Zdravím Vás u svého předposledního článku ze série "To nej z...". Tentokrát bych se s vámi ráda podělila o pár tipů na knihy, které se dají řadit mezi horory, survivaly či mystery. Tato sorta knih je mému srdci vskutku blízká, čtu to moc ráda a měla jsem u tohoto článku rozhodně z čeho vybírat.
Kniha V pasti
přichází s poněkud nezvyklým námětem. Lidé venku zahlédnou něco neznámého, záhadného, co je následně přinutí ubližovat nejdřív lidem ve svém okolí a pak je to donutí zabít sebe samé. Co ti lidé ale venku zahlédli tak
strašného, že je to přimělo ubližovat? A jak lze přežít ve světě plném nebezpečí, když nesmíte používat svůj zrak?
Tato kniha v sobě obsahuje to, co mne osobně děsí nejvíc. A tím je neznámý nepřítel, neuchopitelné zlo, které útočí na nic netušící lidi. Lidé se velmi často nejvíc bojí právě neznáma, kterému nerozumí. Kniha je navíc velmi hutně napsaná. Jde o počtem stran krátký příběh, což je ale jedině výhodou, jelikož tu není místo na nudná a plochá místa. Autor zde vytvořil hutnou, velmi hmatatelnou atmosféru strachu, která je o to děsivější právě proto, že tu čelíme blíže neurčenému zlu, které je ale velmi přesvědčivě zachycené. Nevím, jak to autor udělal, ale funguje to a já jsem nadšená.
Vězněná je velmi silným a velmi temným příběhem z českého prostředí. Mladý učitel Martin trpí nočními můrami, v nichž se mu zdá o mrtvé dívce, která je mu povědomá, ale neví on odkud. Pátrání po dívce ho vrací do doby před 40 lety k událostem, které se odehrály na Šumavě. V divoké přírodě, kde se malá dívenka Maruška chystala strávit prázdniny a vše dopadlo naprosto jinak, než bylo plánováno.
Vězněná mne velmi překvapila. A to hlavně tím, jak sugestivně zde autor dokázal vylíčit brutalitu a temnotu v lidech. Což je samo o sobě dost děsivé, když člověk uváží, kolik věcí by z toho mohlo být reálných. A o to víc, když tento příběh je skutečně založen na některých skutečných událostech. Pavel Renčín je skvostný vypravěč, který umí tnout do živého. Jde až na dřeň, nebojí se syrového vyprávění. I tato kniha je rozsahem velmi krátké dílo, ale nabízí intenzivní zážitek, který nutí čtenáře zamyslet se nad tím, co nutí lidi ubližovat jeden druhému.
Tato kniha byla dlouho tím top hororem, který jsem sama pro sebe považovala za ten nejděsivější a nejstrašidelnější, co jsem kdy četla. Je tu fantastická atmosféra, velmi hutná, děsivá, strašidelná, plná napětí – hlavně pro to, že nelze odhadnout, co čekat a kdy zaútočí to zlo, které tady panuje. Autor umí výborně vytvořit hutnou atmosféru, která vám nedá spát a nutí vás být pořád ve střehu. Netečou tu litry krve, není tu vysoká míra násilí ani brutality. To děsivé spočívá v psychickém napětí, které tu autor velmi skvostně zakomponoval do příběhu a které na vás plíživě, ale s jistotou útočí, schované mezi řádky.
Hlavní hrdina Jožo je vyhořelý třicátník, který si právě prochází nelehkou životní situací – přišel o práci, rozešla se s ním přítelkyně, – a tak se vrací do rodného Ružomberku, aby přišel na jiné myšlenky. Ale ani tady nenachází klid – vrací se mu vzpomínky na dětství, poznamenané událostmi, jež se Jožo v sobě snaží léta zadusit a které ho podvědomě z hloubi duše děsí, ač se sám sebe pokouší přesvědčit o opaku. Historie jako by se ale začínala opakovat – venku panují tuhé mrazy a z okolí se záhadně ztrácejí děti. Stejně jako když se před 27 lety mimo jiných dětí záhadně ztratila i Jožova sestra Alice...
Stejně jako v knize V pasti, i tady se setkáváme s aspektem neznámého přítele, neuchopitelného zla, něčeho neznámého. Jak jsem již zmínila, je tohle něco, co mne děsí asi nejvíc. A Jozef Karika tohle dokázal zpracovat naprosto na výbornou. Tato kniha je pro mne v současnosti to nejděsivější, co jsem kdy četla. Dočítala jsem to dlouho v noci a odmítala jsem jít spát se zhasnutými světli, tak moc mne to vyděsilo. Autor píše neuvěřitelně čtivě, pořád jsem byla napjatá a potřebovala jsem vědět, co bude dál. To i přesto, že jsem byla dost strachy skoro bez sebe.
