Název: Purpurové řeky
Název v originále: Les Rivieres ourpres
Autor: Jean-Christopher Grangé
Série: -
Nakladatelství: XYZ
Rok vydání: 2019 (2. vydání)
Počet stran: 424 stran
Jelikož jsem velkým fanouškem filmu Purpurové řeky, bylo mi jasné, že se
dřív nebo později pustím i do neméně slavné a úspěšné knižní předlohy. To se
konečně stalo a dnes vám přináším své dojmy.
Izolované místo uprostřed skal a ledovců se stane
svědkem tří brutálních vražd. Jde o rituální vraždy, nebo nahodilé dílo
šílence? Tomu se snaží přijít na kloub pařížský komisař Pierre Niémans. Mezitím
se v jiné oblasti rozbíhá podivné pátrání po pachateli, který v jakési škole
vykradl školní kartotéku a znesvětil hrobku na místním hřbitově. Jak tyto linky
spolu souvisí? Co nebo kdo zatím stojí a proč? Jaké děsivé tajemství nesmí
vyjít na světlo?
Při čtení této knihy jsem se nemohla ubránit
srovnávání s filmem, který mám velmi ráda. Trochu jsem se bála, že si knihu
nebudu umět užít. Znala jsem již jádro příběhu i jeho hlavní pointu, tak jsem
si říkala, že mne asi kniha nebude mít čím překvapit. A nakonec se to knize
povedlo. Ve své recenzi se budu snažit zaměřit na knihu jako takovou a
nesrovnávat s filmem, to si nechám na jindy.
Příběh sleduje dvě různé dějové linie, u nichž ale
čtenáři brzy dochází, že spolu asi budou nějak souviset. Vůbec ale nevadí, že
se děj zprvu rozbíhá do dvou stran. Kromě toho, že se dějově nakonec stejně spojí v jednu, mají obě linie společné to, že se každá
točí kolem velmi sympatického, byť poněkud drsného hrdiny. Na jedné straně Pierre
Niémans, na straně druhé Karim Abdouf. Oba mají velmi výrazné, zapamatovatelné
charaktery, a ačkoliv si jsou v řadě věcí velmi podobní, autorovi se
podařilo je oba zachytit tak, aby si je čtenář nepletl dohromady. Naopak se
tito dva vyšetřovatelé dobře doplňují, což dobře ukazuje druhá polovina knihy,
v níž se oba muži konečně setkávají.
Začátek knihy má, pravda trochu pomalejší rozjezd,
než se čtenář seznámí s pozadím obou vyšetřovatelů a než čtenář pronikne
do jednotlivých dějových linií a do toho, co stálo na začátku obou vyšetřování.
Po pomalejším rozjezdu pak ale přichází vskutku svižné čtení plné akce a
temných, spletitých zákoutí a mrazivé atmosféry, kterou podtrhovalo i mrazivé
prostředí francouzských hor a všudypřítomného ledu. Ten mráz na vás působí
takřka na každé stránce – ať už s hrdiny procházíte mrazivou přírodou
plnou ledu, sněhu a studeného větru, nebo ať už potkáváte odtažité, trochu až
nepřátelsky působící postavy, které vás nebudou vítat příliš vřele.
Ačkoliv se vraždy dají označit za brutální,
nelítostné a nemilosrdné, ve srovnání se současným trendem thrillerů, které se
předhánějí v brutálnosti, jsou Purpurové
řeky v té míře násilí skoro až mírné. Ale to osobně neberu jako něco
špatného. Oběti zemřely skutečně barbarským způsobem, ale faktem je, že Grangé
se nesnaží za každou cenu zapůsobit množstvím popsané brutality. Nepotřebuje se
vyžívat v hutných a sáhodlouhých popisech mučení. Jde mu spíše o
promyšlený příběh s dobře uchopeným motivem, který se snaží postupně
odhalovat před čtenářovýma očima. Jde mu o to, aby příběh měl logické vyústění
a ve výsledku byly všechny motivy jasně a srozumitelně vysvětleny, byť se zprvu celá
zápletka zdá dost zamotaná. V tom se mi Grangé zdá dost přímočarý. Jeho
silnou stránkou je vystavět silný příběh postavený na pevných základech s
precizně vygradovaným závěrem, který je pro čtenáře dobře uchopitelný a
srozumitelný.
Ve výsledku jsem velmi spokojená a knihu jednoznačně
doporučuju. Nakonec 5 hvězd z 5, 100 % - hlavně díky tomu konci, který mne tzv.
dostal. V rámci žánru fakt pro mne
skvělý počin.
Žádné komentáře:
Okomentovat