž musí bojovat se svými vnitřními démony...
Houbařka nabízí celou škálu silných témat - od psychických nemocí, přes dysfunkční vztahy v rodině, až po temné rodinné tajemství, které se tu postupně odkrývá. Autorčin styl psaní je skvostný. Čtenář se do knihy pohrouží velmi rychle a nechá se pohltit jak dějovou linií samotnou, tak myšlenkami hlavní hrdinky, která se snaží vyrovnat sama se sebou, ale hlavně se svým traumatem z dětství. Kniha je velmi hutná, tíživá a skoro až dusivá - tak moc těžké věci se zde řeší. Ale ten zážitek z knihy je neuvěřitelně silný, protože autorka píše velmi sugestivně a umí přenášet hrdinčiny emoce na čtenáře. Je to ponuré a depresivní čtení, ale kniha rozhodně stojí za pozornost.
Hlavní postavou tohoto románu je
velmi sympatická starší dáma jménem Maud, která jednoho dne zjistí, že se
pohřešuje její nejlepší kamarádka Elisabeth. A protože se jí zdá, že nikdo s
tím pořádně nic nedělá, rozhodne se Maud pátrat na vlastní pěst a zjistit
pravdu. Problém je, že Maud je velmi zapomnětlivá a s každým dnem je to s její
pamětí horší a horší. Jak tedy chcete či můžete někoho najít, když na to pořád
zapomínáte?
Ačkoliv jsem od knihy původně očekávala něco na způsob detektivky s detektivem-amatérem, jsem ráda, že se z knihy nakonec vyklubal silný a především lidský příběh o stárnoucí dámě a o tom, jaké to je žít s handicapem slábnoucí paměti - s Alzheimerovou nemocí. Autorka tu skvěle a hlavně hodně citlivě zachycuje, jaké to je jednak pro toho člověka samotného, který nemocí trpí, ale také jak je to těžké pro jeho okolí. Čtenář hlavní hrdince velmi fandí, aby se jí povedlo kamarádku najít. Soucítí s ní a nejraději by do knihy vstoupil a pomohl. Líbilo se mi, že se tu autorka věnuje těžkému tématu, ale nepíše to prvoplánově, aby z čtenáře za každou cenu ždímala emoce. Pokud máte rádi silná lidská dramata, mohu tohle jedině doporučit.
Kniha nás zavádí do 80. let minulého století a seznamuje nás s tehdy 14letou June. Té velmi nedávno zemřel strýc Finn, kterého spíš než za strýce považovala za svého nejlepšího kamaráda, o němž byla přesvědčená, že o něm ví úplně všechno. Brzy po jeho pohřbu však zjišťuje, že její milovaný strýc měl před ní tajemství. Přestože již dlouhou dobu June ví, že Finn byl gay a že zemřel na AIDS, proč před ní tajil, že má přítele a že s ním dokonce bydlí? A proč všichni z Finnovy smrti viní právě jeho přítele Tobyho?
Tato kniha v sobě nese především skvěle zpracované téma vyrovnávání se se ztrátou blízké osoby, ať už z pohledu dospívající dívky či z pohledu dospělého. Autorka zde také otevírá nelehké téma AIDS a přijímání, spíš nepřijímání homosexuálů ve společnosti v době 80. let. Mezi řádky tu člověk vnímá určité otázky, které ho nutí se zamýšlet nad určitými věcmi. Autorka tu také velmi pečlivě vykreslila rodinné vztahy jedné rodiny, které se člověka při čtení velmi silně dotýkají. Nejvíc se mi ale líbilo, jak skvěle se autorce podařilo zachytit přerod dospívající June v mladou ženu, která si ze všeho nejvíc potřebovala uvědomit, že nikdo není středobodem vesmíru a není možné si druhé lidi jen sobecky přivlastňovat. Žádný mezilidský vztah není černobílý. Skvělá kniha, která se člověka dotkne!
Když se 17letá Jana
dostane do vysněného Tokia, nejraději by zde zůstala navždy. Záhy se přesvědčí
o tom, jak nedozírné následky může takové přání mít. Ocitne se totiž uzavřená v
magickém kruhu rušné čtvrti Šibuja. Zatímco mladší podoba Jany bloudí městem a hledá cestu domů, 24letá Jana v Praze
studuje japanologii, usiluje o stipendium do Tokia a láme si hlavu nad překladem japonské povídky. Osud jejího autora bude mít na vývoj událostí větší
vliv, než by kdy obě Jany čekaly… [z oficiální anotace knihy]
Tento autorčin debut mne velmi překvapil svojí vyzrálostí, a to jednak jazykovou, jednak obsahovou. Autorka nádherně pracuje s jazykem. Její styl psaní je velmi vytříbený, nádherně se zde střídají svižně napsané dějové linie plné barvitého líčení s krásnými poetickými pasážemi. Rozvinuté jazykové prostředky vysoké literatury se tu střídají s hovorovým jazykem a tvoří to úžasný kompaktní celek. Z tohoto hlediska je to nádherná kniha. Střídající se dějové linky jsou srozumitelné a obě se vztahují k pro mne exotické destinaci Tokia, která byla pro mne lákadlem. Navíc tu vystupují precizně vykreslené postavy, k jejichž osudům jsem se cítila připoutaná. To vše je zabaleno do hávu magického realismu, který knize dodal další rozměr a udělal z knihy čtenářský zážitek. Autorka za knihu právem dostala Magnesii Literu a já toto dílo mohu jedině doporučit.