Československo, 1935. Zatímco Evropu děsí možnost vypuknutí války, psychiatr Viktor Kosárek má zcela jiné starosti. Odjíždí zrovna na Orlí hrad - napůl vězení a napůl psychiatrickou léčebnu, kde je umístěno šest nejnebezpečnějších vrahů z celé Evropy. A on má na nich vyzkoušet novou léčebnou metodu. V Praze mezitím policie řeší sérii brutálních vražd, které má na svědomí člověk nazývaný Krvavá zástěra. Jak postupuje vyšetřování, zraky se postupně začínají obracet k Orlímu hradu.
Už jsem to zmínila u knih V pasti a Strach a zmíním to i tady. I zde se setkáváme s těžko uchopitelným nepřítelem, těžko uchopitelným zlem. Jedná se o román s velmi hutnou atmosférou, která by se dala krájet, a s naprosto nečekaným, vygradovaným koncem, který mne tzv. dostal. Navíc se tu objevuje i tématika Jacka Rozparovače, která tomu dodala ještě navíc další šmrnc. Kombinace nelítostného vraha a vězení/psychiatrické léčebny, kde jsou drženi ti nejhorší vrazi Evropy. Nic podobného jsem zatím nečetla a autor si mne touto knihou získal.
Trajekt byl pro mne velmi příjemným překvapením. Autor zde skvěle vybudoval napínavou atmosféru strachu, která je postavená na tom, že se pohybujeme v uzavřeném prostoru, odkud se nedá nikam utéct. Jedná se o výborně napsanou vyvražďovačku, v níž si nikdo nemůže být jistý svým osudem. Pointa mne také dost překvapila, to musím autorovi připsat k dobru. Jedná se o svižně napsaný příběh s tématem, které jsem vlastně ještě nikde neviděla. Autor se nebrání tomu jít na dřeň, nevadí mu drsné až brutální scény, nebere si servítky.
Trojice přátel odjíždějí na samotu do městečka Hesteyri, kde chtějí zrenovovat starý dům. Od samého začátku se jim ale nedaří a jejich psychikou otřásá řada věcí. Osamělost místa, nevlídné počasí, stopy ve sněhu, které nepatří nikomu, tajemná postava chlapce či tajemné vrzání podlahy... Hrdinové čím dál víc začínají chápat, proč se Hesteyri přezdívá „město duchů“. Mezitím se v nedalekém Ísafjörduru pouští policistka Dagný a psycholog Freyr do vyšetřování řady neobvyklých úmrtí. Freyrem stále otřásá nevyšetřené zmizení jeho synka Benniho. Je možné, aby byl chlapec ještě naživu? A jak jeho zmizení souvisí s tajemnými úmrtími a „městem duchů“?
Jedná se o výborně napsaný příběh s mrazivou atmosférou. Mrazivá
je nejen pro to prostředí, kde se to odehrává, ale také proto, že nelze
odhadnout, co čekat a kdy to zlo zaútočí. Autorka umí skvěle vyvolat strach a
čtenáře udržet v napětí. Tou svojí atmosférou mi to připomínalo knihu Nemilovaní od Johna Saula, kde taky
čtenář nevěděl, kdy a odkud to zlo přijde a kdy bude opět brnkat čtenáři na nervy. Kniha je navíc šmrncnutá prvky nadpřirozena, které knize dodávají další rozměr a celkovou mrazivou atmosféru skvěle dokreslují.
Skupina lidí se zde vydává na do boje o fantastickou výhru. Velká suma peněz, kterou přeživší získají, je lákavá. Pravidla hry jsou neomezená. V kombinaci s neznámým terénem se ale z hry stává doslova boj o život. Kdo přežije a získá peníze? A co všechno jsou lidé pro peníze schopni udělat?
I tady, stejně jako u Vězněné Pavla Renčína, je skvěle zobrazena brutalita v lidech a to, jak jsou někteří schopni jít přes mrtvoly, aby získali to, co chtějí. To násilí, které v lidech dříme, je svým způsobem prostě děsivé. 15 minus je velmi svižně a napínavě napsaná vyvražďovačka, kde je smrt na denním pořádku. Krev tu teče po hektolitrech, míra brutality a násilí je dost vysoko. Autor jde až na dřeň, nic mu není svaté. Tato kniha rozhodně nebude pro čtenáře se slabším žaludkem, ale na druhou stranu pokud máte tento druh literatury rádi, knihu prolítnete rychlostí blesku, protože autor píše neuvěřitelně čtivě. Zároveň postavy tu jsou vykreslené velmi dobře a je na vás, jestli se rozhodněte někomu fandit. Na výběr tu rozhodně je. Ale otázka zní, zda to váš favorit dokáže dotáhnout živý a zdravý do zdárného konce.
První světová válka zuří na plné obrátky, stejně tak španělská chřipka. Mary Shelley Blacková je mladá dívka, která přijíždí do San Diega za svou tetou Evou. Eva – stejně jako další lidé ve městě – se v zoufalství chodí nechat vyfotit k Juliu Embersovi, který tvrdí, že umí zachytit duše zemřelých. Mary z toho není nijak nadšená a o to víc ji dráždí, když ji Julius chce využít jako silné médium. Když ale zjišťuje, že její chlapec Stephen – náhodou Juliův bratr – zemřel ve válce, jako by se její svět zhroutil. Poté, co sama zemře na zásah blesku a zase se vrátí zpět do svého těla, má pocit, jako by potkávala ducha zemřelého Stephena. Je to možné? A co od ní Stephen chce? A zemřel vůbec ve válce?
Ve stínu černých ptáků není úplně typickým hororem. Nicméně zařadit jsem to sem musela, jelikož si mne kniha získala svojí místy dost napínavou a tajemnou atmosférou. Autorka tu pracuje se spiritismem, spiritistickými seancemi a s možnou existencí duchů. Ať už na duchy věříte, nebo ne, autorka tohle téma zpracovává velmi přesvědčivě. Umí vytvořit hutnou, tajuplnou atmosféru a vybudovat napětí, při němž občas místy mrazí. Je to velmi svižné čtení, které nenudí a které je navíc doplněno o dobové fotografie, které skvěle dokreslují celý příběh.
Soutěžit o 200 milionů zní jako vskutku lákavá nabídka. Jejímu vábení podlehnou mnozí, ale jen dvacet zájemců se na základě hlasování diváků dostane do Města – do arény, kde musí strávit dvacet dní, plnit různé úkoly. Kdo vydrží až do konce, získá sladkou odměnu v podobě obrovské sumy peněz. S optimistickou (možná až naivní) představou mají všichni soutěžící pocit, že dvacet dní uplyne jako voda a nebude to zas tak hrozné. Ale již v úvodu nemilosrdně zjišťují, že pobyt ve Městě nebude rozhodně procházka růžovou zahradou a že slogan „hry, při kterých půjde o život“ je myšlen doslovně. Kolik soutěžících se nakonec dočká konce?
Urban Games je příběh, který u nás asi není úplně známý, což je škoda. Knihu napsal a samonákladem vydal český spisovatel, který je velmi nadaný a umí psát velmi čtivě. Dějově se kniha může podobat Hunger Games, což ale vůbec nevadí. Na tohle téma toho bylo napsáno tolik, že další příběh navíc podle mne neuškodí. Jedná se o velmi svižně napsanou vyvražďovačku, kde se strach a boj o život mísí jak na běžícím páse. Autor se nebojí jít na dřeň, nebojí se brutálních ani krvavých scén a příběhu se nebojí dát to, co si ten příběh vyžaduje. Stejně tak jako u 15 minus ani tato kniha není pro slabé žaludky, ale pokud této literatuře holdujete, přijdete si na své.
Nic netušící Jonathan Harker se vydává do Transylvánie, aby jakožto právník pomohl hraběti Draculovi se všemi právními náležitostmi týkajícími se jeho chystaného odjezdu do Anglie. Události, kterých je Jonathan na hradě svědkem, ho ale málem stojí život. Jeho manželka Mina se po jeho návratu do Londýna snaží udělat vše, aby ho uchránila před všemi nepříjemnostmi. Přesto jsou však oba manželé spolu s dalšími zataženi do víru dění a pod vedením profesora Van Helsinga se hrdinně staví čelem hraběti Draculovi ve snaze zmařit jeho plány a potlačit jeho upírské choutky. Jejich úspěch či neúspěch rozhodne o dalším běhu světa.
Dracula
patří již mezi klasiky žánru. Pravda, dnes už to možná nikoho nevyděsí, ale mne
na této knize velmi fascinuje ten způsob, jakým je to napsané. Ač je kniha psaná formou deníků, novinových zápisků či zpráv, je přesto celý příběh detailně propracovaný a nabízí plejádu skvostně vykreslených silných charakterů, které mne vždy uchvacovaly. Jde o čestné, odvážné postavy se smyslem pro spravedlnost a se schopností se obětovat pro druhé a pro nápravu světa. Příběh je zároveň plný napětí a je příznačný svojí neutěšenou atmosférou, která je jednoduše strhující a s blížícím se koncem skvěle graduje.
To by bylo pro tento článek vše. Co vy a horory? Máte je rádi? Čtete je? A jaký je váš ten nejoblíbenější? Nebojte se podělit o své tipy do komentářů. :-)
Joli
Žádné komentáře:
Okomentovat