Děj románu se odehrává v první polovině 19. století na Islandu a sleduje příběh ženy jménem Agnes, která je spolu s dalšími dvěma lidmi obviněna z vraždy, za což mají být všichni tři popraveni. Než je však stanoven termín popravy, je Agnes dočasně ubytována na farmě četníka Jónssona a jeho rodiny. Po tuto dobu s nimi Agnes žije, pracuje a postupně se s touto rodinou sbližuje, přestože ví, že z farmy není úniku a ona vlastně čeká na smrt. Jak její přítomnost ovlivní život rodiny a chod farmy? A je vůbec skutečně vinna?
Fascinovalo mne, jak měla autorka precizně nastudované podklady k sepsání této knihy. Děj je totiž založen na skutečných historických událostech a Hannah Kent z nich vytvořila naprosto výborně sepsaný román. Autorka tu velmi umně nastoluje otázku viny a trestu. Jak lehké je někoho odsoudit jen na základě pár informací od jiných, aniž byste souzeného vlastně osobně dobře znali - to je tu skvěle zobrazeno a nutí to čtenáře k zamyšlení nad různými předsudky, které jako by tu byly na denním pořádku. Autorka tu nabízí zajímavou sondu do počtem omezené skupiny lidí, která si prochází změnou smýšlení. A ta změna je tu precizně zachycená a pomalu se čtenářům dostává pod kůži. Kniha možná není bohatá na dějové zvraty, ale i ta nabízí velmi silný emocionální čtenářský zážitek, který za to fakt stojí. Drsný příběh je ještě podtržen skvostnými popisy drsné islandské krajiny a já mohu tuto knihu s klidem doporučit.
Rok 1995. 17letá Izzy si toho i přes svůj věk prožila už mnoho. Matka je ve vězení, Iz již opět mění pěstounskou rodinu a navíc ji šikanují ve škole. Přesto se zdá, že nová pěstounská rodina, u níž v současnosti žije, by mohla být pro ni ta pravá a ona by konečně měla nějaké pevné zázemí a lidi, na které se může spolehnout. Rok 1929. Clara je 18letá dívka z bohaté rodiny, kde otec vládne pevnou rukou. A právě s otcem se Clara dostává do sporu a po prudké hádce je dívka na jeho popud odvezena do psychiatrické léčebny. Co ale Izzy a Claru vlastně spojuje dohromady?
Tmavé stěny Willardu jsou velmi precizně napsaným lidským dramatem. Autorka umí výborně zpracovat charaktery a vylíčit vztahy mezi nimi. Skvěle vykreslené charaktery jsou rozhodně její silnou stránkou. Stejně tak skvěle vytvořená, hutná a emocionálně silná atmosféra, která vás pohltí hned od začátku. Svižně napsaný příběh se čte velmi příjemně, ačkoliv se autorka nebrání nečekaným zvratům, které emocionálně skoro až bolí. Některé zvraty jsou tak silné, že jsem si musela dokonce dávat občas od čtení pauzu, abych to dokázala vstřebat. Jedná se o neuvěřitelně lidský a velmi silný příběh o statečných hrdinkách, který rozhodně stojí za pozornost. Tato kniha na mne skutečně zapůsobila. Především proto, že příběh samotný působí velmi nenápadně a já ten emocionální zásah v tomto případě vůbec nečekala.
Malý život tady rozhodně nemohl chybět. Kniha přináší velmi silný (a místy i dost bolestivý) příběh čtyř přátel, kteří se seznámili na vysoké škole. Čtenáři pak sledují tyto přátele v průběhu jejich života a zažívají s nimi jak úspěchy, tak těžké pády, z nichž se často jen těžko staví hrdinové zpět na nohy. Ač jsou hlavní hrdinové povahou i povoláním rozdílní, jedno mají společné - hledají své místo na Zemi. Je ale vůbec možné ho najít?
Autorka se s naprostým přehledem ponořila do psychologie postav a zapustila sondu do mnohdy nelehkých mezilidských vztahů. Zpracovávají se zde mnohá témata - láska, přátelství, nenávist, závislosti, násilí, psychika postav, psychické nemoci, hledání sebe sama. Je toho skutečně mnoho, ale autorce se přesto podařilo vše naprosto perfektně skloubit dohromady a vytvořit monumentální dílo, které řadu lidí přivedlo k slzám. A já nejsem výjimka. Nejsem ten typ, co by běžně brečel u knih, ale tato kniha se mne emocionálně velmi silně dotkla. Posledních několik desítek stran jsem při čtení brečela jako želva a brečela jsem ještě po dočtení. Jedná se o velmi niterní dílo o křehkosti duše a o tom, jak umí být někteří lidé tak strašně moc zlí, že z toho až jde hlava kolem. Nejlepší kniha mého života. A zároveň nejbolestivější kniha mého života.
To by bylo pro tento článek vše. A také vše pro tuto rubriku. Aspoň prozatím. Děkuji všem, kdo této rubrice věnovali pozornost. Snad Vás nějaká kniha zaujala (až už z těch dnešních, nebo z těch dřívějších).
Joli
Žádné komentáře:
Okomentovat